 |
| Originální grafika ProtiProudu |
Petr Hájek
3. 4. 2020 ProtiProud
PETR HÁJEK varuje před mylným optimismem, že epidemie podrazila Čtvrté říši nohy a připomíná, že jednotkou dočasnosti je „jeden furt“…
Už to začalo: krysy vylézají z děr. Známý a vcelku prozkoumaný jev: když je akutní nebezpečí, zalezou. Jakmile však vycítí, že lidé nad situací opět získávají kontrolu, vyrazí na zteč. Andrej Babiš a jeho vláda po několika týdnech dramatických rozhodnutí, bezesných nocí a nevídaném kvapíku na několika frontách, začínají žnout pozitivní signály. Infekce sice ještě zdaleka neskončila, ale první světla na konci tunelu se již objevují.
Hlodavci tudíž vylézají: Miroslav Kalousek opilecky vykřikuje o právu na ozbrojený odpor (samozřejmě proti Babišovi), když spolu s ostatními pos(l)anci, se předtím rozprchli na všechny strany (co vím, jenom mladý Klaus (Trikolóra) proti tomu protestoval s tvrzením, že právě teď by měli být v práci). Hlavní (nevolená, ale z krvavých daní luxusně existující) opoziční síla z Německa řízených Kavčích hor, spolu se svou (nevolenou) bakalovskou jednotkou na špinavé mediální práce, ječí na první vládní pokusy zastavit pád ekonomiky v karanténě, a současně se komicky pokouší vytvořit rozkol ve vládní sestavě s „rudou mikinou“.
Primitivní nácek z Prahy 6, Kalouskův stranický soudruh, zneužije zákazu shromažďování, aby si to po pětasedmdesáti letech – za své poražené soukmenovce – vyřídil s maršálem Rudé armády, která osvobodila Prahu. A protože za těch sedm desetiletí se rudá přesunula z Moskvy do Bruselu, soudružka komisařka (i to názvosloví si současní bolševici ponechali!) Eva Jourová vyšetřuje Maďarsko a Polsko z „renegátství“ proti hodnotám protektorátu. A politický orgán zvaný výsměšně soud vynese skandální verdikt nad trojicí zemí, které vždycky měly s totalitou problémy. Prostě to už začalo. Vylézají.
Příprava
Vylézají a nastupují ale také proto, že tuší možnou pohromu, neboť žádný krysí plán nikdy zcela nevyjde tak, jak byl zkonstruován. Vždyť tenhleten Babiš s tím svým Prymulou se postavili dokonce Světové zdravotnické organizaci (WHO) – a to už je naprostý skandál! Soudruzi z oné globalistické odnože OSN a dalších rockefellerovských institucí Nového světového řádu se přece od počátku snaží ze všech sil rozšířit nákazu – jak jinak než globálně.
Od počátku ujišťovali, že vlastně o nic nejde, že není třeba zavírat hranice a za epidemii (o pandemii nemluvě) ji označili, až když i slepý viděl, co se na všech kontinentech děje. Když se nyní pokoušejí smrtící vlnu udržet na co nejvyšší úrovni, a odrazovali od nošení nejjednodušší ochrany – obličejových roušek – tihle dva z Prahy jim do toho zase hodili vidle. Důsledky jsou zničující: dnes už ty zbytečné (a dokonce prý „potenciálně nebezpečné“!) roušky nosí skoro celý svět. No kam to máme okna!
Velmi podobné jako s těmi statisícovými zástupy muslimských doktorů, ajťáků, inženýrů a dalších kvalifikovaných pracantů, které nám soudružka Merkelová z berlínského Bruselu chtěla tak solidárně při migrantské invazi „dočasně umístit na našem území“. A když jsme to dobro spolu s Polskem a Maďarskem drze odmítli, poslala to bruselskému Urválkovi. Ten to tradičně nezávisle posoudil, aby nám právě uprostřed „cholery“ poslal liberálně-demokratický rozsudek: vinni ve všech bodech obžaloby. Jenže – jak to bude s exemplární popravou?
Stříhali dohola…
Vypadá to jako fraška. Jsme sice odsouzeni za to, že jsme se odmítli nechat dobrovolně přizabít, ale protože mezitím „povinné kvóty“ skončily, nic to prý neznamená. Různí kavárenští povaleči (tzv. komentátoři) už spěchají s radami, že jsme měli trdlovat jako Slováci, kteří pár členů invazních jednotek přijali (kde je jim asi konec), takže se Brusel nažral, a Bratislava zůstala celá. Není větší hoax, fake a desinformace. Kdybychom to udělali, kvóty by dnes byly realitou. A že se s námi, Poláky a Maďary Slováci „chytrácky“ svezli? Skoro bych jim to nezáviděl. Bude to jako s eurem, které nadšeně přijali – a teprve teď, v přicházející krizi, si s ním teprve užijí. Boží mlýny…
To ovšem neznamená, že se naše poprava nekoná. Jen byla o chvíli odložena. A nedejme se mýlit: nejde o nějaké faux pas, že nám flastr vyťali uprostřed morové rány. Oni to udělali velmi promyšleně a záměrně. Předpokládají, že když máme úplně jiné starosti, verdikt, který by jindy zvedl vlnu lidového odporu, zmizí ve statistikách mrtvých. A protože Merkelové ministryně Bundeswehru – toho času (nikým nevolená) velí celé unii – již jsme zaregistrovali, že chystá nové kvóty. Tentokrát opět dobrovolně povinné, pod jiným jménem. Ne nadarmo se soudružka jmenuje Lejnová. Nomen omen.
