Svět ruskýma očima 547

Na konferenci o bezpečnosti v Mnichově vyzval prezident Francie Macron Evropu k dialogu s Moskvou. Podle něho je to potřeba k urovnání zmrazených konfliktů i k zajištění bezpečnosti a sankce a protisankce přijdou Evropu stejně draho jako Rusko. V Rusku nazvali názor francouzského prezidenta politicky předvídavý a pragmatický. Sankce tak jako tak nic pozitivního nepřinesly.

Macron vyzval Evropany, „aby přehodnotili zásady vztahů s Ruskem“, konkrétně pokračovali ve spolupráci s Moskvou, nehledě na „rozdílné názory v řadě otázek“.

Podle Macrona existují dvě cesty k rozvíjení vztahů mezi stranami. Za prvé může Evropa s Ruskem jednat „ještě tvrději“ a zesilovat nátlak. To však nepovede k dobrým výsledkům. Druhá cesta, mnohem příznivější, je právě rozšíření strategického dialogu s Moskvou, přičemž si Evropa musí zachovat vliv a držet se svých hodnot. K tomu připojil, že musí mít vztahy důvěry a že bez účasti Ruska není možné urovnání různých mezinárodních konfliktů, včetně těch na východě Ukrajiny.

Jak říká francouzský prezident, Evropa stále méně a méně mluví s Moskvou v době, kdy se konflikty množí a my nemáme možnost je „urovnat“. Dodal, že obnova dialogu s Ruskem bude potřebovat čas.

Rusko návrhy Macrona ocenilo. Ministr Lavrov zareagoval: „Francie předvádí skutečnou politickou prozíravost, geopolitičnost, pragmatismus a ochotu k dialogu. Zaznělo to při všech připomínkách, které měl prezident Macron k sankcím a k Rusku jako takovému.“

Jenže taková Macronova stanoviska vyvolala v EU znepokojení. Několik dní po konferenci byl publikován každoroční dokument s konstatováním, že někteří evropští vůdci spatřovali ve snaze francouzského prezidenta „nezasloužené uvolnění“ vůči Moskvě. Autoři dokumentu napsali: „Soudí se, že jeho jednání protahuje destabilizaci Ruskem na Ukrajině, je nebezpečné jaderné stabilitě, Moskva neustále diskredituje a oslabuje západní liberální instituce a hodnoty a rovněž se účastní na vraždách za hranicemi.“ Publikování dokumentu se na vystoupení francouzského prezidenta nijak neodrazilo. Navíc uvedl, že s potěšením přijme účast na setkáním šéfů pěti zemí – stálých členů RB OSN, které koncem ledna navrhl Vladimir Putin.

Přes pozitivní prohlášení Macrona na adresu Moskvy nebyl jeho tón proruský. Řekl, že -„Rusko pokračuje ve snaze destabilizovat Západ zasahováním do voleb, manipulací v sociálních sítích a v kybernetických útocích“. Moskva bude podle něj jednat buď prostřednictvím soukromých osob, nebo svých organizací, či svých chráněnců. Uvedl: „Nehodláme se zříci našich principů týkajících se zmrazených konfliktů, ale budeme obnovovat strategický dialog.“ Takto Macron Evropě navrhl strategii pro vztahy s Moskvou: Nezříkat se sankcí, jestliže Rusko „nezmění své chování“, ale v dlouhodobém výhledu se snažit o zlepšení vztahů s ní. O opatřeních s tím souvisejících nemluvil.

Stejně často jako o Rusku se francouzský prezident zmiňoval o USA, a to kriticky. Už dříve upozorňoval, že by Evropa neměla stále počítat s pomocí USA v rámci NATO, protože se „ke spojencům obrátily zády“. Krizi NATO celkově srovnával se „smrtí mozku“. Vyzval k přehodnocení spojenectví s Washingtonem. EU by se měla stát jednotnou strategickou suverénní silou a nebát se posuzovat problémy, které jsou právě „vyňaty z pořadu dne“. Takovým jsou například jaderné zbraně. Navrhl zařadit francouzský jaderný arzenál do evropské strategie bezpečnosti.

