Ivan Rioufol a -kou-
17. 3. 2020 LeFigaro, výběr PrvníZprávy
Evropská unie nebyla schopna vyvinout společnou politiku, která by se vypořádala se třemi novými krizemi, které ji ohrožují – epidemiologická, migrační a ekonomická.
Napsal to pozorovatel Le Figaro Ivan Rioufol. Země Evropy stále více uzavírají své hranice a vybírají svá vlastní řešení, zdůrazňuje autor. Podle jeho názoru současná situace jasně prokázala slabost myšlenky globalizace a potřebu vrátit hranice, národy a státní suverenitu jednotlivých zemí.
„Kam míří Evropská unie?” ptá se publicista Le Figaro Ivan Rioufol a poznamenává, že Brusel, který čelil epidemii koronaviru na konci února, nebyl schopen vyřešit otázku koordinace prostředků pro boj proti němu.
V situaci masivní invaze migrantů podporované tureckým prezidentem Erdoganem je EU rovněž bezmocná. Odpovědi Bruselu na blížící se finanční krizi vypadají stejně nečitelně. Současně se podporovatelé unie neunavně chválí za své zásluhy, přičemž uráží ty, kteří si všimli, že tento „klub technokratů a falešných kněží“ přispívá pouze k nejistotě národů, a nechápaje nic o blížícím se příchodu nového světového řádu.
Jak autor poznamenává, EU vždy považovala národy za překážku její dominance a hranice za překážku, kterou je třeba překonat. Výsledkem je, že virus Covid-19, který bez odporu přichází z Číny bez zásahů, „ochromuje“, a takzvaní „uprchlíci“ propagovaní George Sorosem v Open Society, jsou připraveni pokračovat v útoku, se k viru připojili.
„Ať už se to šílencům globalizace líbí nebo ne – šíření krizí – sanitární, migrační, ekonomické – je hodně vázáno na globalizaci a odpoutání se od místních zvláštností,” je si jistý Rioufol.
V pondělí Emmanuel Macron vyzval vůdce EU, aby „podnikli naléhavá opatření ke koordinaci úsilí v oblasti zdraví, výzkumu a hospodářské reakce“. Přičemž, jak autor zdůrazňuje, politika boje proti epidemii ve Francii nemá nic společného s italskou strategií, kde vláda nařídila 60 milionům obyvatel, aby zůstali doma až do 3. dubna. Francouzské orgány se naopak donedávna domnívaly, že budou schopny epidemii co nejvíce omezit a spoléhají se na spolehlivost lékařských struktur.
Kombinace několika hrozeb vyžaduje zvláštní ochranná opatření, která odpovídají realitě každé jedné země, je přesvědčen Riufol. Podle něj je hloupé říkat, že globalizace nemá nic společného s pandemií a že hranice nejsou proti ní obranou. Jak autor připomíná, Číně se podařilo lokalizovat virus rozhodnutím o omezeních, Donald Trump uzavírá na měsíc americké dveře Evropanům, Izrael ukládá karanténu na občany vysoce rizikových zemí a mnoho evropských zemí znovu přebírá kontrolu na hranicích. Jak autor poznamenává, Itálie a Francie byly infikovány virem v tak krátké době právě proto, že nepovažovaly za nutné včas zavádět omezení.
Pozorovatel považuje za hlavní výhodu nového viru jeho schopnost detekovat ty „zasažených duchem ideologie globalizace“. Globalizaci autor považuje za nebezpečnější než smrtelnou epidemii, jejíž přetrvání patrně bude dočasné.
Kult individualismu a lidských práv nutí příznivce globalizace, aby nerozlišovali mezi kulturami a civilizacemi, zdůrazňuje Rioufol. Tato ideologie nutí Evropu, aby neviděla nebezpečí islamismu za „dráždivými stížnostmi bezbožných“, a aby akceptovala požadavky „vyděrače“ Erdogana, který hrozí napadnutím Starého světa hordami uprchlíků.
Dalším varováním před nebezpečím nadměrného vlivu finančního sektoru v globalizované ekonomice byl pondělní kolaps akciových trhů. Vše co k tomu stačilo – pouze panika kvůli koronaviru navíc k cenové válce mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. Obchodní politika, která kdysi tlačila francouzské společnosti k přesunu výroby do Číny a dalších levnějších zemí, se stala katastrofou.
Dnes nelze kapitalismus, který staví zisk nad lidské a sociální závazky, považovat za model, poukazuje autor článku. Podle jeho názoru je kromě států a hranic také vyžadována státní suverenita, aby zaujala své oprávněné místo, které umožní zemím spravovat vlastní zdroje.
Tyto velké otřesy, jejichž spojenci se staly nepokoje, nespravedlnost a násilí vyvolané „toulavým“ systémem, však ještě musí být dokončeny, poukazuje novinář. „Progresionismus v planetárním měřítku“, který byl ztělesněn „makronismem“, porodil křehké, konfliktní a dluhově spjaté společností, kde hrdinové již nejsou ctěni a jako oběti se objevují pomstu hledající menšiny.
Komunální volby ve Francii včasně připomněly, že tváří v tvář „šílenému globalizmu“ je nutné vrátit se ke kořenům, blízkosti a solidaritě na místní úrovni, uvedl pozorovatel. V tomto smyslu by byla škoda, kdyby koronavirus odradil voliče od hlasování, uzavírá Rioufol.