Až se trochu uklidní paseka, kterou s americkými „vývojáři“ a WHO za zády přinesli chrabří US „vojenští sportovci“ na „hry“ do Wuchanu, dostaneme direkt naplno: Politbyro bude rozdělovat (virtuální, inflační, ničím nepodložené) stamiliardy na „záchranu“ maléru, který plánovaně vyvolali. „Cože? Nechcete dobrovolně přijmout požehnání skutečné muslimské rozmanitosti (v nápadech, jak zlikvidovat váš středně velký tisíciletý stát a národ)? Tak nic nedostanete! A může se Babiš třeba zbláznit, že jsou to ve skutečnosti naše peníze (také z našich daní). Nic!
„Stříhali dohola malého chlapečka,“ zpíval básník Josef Kainar „mythus“ na předchozí německou okupaci, „kadeře padaly z hlavy a zmíraly…“
Prachy
„Nemít prachy nevadí,“ – jen když je veselo, zpíval naopak s kolaborantskou kavárnou skrze ČT před pár dny zasloužilý štamgast Zdeněk Svěrák v přímo mýtickém výronu nechutnosti. Do tváří mnoha lidem, kteří nevědí, budou-li mít (na rozdíl od něj) zítra na nájem a na chleba. Jenže jaký to staromódní „morální kýč“ proti modernímu velkému starostovi z Prahy 6! Malý synek velkého Petra Koláře (někdejšího diplomata, pak medvědáře Jiřího Drahoše, dnes promotéra dalšího adepta na hrad, exkomunisty a převlékače uniforem Petra Pavla) dovedl umění nechutnosti k pravé dokonalosti.
Pokoutní odstranění pomníku osvoboditele Prahy maršála Koněva – pár dní před pětasedmdesátým výročím pádu prvního německého protektorátu na území našeho státu – je víc než symbolické. Nejde jen o provokaci jednoho frajírka „zlaté mládeže“ z Kalouskovy pražské stáje. Nejde jen o plivnutí do tváře všem obětem rudoarmějců na pražských hřbitovech (o desetitisících dalších v celých Čechách a na Moravě ani nemluvě). Jde o totéž, co udělala Lejnová: je to výhrůžka a „vzpomínka na budoucnost“.
Zdejší Pátá kolona kolaborantů tím dává Berlínu (formálně Bruselu) na srozuměnou, že je připravena podpořit jeho závěrečný útok na zbytky naší samostatnosti a svobody. Nastupují z děr, ale rychle opět vyrostou. Nafouknou je nekonečné PRACHY, které na to dostanou k dispozici. Jediný bůh, kterému se autenticky klaní. Neměli bychom žít v iluzi, že epidemie – a především její ekonomické důsledky – nejsou součástí jejich Internacionály. Poslední bitva vzplála. To sice už s někdejším soudruhem Svěrákem nezpívají (je to přece jen trošku z módy), ale v hlavách to mají stále. Jen se tomu teď v jejich bruselké „Kominterně“ říká Globalismus či Nový světový řád. No nekup to!
Nástup
Bylo by prostě smrtící iluzí myslet si, že důsledky epidemie bude Brusel oslaben. Je to přesně naopak. Nepomáhal státům unie v nastupující krizi nikoli proto, že „zaspal“, nebo „byl zaskočen“. Zaspal a byl zaskočen asi tak jako WHO. Sám je jednou z institucí téhož. Epidemie je krizový plán – a nyní jde pouze o to, jestli jim vyjde.
Jestli Donald Trump v důsledku zhroucení americké ekonomiky prohraje podzimní volby. Jestli Británie v důsledku zhroucení ekonomiky „přijde s prosíkem“, nebo dokonce (slyšel jsem o tom vážně spekulovat soudružku Tachecí v rozhovoru se soudruhem „ekonomem“ Sedláčkem na ČRo Plus) – nevypíše nakonec „opravné referendum“. To se asi nestane, ale Brusel naopak teď spíše mocensky posílí. Země sražené na kolena bude snáze nutit modlit se k mantře „více Evropy“.
Půjde o to, zda trojice států ve střední Evropě (s kabaretní novou slovenskou vládou, eurem a prezidentkou s „rudou rouškou“ spíše na čas nepočítejme) se dokáže ubránit. Najít další spojence. Mají hlubokou historickou zkušenost. Ostatně i v poválečné době patřily k „problémovým“: Maďarsko v padesátých, my v šedesátých, Poláci v osmdesátých.
Proto ani kolaboranti a Páté kolony pro nás nejsou ničím novým. Bronzového maršála sice mohou – slovy soudružky Marvanové – „dočasně uskladnit“ v neexistujícím pražském muzeu (spoléhajíce na to, že tradiční jednotkou „dočasnosti“ je „jeden furt“), ale se zrajícími hrozny spontánního lidového hněvu si neporadí.
Tolik prachů ještě žádný tyran neměl. A mít nebude. Blížící se Velikonoce připomínají, že proti zlu nejsme sami. Jde o to vydržet. Což platí i pro ty, pro něž jsou Velikonoce jen pomlázka a dlouhý víkend na chalupách a chatách. Ne náhodou letos také jiný. Nejen kvůli karanténě. Jestli nás tohle už konečně pořádně nebrnkne přes nos, tak nás krysy slupnou ke svačině.
Mají právě nástup.
