Kam čert nemůže

Slabiny nějakého systému či stroje se někdy hledají tak, že se zkoumaný podrobí vysoké zátěži. Systém Evropské unie byl podroben třem zatěžkávacím zkouškám: nejprve oteplovačská, potom migrační krize, naposled koronavirus. Ve všech třech případech žalostně selhala, naše nemilovaná unie, a prokázala tak svou naprostou neužitečnost. Lépe řečeno, neužitečnost a zbytečnost prokázali byrokrati, úředníci EU, celý slavný Evropský parlament a Evropská komise jakbysmet. Dnes se jako nejpravděpodobnější smysl bruselského tyjátru jeví zabezpečení sladkého života pro jeho politiky i úředníky, to na úkor obyvatelstva států EU.

Z mého pohledu je to zcela zákonité. Přirozený podíl žen v řízení nějakého systému je okolo patnácti procent, to jsou ty ženy, které mají skutečné vůdcovské a racionální rozhodovací schopnosti a polovina z nich jsou navíc lesby. Jakmile se procento ženského živlu v jakémkoliv orgánu přiblíží třiceti procentům, nastávají vážné potíže s jeho funkčností a při čtyřicítce je to jako s horečkou: nastává krize, orgán je neschopný vykonávat své funkce – a to je přesně obraz dnešní EU, kde počet poslankyň a komisařek dosáhl právě tohoto kritického čísla.

Je možné uvést řadu příkladů z praxe. Feminizovaná odvětví, snad kromě pečovatelských a ošetřovatelských, nepodávají takové výkony, jak by bylo potřebné. Typické je to u školství, soudnictví, státní správy. Pokud se vám to nelíbí, tak zkuste nějak vysvětlit malý až mizivý podíl žen mezi spisovateli, skladateli, dirigenty, chirurgy, piloty včetně formule F1, filozofy, astronomy, jadernými i ostatními fyziky, významnými politiky, mohl bych nepříliš korektně pokračovat vojáky, horníky, popeláři. Tam, kde se při práci musí hodně přemýšlet nebo nasadit svaly a potit krev, tam ženy raději nehledejte a do těchto pozic je nestavte.

Je to naprosto přirozené, protože ženy jsou úplně nejlepšími matkami, milenkami, ošetřovatelkami, primissima utírají prach a bezvadně kojí a zcela nepostradatelné jsou při přivádění nových človíčků na svět, i když nová pokolení jsou vedena k tomu, aby rozdíl mezi vaginou a penisem byl odsouzen k bezvýznamnosti. Se sbíječkou v ruce ovšem ještě žádná baba nevynikla.

Tohle přirozené rozdělení rolí je v politice a státní správě uměle potlačováno a výsledkem je právě ona ztráta funkčnosti Evropské unie. Skvělá myšlenka je rozmělněna na drobné v klapotu vysokých podpatků, šustění úzkých sukní a povlávání dlouhých vlasů s krátkým rozumem.

Samozřejmě i mezi muži se najdou fajnové kousky, viz právě mužní představitelé EU s nezapomenutelným předsedou Junckerem či evidentně mentálně postiženým Schulzem. Představují však menší nebezpečí než političky, protože samečkovské soupeření mezi muži neschopné exempláře vytěsní z funkcí mnohem rychleji.

Neschopnost žen v politice je možné dobře ilustrovat na příkladu nejmocnější ženy světa, Angely Merkelové. Pomineme její pověst političky, která problémy neřeší, ale tzv. vysedí. Nedělá nic a ono to nějak dopadne. Ostatně k vysezení potíží má ty nejlepší předpoklady, tak tlustá prdel se vidí jenom málokdy. Pomineme i její vážnou psychickou chorobu, která se projevuje nekontrolovaným třesem rukou i nohou ve chvíli kdy se hraje německá hymna a za normálních okolností by ji diskvalifikovala k vykonávání úřadu.

Tak tedy: 28. ledna pravila, že koronavirus nepředstavuje „žádný důvod ke starostem“. „Vím, že se mnozí, s ohledem na obrázky z Číny, obávají o své zdraví. Ale mohu vás uklidnit: Německo je v bezpečí.“ A pokračovala: „Hysterie a alarmismus zde nemají žádné místo. Nacházíme se na bezpečném místě a máme situaci pod kontrolou.“

12. března už zpívá jinačí píseň: „Dnes jsou naše solidarita, náš rozum, naše srdce, náš vztah k sobě navzájem zkoušeny a já doufám, že tuto zkoušku projdeme.“ Neboli jiná varianta profláklého „Wir schaffen das“. A pokračuje zase prorocky, jako by jí ty její dosavadní ostudy nestačily: „V Německu jsme přesvědčeni, že uzavření hranic není přiměřenou odpovědí na výzvy.“

Je patnáctého, tři dny poté, a fik – Německo dnes uzavřelo hranice. Kdyby takovéhle kopance předváděl chlap, už by ho dávno vyrazili.

Po jednom prohlášení pro tisk, ve kterém se opakovaly její bezobsažné, naprosto obecné žvásty bez jakékoliv původní myšlenky a plné frází, nechali škodolibí běžet kamery dál a sledovali její odchod od mikrofonu, převalující se půlky, okolo kterých se komíhaly její paže zcela ve stylu dřevěné loutky.

Spejbl proti ní vypadá jako tančící gazela.

A to i co se myšlenkových výbojů týká.