Náš Deep State, či filiálka?

Echo24 uveřejnilo obsáhlý rozhovor s bývalým Zaorálkovým náměstkem a donedávna velvyslancem v Paříži Petrem Drulákem, který bývá označován za člověka s nestandardními a spíše levicovými názory. Rozhovor je zajímavý, ale v jedné věci, a to velmi důležité, se Petr Drulák mýlí. Uveřejňuji tu část rozhovoru, která se tohoto omylu bezprostředně týká a která vešla i do názvu rozhovoru. Podtrhuji ty pasáže v odpovědích Petra Druláka, které považují za důležité:

Spatřujete v populistické vlně na Západě nějaké zárodky autoritářství, dokonce fašismu?

Ne, ani u Borise Johnsona, ani u Trumpa, ani u Salviniho, který by k tomu z nich měl mít asi historicky nejblíž. Nevidím nikoho, kdo by byl připraven zavírat politické oponenty do koncentračních táborů. Naopak politické vězně nám vyrobily tradiční strany ve Španělsku. V Katalánsku jsou političtí vězni.

A vidíte v těch jmenovaných případech nějaký ten proslulý deep state, hluboký stát?

Především v Americe je fungování deep state úplně zřejmé, ta soustavná snaha některých klíčových institucí zlikvidovat Trumpa. Nejsem žádný příznivec Trumpa, jen vidím pokus vysoké administrativy sejmout demokraticky zvoleného prezidenta. To jsou špičky státní správy, zpravodajské služby a velká média. Plus ta část politické elity, která prohrála poslední volby. Ti všichni Trumpovi znemožnili naplnit část programu, s nímž vyhrál. Mimo jiné zlepšit vztahy s Ruskem, stahovat se z Blízkého východu.

Ve Francii jste nějakou, byť třeba slabší verzi deep state taky pozoroval?

Zaujalo mě, že když měl loni v létě prezident Macron zásadní projev k velvyslancům, i on sousloví hluboký stát použil. Myslel špičky státní správy, zpravodajské služby, část tisku. Nepoužil ten obrat nikdy předtím ani potom. Jen když mluvil k velvyslancům. On se s nimi dostal do rozporu svou ruskou politikou. Totiž od nástupu Nicolase Sarkozyho před deseti lety se zahraniční politika Francie přeorientovala neokonzervativním směrem. Měli svou vlastní, francouzskou ideologii vývozu lidských práv. Což také vysvětluje Libyi. Intervence v Libyi nebyla záležitostí Američanů, dokonce ani Britů. Hlavní roli hráli Francouzi, Sarkozy a spříznění intelektuálové jako Bernard Henri Lévy. Každopádně francouzská zahraniční politika byla od Sarkozyho do značné míry v zajetí neokonzervativců. U Macrona jsem pojem hluboký stát vnímal jako přiznání skutečnosti, že uvnitř státního mechanismu, který je formálně podřízen prezidentovi, on spatřuje prvky, které hrají vlastní hru.

Je nějaká varianta hlubokého státu i u nás?

Česká republika je poměrně malý stát, ale samozřejmě na úrovni státní správy, tajných služeb a novinářů jsou určité sítě lidí, kteří si rozumějí, kteří se setkávají a čas od času se různě mohou koordinovat. Ale spíš si vzájemně pomáhají v kariérách, než že by sledovali nějakou linii. Nejsme velmoc, která by měla světodějnou zahraniční politiku.

A jak ty sítě fungují speciálně v české zahraniční politice?

Je tu samozřejmě síť, která se tvoří kolem témat jako atlanticismus, obrana lidských práv, Izrael, respektive pohled na Blízký východ pouze izraelskou optikou. S odvoláním na odkaz Václava Havla.

Dalo by se namítnout, že to všechno jsou úctyhodná témata.

Ta témata jsou úctyhodná, otázka je, jak silně jsou prosazována a do jaké míry vůbec berou v potaz i ostatní zájmy české společnosti. Pokud z jednoho tématu, které je úctyhodné a zaslouží si podporu, učiníte hlavní prioritu, vzniká problém. A výsledkem je, že se selektivně dívám na některé mimoevropské společnosti prizmatem lidských práv a na některé ne. Saúdskou Arábii neřešíme, Čínu řešíme. Ta síť i v českém případě zahrnuje vysoké státní úředníky, část zpravodajských služeb, média a některé nevládky typu Člověka v tísni.

Tak zrovna ministerstvo zahraničí, kde jste dělal náměstka, je pro Člověka v tísni hlavní domácí dárce.