Pompeo k  Macronově kritice NATO a USA řekl: „Někteří lidé si všechno malují černě. S potěšením konstatuji, že řeči o smrti transatlantické aliance jsou silně přehnané. Západ vítězí.“

V poslední době si Macron představuje, že je ve funkci diplomatického vůdce Evropy. Merkelová přes svou velkou autoritu a ekonomickou sílu Německa je odcházející figurou s mnoha vnitropolitickými problémy. Mezi Paříží a Berlínem je velké napětí. Vůdci mají zcela jiné přístupy k zahraniční politice EU. Macron je ambiciózní a netrpělivý, přišedší se sliby změnit Francii a EU. Merkelová je pravý opak, jedná opatrně a pragmaticky.

Celkově je EU k iniciativě Francie navázat bez ohledu na neshody, antagonismus a sankce dialog s Moskvou, kritická. Sergej Fjodorov z Ruské akademie věd říká, že když na Mnichovské konferenci vystoupí ministr zahraničí Polska, s Macronem nesouhlasí. Rusofobové jsou především v Polsku, Pobaltí a částečně ve Skandinávii silní a nelze je ignorovat. Podle Politico si vůdci východoevropských a baltských států stěžují, že Francie a Macron neberou vážně jejich obavy o vlastní bezpečnost.

Fjodorov dále poznamenává, že Macronovy iniciativy jsou obzvláště důležité při přeskupování sil v Evropě po brexitu. Se členy Visegrádské čtyřky, kdy se Polsko snaží nahradit z EU odcházející Velkou Británii má Francie dost oponentů v politické i hodnotové oblasti. Také nikterak zvlášť nepodporují Macrona země Balkánu. Severní Makedonie a Albánie mu dosud nemohou zapomenout, že zablokoval projednávání jejich vstupu do EU.

Přes všechny složitosti se Macron drží názoru o nezbytnosti znormalizování vztahů s Moskvou. Evropané jsou k tomu tlačeni stále napjatějšími vztahy s Trumpovou administrativou. Macron po loňském jednání s Vladimirem Putinem sdělil, že je velkou chybou „odsekávat Rusko od Evropy“. Podle něho to buď povede k izolaci Moskvy s následným napětím, nebo vstoupí Rusko do spojenectví s jinými velkými mocnostmi, jako je Čína. Kromě toho „není bez přehodnocení spojenectví Evropy s Ruskem možné obnovení evropské civilizace“.

Za zády má francouzský prezident velké historické dědictví – „zvláštní kurs“ k Moskvě za de Gaulla, Mitterranda i Chiraca. Pro francouzskou diplomacii to bylo charakteristické. Od vlády de Gaulla se francouzští vůdci snažili navazovat vztahy s jinými zeměmi, aby se posílila jejich role na mezinárodní scéně a aby mohli lépe řešit domácí problémy a i zde zvýšili svoji prestiž. Nyní přes ústupky francouzské vlády stále pokračují protesty žlutých vest a je tedy navazování vztahů s Moskvou prospěšné.

Bývalý prezident Sarkozy dokázal rychle zastavit konflikt v roce 2008. Hollande spolu s Merkelovou byli klíčovými zprostředkovateli při uzavření minských dohod. Tak vyvstalo před Macronem velké pokušení být lídrem, který se dokáže zasadit o řešení problémů a napomůže urovnat konflikt na Donbase.

Moskva Paříži jakožto zprostředkovateli důvěřuje více než jiným zemím. Merkelová teď není v nejlepší formě, odchod Británie z EU ji přesunul z euroatlantické pozice do atlantické a Trumpa Ukrajina nezajímá.

