Je to již 75 let, co se Praha stala terčem amerických náletů, 25.března počítala Praha své oběti. 25.dubna byla zničena také Škodovka v Plzni. Tyto události se dnes nepřipomínají. Historici nedostávají od politiků patřičné zadání a samotní politici radši taktně mlčí. Americké nálety na úplném sklonku války vyvolávají otazníky i dnes. Proč, až do té doby továrny nerušeně vyrábějící válečnou produkci, se náhle staly cílem náletů?
Ty americké nálety před 75 lety byly nejspíše zcela účelové. Dle dohody spojenců na Jaltské konferenci (4. – 11.2.1945) došlo k rozdělení Evropy. Československo připadlo do sféry vlivu SSSR. A v tom byla nejspíše ta účelovost. Připomínám, že cílem tehdejšího náletu se staly především průmyslové oblasti Prahy. V té době vysoce ceněné zbrojovky, náletem trvajícím přes hodinu, byly postiženy zejména Vysočany, Libeň, ale i Kbely, Letňany, Čakovice…
Je to již 75 let. Přesto to srovnání s dnešní krizí se nabízí. Také dnes ulicemi našich domovů kráčí smrt. Máme strach vyjít na ulici, podat si ruce. U našich evropských sousedů se oběti epidemie počítají dokonce už na stovky, někde i na tisíce. Jsme na tom lépe, byli jsme možná lépe připraveni…. Bojujeme přesto dále, nevzdáváme to. Věřím, že společným úsilím nepřítele porazíme. Věřím, že v tomto úsilí, si svět bez ideologické nákazy podá ruce. Někdo dávno řekl „v jednotě je síla !“
