Ivan David
25. 3. 2020
Zítra budou poslanci Evropského parlamentu většinou na dálku přes internet hlasovat o návrhu Evropské komise o „Nařízení Evropského parlamentu a rady… za účelem poskytnutí finanční pomoci členským státům a zemím, se kterými se jedná o přistoupení k Unii, jež jsou vážně postiženy závažným ohrožením veřejného zdraví“. Mezi tyto země patří i Turecko.
První věta „důvodové zprávy“ hlásá: „Od prvních případů koronavirové nákazy COVID-19 EU neúnavně pomáhá členským státům a jejich občanům při řešení této krize.“
A dále: „Byl aktivován mechanismus Komise pro koordinaci krizí ARGUS a zároveň se konají pravidelná setkání krizového koordinačního výboru, aby byla zajištěna koordinace činností všech příslušných oddělení a útvarů Komise a agentur EU. … Komise bude dále posilovat svou reakci na tuto nákazu na všech frontách a bude koordinovat činnosti členských států. …Krize, s níž jsme v důsledku koronaviru konfrontováni, má velmi významný lidský rozměr a zároveň potenciálně významný hospodářský dopad. Je proto nezbytné, aby EU a její členské státy jednaly rozhodně a kolektivně, aby omezily šíření viru a pomohly pacientům a aby bojovaly proti hospodářskému poklesu.“
Dodám ironicky: Užitečná aktivita Evropské komise je znát na každém kroku, a hlavně ta „koordinace“. Ve skutečnosti se každý stát stará sám o sebe. Německo například zadržovalo dodávky zdravotnických prostředků určené jiným zemím. To je asi výsledek „evropské kooperace, koordinace a solidarity“. Na německé pojetí solidarity jsme zvyklí. Například jeho geniální představitelka nejprve pozvala migranty s tím, že to „zvládneme“ a pak vyhrožovala jiným zemím, protože se k jejím závazkům a nezodpovědnosti nechtějí hlásit.
Schvalované nařízení je projevem „laskavosti“ EU, která nám něco z toho, co jsme museli odevzdat vrátí. Eurohujery to posílí v jejich přesvědčení o nenahraditelnosti EU. Navrhované nařízení je ve skutečnosti zmocněním Evropské komisi, která bude prostředky z fondu rozdávat podle vlastního uvážení. Nejvíc asi dostanou nejhůře postižené země, tedy takové, jejichž vlády zvlášť strašně zanedbaly adekvátní opatření. Podobné to jistě bude i s dalším navrhovaným nařízením EU na zmírnění ekonomických dopadů krize.
Solidarita s Tureckem, porozumění a znepokojení
Myslím, že nejde o blud, když jsem „nevývratně přesvědčen“, že solidaritu si zaslouží jen ten, kdo se sám chová solidárně, a rozhodně si ji nezaslouží nikdo, kdo se chová zvlášť zavrženíhodně. Mám na mysli Turecko. Může nám být líto, že odmítnutí solidarity dopadne i na nevinné občany Turecka, ale fašista Erdogan se nezvolil sám a skoro jakákoli jeho opozice je pro evropské země přijatelnější variantou.
Nebyl jsem jediným poslancem EP, který žádal ukončení přístupových rozhovorů s Tureckem. Ani jsem nebyl sám, kdo žádal vyhlášení sankcí proti Turecku. Italský poslanec naší frakce Identita a demokracie Angelo Ciocca protestoval proti tomu, že v době, kdy turecká armáda vraždí v Sýrii, se v budově Evropského parlamentu prodávají turecké cukrovinky. Praštil s tureckou bonboniérou o zem. Byl za to potrestán odnětím diet a zákazem hlasování na jeden měsíc.
Přesně před dvěma lety se vedoucí představitelé EU setkali s představiteli Turecka ve Varně ZDE.
A výsledky? „Obě strany se dohodly, že budou nadále úzce spolupracovat v oblasti migrace… …“ Pod nadpisem „Zapojení Turecka v Sýrii“ nacházíme formulaci: „EU vyjádřila znepokojení nad akcemi Turecka v Sýrii, zejména v severozápadní oblasti Afrín, která je nyní pod kontrolou turecké armády a jejích spojenců.“ Těmi spojenci jsou samozřejmě hrdlořezové z Islámského státu, někdy označovaní jako „demokratická opozice“. Turecká armáda vraždí a EU, která se uchází o přijetí Turecka do EU, „je znepokojena“. Jsem víc než „znepokojen“ chováním představitelů EU.
A co ve Varně řekl předseda Evropské rady? „Donald Tusk vyjádřil znepokojení v souvislosti s nedávnými akcemi Turecka ve východním Středomoří a Egejském moři, jež vedoucí představitelé EU na nedávném summitu EU v Bruselu označili za „protiprávní“.
Turecko krade ropu a zemní plyn členským státům EU Kypru a Řecku, zadržuje a prohledává jejich lodě a střílí na ně, ale předseda Evropské rady laskavě usoudil, že je to „protiprávní“ a „vyjádřil znepokojení“.
Pod heslem „právní stát v Turecku“ (jako by něco takového existovalo) nalézáme text: „Vedoucí představitelé jednali o opatřeních Turecka po pokusu o převrat, k němuž došlo v červenci 2016. Vyjádřili porozumění pro to, že Turecko potřebuje zajistit svou bezpečnost. Zdůraznili však, že se Turecko jako kandidátská země EU zavázalo, že bude dodržovat nejvyšší standardy demokracie. „Znepokojuje nás však, že některé z použitých metod ohrožují základní svobody a právní stát v Turecku,“ uvedl předseda Tusk.
To není ani ono pověstné stopadesáté vážné varování, to je ponížená suplika.
„EU Turecko vyzvala, aby s cílem odstranit nedostatky spolupracovala s Radou Evropy – organizací podporující demokracii a lidská práva se sídlem ve Štrasburku.“
„Vedoucí představitelé“ ze sebe dělají idioty a svojí „naučenou bezmocností“ podporují Turecko v hrubém porušování mezinárodního práva až k přímé agresi. Ale o ukončení přístupových rozhovorů s Tureckem a potřebných sankcích proti Turecku nechtějí ani slyšet. Po tom všem chtějí Turecku pomáhat. Proč? Mají strach, že Erdogan investice nadnárodních společností v Turecku (s vazbami hlavně na Německo) znárodní.