V době, kdy jsem tam působil, mu šlo z ministerstva 100 milionů. A do jisté míry to i vysvětluje mediální kampaň, kterou proti mně Člověk v tísni vedl roku 2014 kolem debat o lidskoprávní politice v české diplomacii. Myslím, že mě podezírali, že chci peníze pro ně přiškrtit. Já to chtěl jen otevřít, aby některé granty mohly dostávat i jiné organizace než Člověk v tísni a jeho satelity. Oni vedli akce na mou delegitimizaci. Rozesílání různých dopisů, signálů, mailů klíčovým představitelům českého státu, že já představuji problém. Jeden z dokladů je přece uniklý e-mail ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka blízkému spolupracovníkovi tehdejšího premiéra Sobotky, advokátovi Radku Pokornému, kde mě Pánek zmiňuje jako reputační potíž pro republiku ve světě, hlavně v Americe. Vím i od tehdejšího ministra Lubomíra Zaorálka, jak s ním o mně Člověk v tísni komunikoval

Co si o Člověku v tísni myslíte, když odhlédnete od tohoto osobního sporu?

Co znám z médií, dělají i užitečné věci. Osvětu a pomoc obětem lichvy. Ale zatímco na Západě typická humanitární organizace, řekněme křesťanská charita, začne doma a posléze případně přeroste za hranice, Člověk v tísni vznikl rovnou pro angažmá v zahraničí. Tím pádem se ani nemohl opřít o zájem a podporu doma, potřeboval zahraniční peníze. Při jeho vzniku hrál ohromnou roli National Endowment for Democracy (americká vládní agentura pro podporu demokracie ve světě – pozn. red.). Tedy oni v podstatě vznikli jako ideologický nástroj lidskoprávního intervencionismu, který se nutně nekryje se zájmy české zahraniční politiky. Ale díky svým kontaktům i penězům mají silnou roli a v mnoha ohledech dokážou zastínit i ministerstvo zahraničí.

Dejte konkrétní příklad.

Ázerbájdžán, s nímž Česká republika potřebovala mít normální byznysové vztahy coby významným dodavatelem plynu. Mně nevadí, že Člověk v tísni v Ázerbájdžánu něco provozuje, i když se to třeba nelíbí tamní vládě. Ale nemyslím, že by měl určovat českou zahraniční politiku v zemi. A oni se vydali za českým velvyslancem a začali mu říkat, co by měl dělat. Jiný příklad. Řešili jsme v Černínském paláci, co dál s rozvojovou pomocí v Afghánistánu. Já jsem byl toho názoru, že rozvojová pomoc se vylučuje s válkou a může přijít až ve chvíli, kdy už je v dané zemi klid. Načež mi vysoký úředník ministerstva zahraničí odvětil: No jo, Člověk v tísni tam má své aktivity, oni asi vědí proč. To je outsourcování úsudku ministerstva na nevládku. Řekl bych, že Česká republika outsourcovala svou lidskoprávní politiku do rukou Člověka v tísni. A když se podíváte, jak lidé kolují mezi ministerstvem a Člověkem v tísni… Vůbec klíčová tu byla mise Tomáše Pojara. Když se stal prvním náměstkem ministerstva (v roce 2005, předtím vedl Člověka v tísni – pozn. red.), podpora z ministerstva zahraničí pro Člověka v tísni raketově narostla.

Mluvíte tak, že proti sobě popudíte většinu akademického světa, zahraničněpolitické obce a nevládek. Co vlastně chcete dál dělat?

Jsem intelektuál a nevidím svou budoucnost ve státní správě. Působím v Ústavu mezinárodních vztahů, kde se vždycky držela jistá názorová rozrůzněnost. Tak snad mě tam aspoň nějaký čas vydýchají. Jsem přesvědčen, že současná společnost jde špatným směrem, že to souvisí s excesy liberalismu a že je potřeba hledat alternativu. Píšu o tom knížku.

Celé viz: https://echo24.cz/a/SWsyM/deep-state-mame-do-jiste-miry-i-tady

Nyní k tomu, v čem se Petr Drulák mýlí

Není žádný francouzský či český DEEP STATE. Je jen jeden globální DEEP STATE a “národní” projevy kryptopolitiky jsou dílem filiálek globálního DEEP STATE. Mj. národní státy EU se tomuto DEEP STATE většinou brání lépe než eurounijní centrála.

Podrobněji k podobě DEEP STATE, které má podobu jádra současné globální moci a jeho periferií, které je nejperfidnější formou DEEP STATE v historii, které je ovládáno politbyrovsky přestárlými osobami, které ztratily všechny zábrany, zde:

První, dodnes dobře fungující popis:

http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

Jedna z aktualizací:

http://radimvalencik.pise.cz/7339-trump-o-studene-obcanske-valce-v-usa.html

Znalost procesu vzniku, geneze, současného zahnívání a mechanismů fungování DEEP STATE je velmi důležité pro orientaci v tom, co dělat, včetně toho, jak se nenechat zneužít.

P. S.: Doufám, že některé poznatky v odkazech využije Petr Drulák ve své knížce, na kterou se těším.

(Pokračování dalším tématem)

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7624-k-dobre-teorii-087-nas-deep-state-ci-filialka.html

Docent Radim Valenčík