Doba koronovirová a postkoronovirová aneb Nechť žije Babiš!

Zaslechl jsem v práci, že v době pokoronavirové se bude propouštět a budou snižovat mzdy. Na tom by nebylo nic divného, jistě jste to také slyšeli, nebo alespoň tušíte, kam nás fanatičtí vyznavači Trickle-down economics povedou. Tedy nebylo by na tom nic divného, kdybych to nezaslechl v nemocnici, kde pracuji. Tam zvrácenost takového uvažování vyzněla ostřeji než v nedělních Otázkách Václava Moravce. Dnes tedy lékaře, sestry a další personál potřebujeme, zvedneme jim klidně i platy, abychom je posléze vyhodili na dlažbu jako nepotřebné kusy nábytku. A podobně v Holandsku ve stejném duchu prý telefonují starším lidem, aby nepřekáželi v nemocnicích a zemřeli raději dobrovolně doma a uvolnili místo mladším, kteří ještě budou moci po nějaký čas budovat náš úžasný systém.

Systém, kde je slušné a správné bohatým dávat a chudým brát. Nemocní musí platit nebo chcípnout doma, aby se mladí mohli zase brzo bavit, kulturně růst a hodně šopovat. Tak je to dobře, čím bohatší budou bohatší, tím více jim bude přepadávat z přeplněného stolu a zbude více pod jejich stolem na jejich kašpary, ba i na jejich psíky. Zastánci této teorie se bojí jak čert kříže i pouhé vize společnosti postavené na solidaritě, rovnosti a bratrství. K životu totiž potřebují především Úspěch (či spíše nadřazenost nad méně úspěšnými), Pokrok (tedy pokud možno co největší zasmradění planety) a zejména Svaté soukromé vlastnictví všeho. Čím více vlastnictví, tím více svobody. A čím více svobody, tím větší a okázalejší hrobka na Olšanech.

Z blaženého nebe bohatých tak shlížejí na peklo chudých. Chutnat jim však rozhodně nepřestává, jsou vybaveni odolnými žaludky. Pozřou všechno, nejraději by spolkli celou planetu a ani poté by je hlad a chuť neopustily. Leynová komisařka pláče pro skomírající byznys, ten prý musí být především zachován a k tomu jsou prostě nutné lidské oběti. „Cari italiani,“ pravila. To nic nestojí, to je zadarmo, ovšem skutečnou solidaritu od EU nečekejte. Ta se převtělila v pouhý nástroj nadnárodních korporací, kterým chodí naši křesťanští demokraté v čele se Zdechovským a Piráty žalovat na korporace české. V zájmu zahraničních korporací odrazovali od opatření proti šíření COVID-19 jak u nás v České republice, tak ve Velké Británii, USA a vůbec všude tam, kam oko byznys-dravce dohlédne. Nestydatě obviňují Čínu, která první stála před neznámým nepřítelem a zamlčují svou nečinnost, své selhání a čekání na Godota, který ovšem nepřišel.

Čas si krátí bouráním desítky let starých pomníků a pliváním na ty, kteří se pokouší jednat ve prospěch všech, nikoliv jen pro vyvolené promile obyvatel. Banda lumpů od ODS, TOP09 po Kalouskovu a knížecí juniorku zvanou Piráti otravuje nejen politický vzduch český, nýbrž snaží se smrdět „mezinárodně“ až do Ruska a Číny. Pomoc z těchto zemí pro Itálii, USA a další země bagatelizují poukazem na to, že je pouhou propagandou a za peníze. Nu, možná že je jejich lékař také léčí jen pro peníze a možná, že je dokonce voličem ČSSD, SPD nebo, nedej Bože, KSČM! Když jdou k zubaři nebo na operaci slepého střeva, také kádrují pohnutky lékařů a personálu celé nemocnice? Možná ano, zhlouplí jsou na to dost.

Smrtelný vir, jímž jsou napadeni, a který šíří a budou šířit do skonání světa, je nebezpečnější než COVID-19. Kvůli tomuto viru jsme přestali věřit na soudržnost, lidskou pospolitost, altruismus, solidaritu, nezištnost. Místo toho stavíme společnost na základech sobectví, ostrých loktech, bezuzdné spotřebě, užívání jedněch druhými, ponižování nejslabších – ti totiž mají padáka nikoliv zlatého, který dostávají paraziti největší, nýbrž padáka s pádem na hubu. Tak nám budou v době koronavirové a zejména postkoronavirové žvanit o tom, kterak je třeba dotovat (nadnárodní) kapitál a sedřít z kůže (český) lid. Chtěl bych jim vzkázat, že jistě existuje jiná cesta, a to nikoliv jen jedna nebo dvě, jak se snaží lumpové podsouvat, nýbrž cest je nepochybně mnoho, tak jako je mnoho lidských osudů, národů a mnohoznačnosti života v lidské pospolitosti. Jen bychom neměli ztratit ze zřetele cíl. Tím ovšem nemůže být prosperita nemnohých a chudoba všech. Cílem je naopak život lidský pro všechny. V našem případě život lidský pro občany České republiky.

Současný premiér Andrej Babiš zatím prokazuje, že je schopen položit základy české emancipace navzdory EU a mimo NATO s USA v čele. Naopak, díky němu a jeho týmu ukazujeme světu cestu. Navzdory všem, kteří se při vyslovení či napsání slova „Bureš“ chvějí v orgastickém opojení s „malou smrti“ mozkové činnosti. Nevěřme jim, není nutné, aby lidé žebrali na ulici, není nutné bezdomovectví, není nutná armáda nezaměstnaných, není nutné telefonovat našim rodičům a prarodičům, ať zemřou někde stranou bez pomoci. Naopak, práce je dost. S každým je třeba počítat. Hledejme jen jiné recepty než ty, které se za posledních 30 let neosvědčily. Stačí nastavit žebříček hodnot tak, aby profitovali všichni, a cesta, po které bezpečně půjdeme, se bude postupně odkrývat.