 |
| Originální grafika k článku – Protiproud |
Petr Hájek
17. 3. 2020 Protiproud
PETR HÁJEK ve významný den (který oficiálně významným dnem není) připomíná, že nic není náhoda a sleduje s úžasem, jak jedni nastupují k pumpám, zatímco druzí -se pokoušejí dělat do společné lodi další díry
Nic není náhoda. Ani to, že uzavření hranic a další zpřísnění karanténních opatření připadlo na 15. březen. Den, kdy nám před jedenaosmdesáti roky rozrazila tyto hranice Hitlerova armáda. Skončila dvacetiletá státní suverenita a začala šestiletá okupace Čech a Moravy na pozadí světové války. U nás „jen“ se statisíci zavražděných, rozvráceným hospodářstvím – ale současně s tichým semknutím se národa, který pohromu nikdy nepřijal. Vznikla spousta odbojových skupin, ale zrodili se také kolaboranti, kteří úslužně doplnili Pátou kolonu Sudeťáků – jak mezi „českými“ politiky, tak v „českých“ médiích.
Vláda již dva týdny zasedá prakticky nepřetržitě, a podle vývoje situace poměrně velmi razantně přidává další a další opatření proti nekontrolovatelnému rozšíření nákazy koronavirem. Namísto uznání je ale nyní předmětem stále divočejších a absurdnějších útoků německých (bruselských) kolaborantů. V čele je pochopitelně Česká televize, Bakalovci (Respekt, HN atd.), Lukačovičův Seznam a „TOPácké“ Forum 24.
Tihle pošukové jsou nepříčetní z toho, že Andrej Babiš v čele vlády situaci zatím téměř brilantně zvládá – a především je neustále v médiích, zatímco kolaboranti z malých umírajících stran jsou v podstatě zapomenuti. Většina národa se snaží vcelku racionálně popasovat se s „nepohodlným“ životem v dosud neznámých podmínkách. Zběsilí kolaboranti však vedou a dále stupňují „fatvu“ vyhlášenou bruselskou (berlínskou) Pátou kolonou nad premiérem, který jim prostřednictvím opakovaných vítězství ve volbách „ukradl“ zemi užuž připravenou pro další německou kolonizaci. Není marné si to připomenout právě 15. března 2020.
Hranice
V uplynulém týdnu vystoupil v televizi současný prezident republiky i jeho předchůdce – muži z opačných stran ideového a politického spektra. Přesto mluvili (a psali) podobně. Miloš Zeman se schází s nejvyššími ústavním představiteli, vyzývá národ k solidaritě a staví se za bezpodmínečné dodržování vládních rozhodnutí. Václav Klaus rovněž vyzývá k opuštění politických sporů, semknutí národa a přidává analytickou poznámku: rychlé šíření nákazy po Evropě je vedle katastrofy migrační krize další cenou, kterou platíme za naivně otevřené hranice (Schengen), proti čemuž jako prezident (a sám voják v poli) od samého počátku bojoval.
Prostě chce říci, že bychom si z dnešní situace měli vzít do budoucna poučení. I z toho, že bájný Brusel v krizi náhle kamsi zcela zmizel. I když ne tak zcela. Německá předsedkyně Evropské komise paní Lejnová zlobně kritizuje země, které uzavírají hranice, protože si zjevně přeje, aby virus – když už se v Kanadě tak úspěšně vyrobil, americkými vojáky byl stejně úspěšně importován do Wu-chanu, a poté z Německa „zaset“ do Itálie (s katastrofální vládou bez podpory většinové veřejnosti) – měl volnou cestu po celém kontinentě jako předtím muslimské invazní jednotky takzvaných imigrantů.
Naštěstí zatím protektorka nepromluvila o tom, že pokud se nepředpokládaně koronavirové nákazy vlastními silami zbavíme, bude nám znovu přidělena v povinných kvótách. Tomu totiž ty zavřené hranice (antischengen) dosti podstatně brání. A národy semknuté k obraně – aniž jim to Brusel nařídil (spíše zakázal) – jsou už vůbec neslýchaná drzost. V podtextu „panovnice“ slyšet nevyslovenou naději, že kdyby zemřelo pár miliónů lidí – zvláště těch starších a nemocných – skvěle je nahradí milióny připravené plavit se za pomoci „neziskovek“ do Itálie, Španělska a Řecka, nebo za pomoci prezidenta Erdogana bušící právě na kolabující řecké hranice.
Psycho
To je ovšem pro české mediální kolaboranty jasné zadání. A tak při výročí 15. března (náhoda neexistuje) dramaticky stupňují kampaň proti premiérovi i prezidentovi (včetně toho předchozího). Lejnové soudruh Kundra (zástupce šéfredaktora Bakalova Respektu) se opřel do Miloše Zemana. Prý zcela zmizel, stará se jen o sebe: „V těžkých chvílích obvykle pronese prezident povzbudivý projev, dá lidem naději, ukáže, že je s nimi.“ V psychotickém záchvatu si prostě nevšiml, že prezident vystoupil v obsáhlém rozhovoru na Nově. Protože co není v ČT, to pro Bakalovce neexistuje.
Ještě dál šel druhý zástupce Bakaly, Marek Švehla. Prý není náhoda, že „Babišův zákaz“ kopíruje Železnou oponu, neboť se týká hranic s Německem a Rakouskem. V témže psychotickém rauši ani nezaznamenal, že hranice uzavřelo také Rakousko a Slovensko. Lidé prý sedí doma a věří, že báječný starý svět svobody (bruselský protektorát, pozn. PP) se vrátí. Ač se tomu „kágébácká soldateska“ (prezidenti a premiér, pozn. PP) snaží zabránit. Pozná se to údajně podle toho, že se „objevil Klaus a začal nekonečně drze tvrdit, že k-virus je cenou za Schengen“.
