Lubomír Man
19. 4. 2020
Tohle si moskálí odskáčí, takto se náš velký a kulturní český národ nenechá urážet od národa tak nanicovatého, podřadného a ničemného, jako je tenhle ruský pranárod, o kterém nikdo neví, odkud se na kontinentu vůbec vzal a odkud to vlastně do svých současných hranic přitáhl, a dnes není ničím jiným než jen zdrojem neklidu, pobouření a odporu v celém dříve tak klidném a pokojném evropském prostoru.
Představte si tu drzost a krev vám vystydne v žilách. Jacísi příšerní ruští zlotřilci, které se lidská přirozenost vzpírá nazvat lidmi, přitáhli v pátek večer k výsostnému území českého konzulátu v Petrohradě a prý v odpověď na naprosto mírově, pokojně a slušně provedené vynesení sochy ruského maršála Koněva z pražského náměstí Interbrigády, si zde dovolili vyjadřovat proti tomuto svrchovanému rozhodnutí radních Prahy 6 svůj nesouhlas a dokonce, promiňte, ale slova se při konstatování toho činu až příčí v hrdle, zapálili zde, před budovou našeho mocného státu, dýmovnici. Ve zprávách světových agentur k tomuto činu se neuvádí, jak byla dýmovnice velká, ale dá se předpokládat, že dýmila dost.
Je přirozené, že proti činu tak zvrácenému, který co do ničemnosti a podlosti nemá v dějinách mezinárodních styků ani nejpřibližnější paralelu, česká diplomacie na čele se svým ministrem Petříčkem okamžitě reagovala a poslala ruskému ministerstvu zahraničí svoji nótu, vyjadřující své pobouření nad skutečností, že ruská policie český zastupitelský úřad o řešení situace neinformovala.
Lze si totiž představit jako jistotu zaručenou, že když se 14 dní předtím začali dělníci s kladivy, krumpáči a lany v Praze 6 sápat na sochu ruského maršála, neměla česká policie v tom okamžiku na programu nic jiného, než že okamžitě volala ruskému velvyslanectví v Praze o tom, co se děje, a vyděšená až do morku všech svých nejvyšších představitelů je žádala o řešení situace.
Pokud tomu tak ovšem nebylo, pak jde o přirozený rozdíl mezi tím, jak se jedná a jak je jednáno se státem velkým a významným, jako je Česko, a státem tak nicotným, nepatrným a navíc ještě i zlotřilým, jako je Rusko.
Velikost ministra Petříčka pak aspoň já pro sebe vidím v tom, že si je tohoto rozdílu neustále plně vědom a uplatňuje jej ze všech evropských a snad i světových politiků daleko nejrasantněji.
Sláva mu!
Lubomír Man
