 |
| Zdeněk Zbořil – politolog a historik |
Zdeněk Zbořil
28. 4. 2020 ParlamentníListy
A co právo na život? „Soudce Výborný se snad nechal až příliš unést vědomím své nedotknutelnosti a vzal na sebe odpovědnost za možné následky svého rozhodnutí, které ale mohou být pro někoho osudové,“ komentuje aktuální dění politolog Zdeněk Zbořil. V souvislosti s debatami o původu viru zmiňuje, že tato válka informací bude možná nejen intenzivnější, ale hlavně nebezpečnější než koronavirus samotný. Věnuje se také jednomu lehkému napomenutí provincie z metropole nebo rozhodnutí ČSSD „pro“ Haška. Dává za pravdu Davidu Prachařovi: „Alespoň se ukázalo, komu a oč jde. Zda jen o ty miliony, nebo o ´kulturu‘, a co si pod slovem kultura představuje.“
Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch odmítli, že by vláda udělala chybu, když část restriktivních opatření přeměnila z krizových rozhodnutí na opatření Ministerstva zdravotnictví. Některá mimořádná opatření ve čtvrtek zrušil soud jako nezákonná, podle něj měla vláda rozhodovat na základě krizového zákona. Podle ministryně financí Aleny Schillerové rozhodnutí soudu nebude mít vliv na případné spory o náhradu škody.
„Zdá se mi to dost jednoduché. Ještě na střední škole jsem měl předmět základy československého práva. Sice to bylo za minulého režimu, ale měli jsme profesory vyhozené tehdy z PrFUK a vystudované za první republiky. Ti nás učili, že právní formalismus nesmí být uplatňován na úkor spravedlnosti a opomíjení reality. Proto dnes všechna ta krásná slova o dodržování právních norem a lidských práv, která opomíjejí, že základním lidským právem je právo na život, ve mne budí různá podezření,“ komentuje Zbořil.
„A protože česká justice dnes není známá svým příliš velkým úsilím o nalezení spravedlnosti a některé soudní výroky lze podezírat, že slouží politickému aktivismu, nechce se mi ani věřit paní MF, že nedojde k žalobám těch, kteří se spoléhají na nekonečné soudní tahanice pro současný výkon soudní moci tak typické. Soudce Výborný se snad nechal až příliš unést vědomím své nedotknutelnosti a vzal na sebe odpovědnost za možné následky svého rozhodnutí, které ale mohou být pro někoho osudové,“ dodal.
Vládu kritizoval v souvislosti s rozhodnutím soudu i předseda Klubu angažovaných nestraníků František Laudát. „Řídí nás nemehla? – ano. Dokonce je to potvrzeno soudem. Bylo by to k smíchu, kdyby tihle hlupáci neohrožovali naši zemi chaosem. Zjevně největší nemehla od listopadu 1989: s čím kdo zachází, tím také schází,“ komentoval Laudát současné dění s tím, že nikdy po roce 1989 jsme nebyli k chaosu tak blízko. „Angažmá estrádníka na Ministerstvu zdravotnictví hrozí přerůst v největší ‚estrádu‘, jakou jsme už dlouho nezažili. Já jsem tuhle partu nevolil a odmítám nést podíl na náhradách škod, které způsobili,“ dodal na sociální síti.
„Aniž se chci dotknout pověsti pana Laudáta, i já se mohu připojit k těm, kteří kritizují většinu, nebo snad dokonce všechny jeho výroky a slova, kterými se nestydí prezentovat svou myšlenkovou velikost. Nemehla, hlupáci, estrádník na MZ to jsou jen nadávky, které sice neříkají nic o panu Adamu Vojtěchovi, ale hodně o panu Laudátovi. A pokud si myslí, že předchůdci současného ministra byli lepší, měl by se raději vrátit ke svým polovodičům, kterými se na svém CV léta vychloubá,“ podotýká Zbořil.
V Partii na Primě na toto téma debatovala ministryně Jana Maláčová s expředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Ta hned v úvodu hájila vládu, že soud sice zrušil čtyři nařízení Ministerstva zdravotnictví, ale vláda rozhodovala v čase pandemie věcně správně, jen na špatném nosiči. „Zachránili jsme tisíce životů a teď je třeba tuto situaci využít,“ zdůraznila Maláčová. Kalousek okamžitě Maláčové vyčetl, že teď vládě hrozí velké množství žalob. „Vláda se má chovat k občanům férově a musí jim říkat pravdu. … Když někomu nařídím zavřít jeho provoz a nedovolím mu vydělávat ani korunu, tak musím také nést odpovědnost za tu následnou situaci,“ podotkl Kalousek. „Každá vláda by chybovala v této bezprecedentní situaci, ale ne každá vláda by podváděla a lhala svým občanům,“ vypálil.
„Miroslav Kalousek ve svém spravedlivém hněvu ještě zapomněl připomenout, že má tři revolvery, zřejmě ještě z dob, kdy působil na MO, a že je připraven, jak před týdnem oznámil, použít je k svržení současné vlády. Příště by mohl poradit souzeným a odsouzeným za řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu aj., aby žalovali vládu a PČR, že je kontroluje. U člověka, který, jak se ukázalo před dvěma týdny, vědomě lhal, když informoval v PS občany ČR, že budou muset platit EU dotace Agrofertu, je to skoro jako řeči o provazu v domě oběšencově,“ komentuje politolog.
Budoucnost může být mnohem dramatičtější
V pátek skončil zákaz volného pohybu osob, který v Česku kvůli epidemii nového koronaviru platil od 16. března. Lidé už se mohou pohybovat ve volném prostoru ve skupinách až deseti osob, a ne maximálně ve dvou jako dosud. Možné je také cestovat do zahraničí včetně dovolených. Postupně se otevírají obchody a provozovny.
„V žádném případě si nedovoluji vyjadřovat se k těmto zákazům a jejich rušení. Kdekdo o tom mluví a jen u některých skupin je snadné zjistit, o co jim vlastně jde. Jedenáct hejtmanů má jiný názor než pendleři na Domažlicku, herci vydělávající prostřednictvím agentur, obchodních společností než kamenných divadel nebo v ČT, majitelé cestovních kanceláří a funkcionáři sportovních oddílů a klubů atd. Je to vážné rozhodnutí, nejen politické a ekonomické, ale také z hlediska ochrany zdraví občanů ČR. Učinit jej nemůže bez obav ani suverénní soudce Městského soudu v Praze, ani člen opoziční strany v PČR nebo senátor bez jakékoliv odpovědnosti. Takové rozhodnutí musí být nejen správné, ale i moudré, protože může, ale nemusí být vzorem pro obdobnou budoucí situaci. A ta může být, pokud se světové mocnosti a pražští starostové zblázní, mnohem dramatičtější,“ hodnotí politolog.
Aktuálně nouzový stav platí do 30. dubna, o jeho prodloužení rozhodnou poslanci v úterý. A zda by měl být prodloužen, nebo ne? „To opravdu nevím a obávám se jen, aby nebyla použita metoda pokus – omyl. Ideální by byl společenský konsenzus, ale dobře víme, že u nás doma je to jako v té staré židovské anekdotě: Když se dva sejdou – stěžují si a naříkají, když jsou tři – pohádají se. A nezapomínejme, že v Praze, jak opět stojí za připomenutí, je největší výskyt mistrů světa a brouků Pytlíků na metr čtvereční,“ připomíná Zbořil.
(celý text najdete na Parlamentních Listech ZDE)
