Stanislav A. Hošek
19. 3. 2020
Motto:
Kdo je připraven, není překvapen.
Náš hlavní inženýr
Perex
Je tomu skoro šedesát let, co jsem jako novopečený inženýr nastoupil do prvního zaměstnání v hlubinném dole na Ostravsku. Jelikož jsem měl specializaci na bezpečnost, tak vím, že už tehdy měl každý důl zpracován tak zvaný Havarijní plán. Ten obsahoval v prvé řadě možné typy důlních havárií. Jeho obsahem pak bylo chování hlavních odborníků dolu v každém jednotlivém typu mimořádné události od jejího počátku až do chvíle, než se ustaví havarijní štáb, který převezme veškerou odpovědnost za likvidaci havárie.
Bezpečnostní složky státu.
Občané našeho státu si platí obrovské množství činovníků, jejichž jedinou služební povinností je zajištění bezpečnosti, čti životů a majetku. Počínaje zpravodajskými službami přes armádu, policii, hasiče, po specializované instituce, laboratoře a výzkumné ústavy. Ti všichni mají za povinnost být připraveni, aby nebyli překvapeni. Mimo jiné mají mít zpracovány krizové plány pro každou předvídatelnou, mimořádnou událost ohrožující obyvatelstvo státu. Je to, podle mých pracovních zkušeností jejich prvořadá povinnost.
Politici jsou laici, na otázky bezpečnosti. Jejich počínání a to nejen už při vzniku mimořádné události, ale především předem, musí proto iniciovat odborníci. Je to jejich osobní nejvyšší a především nepřenosná odpovědnost. Společnost si je za tím účelem platí a ne špatně. Tvrdím, že nikoliv vláda, její odborné zázemí má být co nejdokonaleji připraveno na jakoukoliv mimořádnou událost.
Pokud by se takto chovaly vyjmenované instituce, vlastně jejich nejvyšší představitelé, pak by kupříkladu rádoby generál BIS už počátkem ledna navrhl vládě svolání bezpečnostní rady státu, na jejímž zasedání by byla stanovena pravidla a celkový postup pro případ, že koronavirus se přelije do Evropy. V prvé řadě si měli probrat připravený krizový plán a aktualizovat jej na konkrétní situaci. Minimálním výsledkem už tehdy mělo být ustavení krizového štábu. Samozřejmě bez humbuku pro veřejnost, ale o to víc odborně.
Politici jsou laici, což ještě jednou zdůrazňuji. Jejich úkolem bylo celkem správně, že uklidňovali společenství, ale o to víc měli drezírovat odborníky, aby se postarali především o zajištění celoplošné komunikace a především o zásoby potřebných materiálů.
Činnost při propuknutí krize.
Předem ustavený krizový štáb měl sbírat informace a vládě jasně sdělit, kdy se má přistoupit k vyhlášení nějakého mimořádného stavu, který by byl přesně definován. Od té doby je v prvé řadě nutné, aby „velel“ jenom jeden. Pokud krizový plán stanovil, že to bude vláda, kdo bude nepřetržitě zasedat a i za mimořádné události rozhodovat o každém postupu jako celek, tak to měli posoudit už kdysi dávno odborníci, kteří krizový plán vytvořili.
Nehodlám se vyjadřovat k tomu, zda vláda má jako celek rozhodovat i v krizových situacích. Ovšem v každém případě musí respektovat doporučení odborníků, čili krizového štábu. Při tom každý člen vlády by měl pověřit řízením ministerstva na onu přechodnou dobu někoho ze svých náměstků, protože život státu musí jít dál.
Zásadní povinností každého občana státu je dělat podle svých sil, schopností a zkušeností všechno, aby krize byla co nejlépe a pokud možno co nejrychleji zvládnuta, nebo alespoň ovládána. Je naprosto nepřípustné, aby kdokoliv měl právo veřejně kritizovat přijímaná opatření, čímž vytváří chaos. A naprosto nepřístupné je veřejně napadat kohokoliv odpovědného za práci vykonávanou z rozhodnutí krizových štábů státu, regionů, či obcí. Naopak, má-li pochybnosti, či si myslí, že má lepší nápady, je bezpodmínečně povinen je sdělovat prostřednictvím v krizovém plánu stanovených spojení těm, kdo jsou za řízení odpovědni.
Jestli to platí pro každého občana, pak o to víc to platí pro přední politiky o ústavních činitelích ani nemluvě. Jejich prvořadou povinností je nabídnout své schopnosti, znalosti, zkušenosti a styky ku prospěchu vedoucím likvidace mimořádného stavu. Pokud ale v době krize veřejně, ba dokonce opakovaně vystupují proti komukoliv, kdo je pověřen řízením v době mimořádné události, pak musí být internováni a zamezen jim jakýkoliv vliv na společnost.
O průběhu celého zvládání mimořádné události je nutné vést co nejpřesnější dokumentaci, především o časovém průběhu opatření a o jejich účinnosti.
Po skončení mimořádné situace.
Z každé krize je bezpodmínečně nutné vyvodit poučení pro budoucnost. Z dokumentace, vedené v průběhu zápasu s mimořádností, je potřeba poctivou analýzou nezávislými, ale především nepředpojatými odborníky, vyhodnotit celý postup řízení.
V žádném případě ne proto, aby se hledali viníci a „nedej přírodo“ dokonce se vytvářely důkazy pro postihy, především ony očekávané halasné výkřiky dožadující se odstoupení z funkcí, jako tomu obvykle bývá. Jediným cílem musí být zlepšení připravenosti. Znám ze své odbornosti, že z každé velké havárie vznikala nová pravidla bezpečnostního chování, prevence a celkové připravenosti.
Současná epidemie je fakticky maličkostí oproti tomu, co nás může někdy v budoucnu potkat. I když také nemusí. Přál bych si, aby šlo prakticky o jedno velké, celonárodní cvičení připravenosti na případ mnohem těžší.
V současnosti je nejdůležitější nepodléhat panice a dodržovat nařízení likvidátorů mimořádnosti. A po pominutí krize je ještě důležitější vzít rozum do hrsti a společně hledat co nejúčinnější metodu připravenosti. A již dneska si doslova zakázat hádky o vinících a touhy nespokojenců se mstít, či dokonce zneužívat neštěstí všech ke svému sobecky budoucímu prospěchu.
