11. 3. 2020 ProtiProud
JOSEF PROVAZNÍK kroutí hlavou nad absurdní snahou obvinit poslankyni SPD z takzvaných nenávistných výroků a tuší, že s chatrnými zbytky svobody slova bude u nás brzy definitivně amen
Když prohlásil šéf ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček loni v listopadu, že je „Facebook obrovským nebezpečím pro demokracii“, brali jsme to všichni spíš jako trapný žert. Srovnatelný s legendární odpovědí důchodkyně Věry Pohlové na anketní otázku deníku Metro ve znění „Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala.“.
Možná i pan Hamáček by „všechny ty Facebooky“ nejraději zakázal. A když už je nemůže zakázat, rozhodl se prostřednictvím policejního aparátu využít Facebook jako nástroj ke kriminalizaci politické konkurence ČSSD.
Na zteč
Jako první si vyhlédl SPD a její poslankyni Karlu Maříkovou. Bývalá zdravotní sestra tak možná za svůj asi rok starý facebookový komentář dostane dvacet let těžkého žaláře, pozbude svých občanských práv a její majetek propadne na splátky dluhu Lidového domu.
Čím tak děsivým se tedy Karla Maříková provinila?
Dovolila si spáchat ten nejhorší zločin, jaký si lze v době multikulturního šílenství představit. Srovnala „čtyřicetileté syrské sirotky z Afghánistánu“ s nepůvodními druhy rostlin a zvířat: „Je zakázané dovážet invazivní nepůvodní druhy rostlin a zvířat na území EU. Muslimští imigranti také nejsou původními obyvateli Evropy a stejně jako invazivní druhy znamenají nečekané šíření a postupné vytlačení původních obyvatel Evropy. Proto by měli mít také zákaz vstupu na území EU.“
Přestože Maříková nevyzývala ke genocidě žádné náboženské ani etnické skupiny, stejně tak nevolala po zavraždění státního činitele, jako někdejší zastupitel ODS Martin Lang v případě prezidenta Zemana, policie žádá o její vydání k trestnímu stíhání. Tento krok je o to bizarnější ve světle zastavení stíhání zmíněného Langa minulý týden. Jak jinak si tedy vyložit takové jednání jinak, než že se snaží potápějící ČSSD zkompromitovat svou politickou konkurenci? Těžko věřit tomu, že by tak zásadní krok neproběhl v součinnosti s někým z nejvyšších míst. Informace o vyšetřování Maříkové se mimochodem objevila také ve zprávě Hamačkova ministerstva vnitra o extremismu. K tomu přičtěme panický strach ministra vnitra z Facebooku a začíná pomalu přihořívat.
Policejní stát
Ale ono vlastně o SPD nejde. Nejde dokonce ani o migraci. Jde o zanikající zbytky svobody slova. Když jsou naše policejní složky, možná řízené přímo Hamáčkem, schopné takovým způsobem zakleknout na poslankyni s imunitou, co asi čeká občana, za kterým nestojí stranický aparát?
Jde tedy o demonstraci síly, která má kritiky muslimské imigrace a EU z řad občanů České republiky zastrašit a odradit je od jejich svobodného projevování názorů. Chtějí nám všem mocenské složky vyslat tímto poslední varování? Nebo jde opravdu „jen“ o mocenský boj v nejvyšší patrech politiky? Spousta otázek, málo odpovědí. Ale už jenom to, že si je třeba takové otázky klást, nevěstí nic dobrého.
Možná se právě v těchto dnech, kdy titulní stránky médií plní fantaskní příběhy o nakažených koronavirem, mění Česká republika definitivně v policejní stát. Tak nějak stranou zájmu obyvatel naší země, kteří jsou zaměstnáváni chrlením čísel nakažených. Možná se za pět šest let sejdeme v jedné cele za urážku „migrantského majestátu“ a budeme si lámat hlavu, jak a kdy to vlastně začalo. Jak jsme to mohli nechat zajít tak daleko?
Nedalo se proti tomu dělat víc?
Dělat víc jde vždycky. Dobrým začátkem je o hrozícím nebezpečí hovořit a psát. Nahlas a důrazně. Bez zbytečných fangliček. Pokud to myslí policie se svou žádostí o vydání poslankyně Karly Maříkové za to, že plní, kvůli čemu ji lidé zvolili, měli bychom se začít nahlas bavit o pojmech “policejní stát” a vším, co s tím v praxi souvisí…
Čím dřív, tím líp. Možná už zítra bude pozdě, protože za pouhé vyvolání takové diskuse bude hrozit pořádný “flastr”.
