Stanislav Mihulka
31. 3. 2020 Gate2Bitech a Nature
Důvtipný experiment, při němž vytvořili hybridní verzi netopýřího koronaviru, tedy viru z příbuzenstva SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome), opět vyvolal dohady. Stojí pokusy s umělými viry, schopnými se šířit mezi lidmi, za to riziko?
Šéf výzkumu Ralph Baric z Univerzity Severní Karolíny v Chapel Hill a jeho kolegové studovali virus SHC014, který infikuje čínské vrápence. Během toho vytvořili chiméru, virus s povrchovým proteinem viru SHC014 a s vnitřnostmi viru SARS. Tahle chiméra infikovala lidské buňky dýchacích cest a badatelé prokázali, že se povrchový protein viru SHC014 může vázat na klíčový receptor buněk a pronikat tak dovnitř. Chimérický virus také dovede infikovat buňky myši, ale nezabíjí je.
Naprostá většina koronavirů se na dotyčný receptor lidských buněk nedovede navázat. Virus SHC014 ale není prvním, o němž to víme. Vědci v roce 2013 objevili jiný koronavirus, který to zvládne. Shodou okolností pochází ze stejné čínské populace vrápenců. Jak se zdá, některé netopýří koronaviry jsou schopné přímo infikovat člověka, aniž by k tomu potřebovaly nějakého mezihostitele.
Ze světa se ale ozývají virologové, kteří si nejsou jisti, jestli výsledky takového výzkumu ospravedlňují riziko, které jej doprovází. Podle Simona Waina-Hobsona z pařížského Pasteurova institut je sice obtížné v takovém případě zhodnotit reálné riziko, chiméra koronaviru se ale každopádně velmi dobře množí v lidských buňkách. Kdyby se prý takový virus dostal ven, tak se nedá odhadnout, co natropí.
