Ivan David
5. 4. 2020
Podle ČTK je nyní naléhavě třeba připomenout právě vydanou monografii o Emilu Háchovi “Prezident lidskosti”, o které se ze zprávy dovídáme, že má rehabilitovat tohoto protektorátního prezidenta ZDE. Úkoly se ujal historik Vít Machálek.
Ten také srovnává Edvarda Beneše s Emilem Háchou: “Nápadný rozdíl mezi oběma prezidenty spočíval v tom, že Beneš byl především politik, zatímco Hácha byl v politice člověk.” “Machálek poukazuje na úlohu prezidenta Edvarda Beneše, který Háchovi jako předchůdce odkázal jen trosky československého státu, a přesto po válce dosáhl toho, že byl za odsouzeníhodného kapitulanta označen Hácha, a ne on sám”, sděluje nám ČTK jenu z hlavních myšlenek díla.
ČTK nám připomíná více podobných nových pohledů na protektorátního prezidenta. Je právě konjunktůra “nových pohledů” a nových myšlenek. Brzy se dočkáme kompletně nové historie. Zdaleka nepodobné reálným událostem. Režimy to potřebují, ale nakonec jim to není nic platné, neboť ohlašovaný konec dějin se nekonal. Naopak, pokračování bude velmi napínavé.
Vhodný výběr námětu a správný úhel pohledu se cení v každém režimu. V humanitních vědách umožňuje dosáhnout profesůry. Známý příznivec Sudetoněmeckého landsmanšaftu Prof. Petr Fiala byl dokonce rektorem Masarykovy univerzity v Brně. Neboť, jak říká Karel Kryl: “…Správná příslušnost je víc, než v botě díra.”
Hácha to měl jistě těžké. Pěkně ho ztvárnil Rudolf Hrušínský v zajímavé televizní inscenaci Noc rozhodnutí ZDE. Vít Michálek konstatuje: “Ve své funkci na jedné straně loajálně spolupracoval s Němci, na druhé se nebál intervenovat za oběti německé perzekuce.” Gustav Husák to měl také těžké. Na jedné straně loajálně spolupracoval se sovětskými představiteli (dnes se říká “s Rusy”), na druhé straně bránil ještě horšímu vývoji.
Za druhé světové války se v Protektorátu říkal vtip: “Proč má Hácha na stole telefon? Aby mohl do něčeho mluvit.” Na sklonku roku 1968 se říkal vtip: “Jaký je rozdíl mezi Háchou a Svobodou? Svoboda je mnohem hezčí.”
Rozdílů se dá najít řada. K tomu slouží úhly pohledu a také režimní objednávka. Nicméně Hácha je rehabilitován. Aspoň někým a pro někoho. Husák se trojrozměrného uměleckého ztvárnění nedočkal, takže nemohl být odstraněn. Možná bude po některém z dalších převratů také rehabilitován. Maršál Koněv byl vyjádřen v bronzu. Byl však sňat. Znelíbil se v Praze 6. Kde má stát pomník Vlasovcům to víme, kde bude stát pomník Háchy, to zatím nevíme, ani nevíme, jaký umělec se toho ujme. Volnou tvorbou se moc sochařů neuživí.
Jak zpíval Karel Kryl: “Nám zbývá naděje, my byli jsme a budem.” Doufejme. A kdo můžeme, snažme se!