Schizo
Pozoruhodné je, že psychotici Kavárny dostávají svým „řevem malomocných“ do schizofrenních stavů i některé relativně rozumnější publicisty. Třeba takový Ondřej Neff na Neviditelném psu připouští: „Absolutní neschopnost Evropské unie ve prospěch půlmiliardy občanů sedmadvaceti členských států cokoli udělat. Až teď se ozývá Ursula von der Leyen, že se jí nelíbí, co členské státy dělají, a že postrádá prvky solidarity. Dá se čekat nápad na uvalení kvót, není přece spravedlivé, aby Italové měli tolik mrtvých a jiné státy jich tolik nemají.“
Pak dokonce „zločinně“ konstatuje: Se zajímavým pohledem na dnešní krizi přišel v pátek exprezident Václav Klaus (zde). Opět dokázal, že je schopen státnického uvažování, (…) nabádá ke sjednocení, ke zdravému rozumu a k sounáležitosti. Myšlenky to jsou sympatické a on sám jistě ví nejlíp, že vyvanou, až krize přejde a lidé sejmou roušky z tváří.“
Jenže pak se schizofrenně zlomí: „Opravdu je směšné (Klausovo, pozn. PP) tvrzení, že pandemie je cena za Schengen a za Evropu bez hranic. Schengen nemůže za pandemii, ale ani za to, že EU je společenství bez vůle a bez pudu sebezáchovy.“
Čili na jedné straně má rovněž za to, že Lejnová se zbláznila, když kritizuje uzavřené hranice některých států Schengenu, současně však soudí, že otevřené hranice za rychlé šíření nákazy nemohou (protože to říká exprezident Klaus). Také druh choroby.
Ostatně soudím
Samozřejmě na vrcholu této mediální záškodnické operace proti vládě musí stát Česká televize. A na vrcholu ČT nenávistí se v tukovém tání zvolna rozpouštějící Moravec (příhodné jméno pro výročí 15. března). Vyslýchal toho dne právě (vedle ministra Brabce a nového šéfa Senátu Vystrčila) také paní starostku z Mníšku pod Brdy. To proto, že tato věšteckým darem disponující dáma prý již v prosinci předvídala, že budeme potřebovat roušky a respirátory. Dokonce je prý už sháněla – ale nesehnala!
Panečku, to že měl být útok na Babiše, že nenakupoval spolu s Mníškem pod Brdy již v okamžiku, kdy se nákaza ve Wu-chanu teprve počínala v Číně šířit? Kdyby to udělal, sežrali by ho: plýtvání prostředky, stahování kalhot daleko před brodem, vytváření paniky, snaha být v televizi s něčím originálním, ignorování Bruselu, který nic takového nedoporučoval… Ne, to vůbec nemá smysl komentovat. To už je prostě jenom diagnóza.
Ostatně soudím, že ČT musí být zničena. Vzhledem k tomu, že nekandiduji do Rady ČT si mohu dovolit být o krok napřed. Protože ta hlavní nákaza, „až sejmeme roušky“, poteče z této ze zahraničí řízené instituce ještě daleko divočeji než kdy předtím.
Všichni k pumpám!
Většinová společnost si ovšem právě nyní vytváří další vrstvu přirozené imunity. Útoky „virulentních“ kolaborantů kancléřky Merkelové proti těm, kteří v první linii právě vytvářejí strategii, taktiku i operativu „válečného stavu“, jsou k tomu skvělou příležitostí. Je úplně jiné téma, proč to všechno vzniklo, kam to míří, a co to bude znamenat. Teď do lodi teče, takže platí jediný kategorický imperativ: Všichni k pumpám!
Opět se ukazuje, že na rozdíl od štěkajících psů většinová (a proto elitářskou Kavárnou nenáviděná) karavana táhne docela spořádaně dál. Ví, že na podstatnější otázky bude čas později. Teď se snaží sdílet zkušenosti – hlavně pro ty, kteří jsou postiženi. Přišel mi na redakční mail od našeho spolupracovníka třeba jeden, který nepokládám za zcela nesmyslný:
„Z osobní zkušenosti z roku 1980, kdy jsem virový zápal plic prodělal, mi kromě antibiotikového krytu pomohla tato rada:
– v polosedu měnit polohu – pomáhá to vykašlávat a vstřebávat výpotek
– pít obecně hodně a několikrát denně čaj z islandského lišejníku, zázvoru, listu jitrocele – pít horký a osladit až po mírném vychlazení medem (případně pít horký neslazený před pocením)
– přidat a držet hladinu kyseliny acetylsalicylové (Acylpyrin) 1-1-1 (ráno v poledne a večer, vždy po jídle) – nekombinovat s Paralenem!!! – lidé ředící krev jinými přípravky se musí poradit s ošetřujícím lékařem
– při zlepšení tělesného pocitu se minimálně půl hodiny intenzivně vypotit (při horečce v studeném zábalu), před pocením přidat navíc jednu tabletu Acylpyrinu a horký čaj, případně nahřát nohy v snesitelně horké vodě
Babské rady? Ale účinné.“
Jistě je takových mnoho, a každý případ je individuální. Ale v podtextu autor vlastně nabádá, že nemáme všechno čekat od státu – i kdyby se vláda ve svých aktivitách přetrhla. Také babská rada. A také účinná.
Zvláště 15. března – v mimořádně poučný a významný den – který navzdory úsilí Okamurovy SPD naši zákonodárci ještě za Významný neoznačili.
Ostatně už se také rozprchli.
