Stanislav Blaha
Nemylme se, karanténa neskončí za týden, možná ani za měsíc. Jsme teprve na začátku těžké krize. To, čemu čelíme, je pandemie plicního moru.
Víra
Nemylme se, karanténa neskončí za týden ani za měsíc. Jsme teprve na začátku těžké krize. To, čemu čelíme, je pandemie plicního moru. Virus, jak je jeho zvykem, mutuje, a nikdo neví, jestli další mutace nebudou ještě zákeřnější než ty již existující. Lze očekávat období, v němž se budou kalit a lámat charaktery, ostatně mnohé ani lámat nepotřebovaly.
Naše civilizace se stala příliš propojenou a křehkou. Léta neřešené ekologické, sociální a etické problémy vyhřeznou na povrch a zřejmě se nebudou řešit evoluční, ale revoluční cestou. Lidská práva, demokracie a tržní hospodářství, na nichž je oficiálně založen náš civilizační okruh, procházejí těžkou zkouškou. Společnost si v obavách z nákazy nasazuje masky. Pokrytci a lháři, propagandisté, žvanilové a demagogové jsou demaskováni a mizí do ústraní, bohužel ne navždy. Množství potu, slz a krve, které nás čeká, bude nepřímo úměrné morální síle každého z nás i nás všech jako celku.
On, ať už si pod ním každý z nás představuje kohokoli, se rozhodl nás prověřit. A víra každého z nás v nejširším slova smyslu bude rozhodovat, jaký bude výsledek krize. Ti z nás, kteří četli a v míře svých schopností pochopili Nový zákon, vědí, že je lepší zemřít jako dobrý člověk, než přežít jako darebák.
Naděje
Je jaro, příroda ožívá. Svět lidí naopak přešel do nouzového režimu. Zastavení leteckého provozu znamená konec neodbytného globálního hluku, jehož existenci si člověk uvědomí teprve tehdy, když ustane. Ustala masová turistika, kvůli nákaze se zastavují továrny a ruší vojenská cvičení. Příroda může předvádět své každoroční zázraky, aniž by byla rušena trvalou aktivitou miliard lidí.
Až karanténa skončí, možná s údivem zjistíme, jak moc jsme jí škodili. Jistě více než 99,99 % organismů na této planetě by si oddechlo, kdyby lidstvo jako celek zmizelo. A možná už teď někde v přírodě běhají tisíce GMO myší s uměle vloženými lidskými geny, jež jsou připraveny na to, aby za pár desítek milionů let vybudovaly novou a lepší společnost.
Čelíme velké krizi naší civilizace. Možná je to poslední šance, jak ji uzdravit. Uvědomit si skutečné priority: Planetu Zemi jako naši matku, hodnotu přátelství, rodiny, volného času, svobody. Přejít do nekonzumního modu. Budovat mezilidské vztahy. V tom je naše naděje.
Láska
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásky, jsem jako řinčící kov a hřmotící zvon. Kdybych měl dar proroctví a věděl všecko tajemství a všecko poznání a měl všecku víru, takže bych hory přenášel, ale neměl lásky, nejsem nic. Kdybych rozdal všecko své jmění a vydal své tělo, abych byl upálen, ale neměl lásky, nic mi to neprospívá.
Láska je shovívavá, láska je dobrotivá, není závistivá, láska se nehonosí, nenadýmá, nerozčiluje se, nepočítá zlo, neraduje se z křivdy, ale má radost z pravdy. Všecko snáší, všemu věří, ve všecko doufá, všecko trpí. Láska nikdy nepadá. „Proroctví“ pominou, „jazyky“ přestanou, „známost“ pomine, neboť poznáváme jen částečně, prorokujeme jen částečně, ale když přijde dokonalost, pomine vše, co je částečné.
Dokud jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem dětský stupeň. Dosud totiž vidíme jen zrcadlem v záhadách, potom však uvidíme tváří v tvář. Dosud poznávám jen částečně, potom však poznám zcela, jak sám budu poznán.
Tak trvá víra, naděje, láska, tato trojice, největší však z nich je láska.
Přeji vám všem, milí čtenáři, abyste to, co nás čeká, prožili s láskou v srdci.
Související články:
