 |
| Originální grafika ProtiProud |
Ivan Poledník
27. 3. 2020 ProtiProud a HlavnéSprávy
IVAN POLEDNÍK přináší komentář k současném stavu Ukrajiny, která se vedle vší podlosti a smůly nyní dočkala ještě koronavirové izolace.
Světová ekonomika se v souvislosti s epidemií ocitá v hluboké krizi. Většina států si najednou vzpomněla, že mají své hranice. Týká se to zejména Evropy, kde Brusel nedokázal reagovat a tím jen podtrhl, že státy EU musí hrát každý za sebe.
Situace zašla až tak daleko, že Brusel nedokázal v nejmenším pomoci ani zoufalé Itálii, načež Italům přišli na pomoc Rusové a Číňané.
Opuštěni a v troskách
Když už mají evropské státy plné ruce s opatřeními okolo koronaviru, je více než zřejmé že Ukrajina, která je od Majdanu 2014 americkým projektem určeným k oslabení Ruska, může definitivně zapomenout na vysněnou finanční pomoc od EU. Američané již také nemají na Ukrajinu finance: minimálně tři roky nutí Evropu sypat do svého ukrajinského projektu peníze. Kromě toho prezident Trump už celkem jasně naznačil, že Ukrajinu vnímá jako Bidenovu kartu – a Biden je jeho soupeřem v letošních podzimních prezidentských volbách.
Moc se o tom nemluví, ale Evropané i Američané jsou těžce rozčarovaní i tím jak Porošenko a jeho kamarádi dokázali úspěšně rozkrást žoky peněz ze Západu. V této souvislosti je důvodně podezřelý i Biden, který přes ukrajinské politiky část těchto financí získal.
Takže Ukrajina, která stále tvrdí že bojuje s Ruskem, se ve svém boji ocitla osamocena – a jak se bude situace dále vyvíjet, záleží už jen na Rusech a Ukrajincích. Na rozdíl od totálně zkorumpované Porošenkovy party vykazuje současný ukrajinský prezident přeci jen snahu konflikt, který Ukrajinu nadále ruinuje, ukončit. Nic jiného mu nezbývá, Ukrajina byla rozvrácena, zahnána do kouta a opuštěna všemi. Nyní jí nezbývá než najít cestu, jak se z těžké situace dostat. Řešení, která by byla pro Ukrajinu bezbolestná, ovšem neexistují.
Jak ukončit konflikt
Analytik a ekonom Andrej Illarionov vyslovil pro Ukrajince velmi nepříjemné pravdy. Ukrajinské hospodářství je totálně rozkradeno a zničeno, z velké části rukama Porošenkovy junty. Katastrofu ještě prohloubil v posledních 10 měsících ukrajinský premiér Gončaruk. Ukrajinu dále značně zplundroval klan Bidenovců, takže dnes je ukrajinská ekonomika (navíc ještě ohrožovaná epidemií) v katastrofálním stavu. Ukrajinu ale nezničili Macron, Merkelová nebo Putin. Ukrajinu zničili vlastníma rukama proameričtí politici, kteří se dostali k moci po Majdanu v roce 2014.
Otázka, která však nejvíce zajímá ukrajinské občany, zní, kdy skončí občanská válka na Donbase, kterou rozpoutal Porošenko na americký příkaz.
Podle Illarionova lze válku mezi dvěma státy zakončit třemi způsoby: Vítězstvím jedné ze dvou stran konfliktu, dohodami, nebo zmrazením konfliktu. Kyjev v konfliktu na Donbase jednoduše zvítězit nedokáže. Snaha o dohodu s Donbasem (vládfa dál tvrdí, že na Donbase nebojují Ukrajinci proti Doněcku a Luhansku, ale proti Rusku) je možná jedině dohodou s Vladimírem Putinem. A to znamená jedině tolik, že to Kyjev vzdá, a bude souhlasit, že v Doněcku bude vládnout Putinův člověk – například Medvedčuk. A zmrazení konfliktu? O to dnes nemají zájem ani Ukrajinci a ani Rusové.
Illarionov rovněž upozorňuje na připravované změny v ruské ústavě a také na myšlenky o federaci mezi Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem. Stále více ruských, ukrajinských i běloruských expertů začíná tuto možnost reálně zkoumat a hodnotit.
Cesta zpět
Illarionov: “To, co se momentálně děje na Ukrajině je klasika z dílny KGB a CIA”. Čím?
Zpočátku prý nastává stádium demoralizace společnosti. Na všechny politické lídry se pomocí médií vylévá obrovské množství špíny, aby byli vnímáni jako přinejmenším neschopní. Každý z nich vyvolává ve společnosti (skrze mediální manipulace a lynče) hluboké rozčarování, které se šíří a zesiluje. Když je veřejnost dostatečně demoralizovaná, přichází fáze destabilizace. Ekonomické a sociální parametry se zhoršují, politické řešení veřewjnost nevidí jako reálnou. Pak nastupuje krizová fáze. Ta vyvrcholí v barevné revoluci, čili státním převratu. Nakonec přichází čtvrtá fáze “normalizace vztahů”, kterou již vykonávají nové politické subjekty
Ukrajina je nyní hluboko ve fázi destabilizace a není daleko doba, kdy naplno vypukne krize. I bájný koronavirus může přímo či nepřímo zasáhnout do akceschopnosti ukrajinských jednotek na Donbase, rozpad frontové linie. Posun fronty může vyvolat politickou krizi, kterou Kyjev nepřežije. Stejně tak zhoršování ekonomické situace na Ukrajině, kterou ještě více prohloubí karanténní opatření, může být spouštěčem. Při uzavření hranic s evropskými státy mimo jiné hrozí, že se Ukrajinci, kteří se vrátili před epidemií do vlasti, nebudou mít kam vrátit, protože hranice EU zůstanou déle zavřené a kromě toho krize se dotkne i států EU. Zájem o ukrajinské gastarbeitery se pravděpodobně dlouhodobě prudce sníží. Jenže na tom ukrajinská ekonomika balancující na hraně krachu stála. V takovém případě jsou sociální a politické otřesy otázkou blízké doby.
Tak jako Majdan 2014 přinesl s sebou proamerické politiky, kteří dovedli Ukrajinu do dnešního katastrofálního stavu, může ekonomická krize 2020 spojená s koronavirem znamenat na Ukrajině otřesy, které vynesou do čela země politiky upřednostňující cestu zpět – ke smíření se s Ruskem, k němuž odedávna patří.
Nebude to lehké, protože “Cesta tam a zase zpátky” je půvabná jen v Tolkienově bestselleru o Bilbo Pytlíkovi. Ten se ale bude muset v Kyjevě objevit bez přispění zázraků.
Americký či eurounijní Pán prstenů se nekoná. Ukrajina je již na dotek s realitou.