Macron pobýval v Rusku vícekrát a první návštěva Vladimira Putina ve Versailles byla dva týdny po vstupu Macrona do funkce prezidenta v květnu 2017. Znamená to, že pokusy o vzájemné pochopení započaly začerstva. Jedním z hlasitých prohlášení Macrona byla výzva vrátit formát Velké osmičky (vrátit Rusko a docílit sblížení se západními mocnostmi). Krize se již vlekla skoro šest let.

Za ochotu dialogu s Moskvou se musí francouzský prezident ospravedlňovat před domácími sdělovacími prostředky, evropskou liberální společností a americkými partnery. Mezi francouzskou politickou elitou je rozkol, uvádí pracovník Ruské akademie věd Fjodorov. Objasňuje: „Asi 30 % Francouzů má k Rusku sympatie. Značná část politické elity se kloní k myšlenkám atlantismu i sám Macron stále ubezpečuje, že USA je strategický partner Francie, jenže Trump vede egoistickou politiku. Nemalá část francouzských senátorů dialog s Moskvou podporuje. Přátelské skupiny jsou i v národním shromáždění Francie. Paříž i Berlín napomáhají tomu, aby bylo Rusko plnohodnotným členem Rady Evropy.“ Macron neprovádí ani proruskou, ani protiruskou politiku. Sám vždy tvrdí, že jeho politika je proevropská. Vždycky připomíná, že chápe, že partneři v EU Rusku nedůvěřují, ale musí se s ním jednat bez naivity, hájit své postoje a Moskvě neustupovat.

Macron se neřídí blokovou disciplínou a dovoluje si ostré výrazy, jako je „smrt mozku NATO“. Na jeho vystoupení se čekalo s obavami. Do určité míry se tyto obavy potvrdily, ale protože nezašel do detailů, všechno se uklidnilo. Je to makronovská rétorika bez jakýchkoliv kroků: Žádné rušení sankcí, ani nový dialog. Mezi Paříží a Washingtonem jsou rozpory, a to nejen kvůli Rusku.

Macron byl skrytě kritizován v projevech státního tajemníka a ministra obrany USA. Avšak na jeho vystoupení na konferenci nemohli reagovat, protože vystoupil až po nich.

Převzato z Iz.ru

Velká rozpočtová bitva v EU: Ze slepé uličky se budou pokoušet vybřednout začátkem března

21. února 2020

Dne 20. února letošního roku byl v Bruselu zahájen summit EU ve věci sestavení rozpočtu EU na roky 2021 až 2027. Účastníci nebyli po celou dobu schopni dosáhnout nějaký významný výsledek, a proto práci na krátkou dobu přerušili, v práci pak pokračovali další den. Uvažuje se o zorganizování dalšího rozpočtového summitu začátkem března, aby se překonala rýsující se slepá ulička.

Na slepou uličku to vypadalo už za předešlé unijní administrativy, za Junckerse a Tuska, kteří nemohli další unijní sedmiletý rozpočet rozhodovat. Nyní je Evropskou komisí převzat jako dědictví Ursulou von der Leyenovou a Charlesem Michelem. Podle von der Leyenové je před nimi dlouhá a těžká zkouška. Merkelová na summitu prohlásila, že Německo s projektem rozpočtu není spokojeno, ale nenapadla jej.

Nizozemský šéf vlády Mark Rutte se posmíval, že je lehčí sestavit belgickou vládu, než přijmout rozpočet EU. V Belgii totiž vláda není od prosince 2018.

Předseda polské vlády Morawiecki si myslí, že se „nejsložitější dohody v historii očekávají“- kvůli nedostatku peněz v rozpočtu EU po „ztrátě“ Británie. Británie zmizela a přitom zůstala Francie s její stálou potřebou dotací pro zemědělce.

Mezi „čistými dárci“ do rozpočtu EU a ostatními je trvalý rozpor. Litevský předseda vlády Nauseda považuje Litvu za „čistého dárce“ EU. Důvodem má být to, že Litevci opouštějí zemi a jejich vklad je v hospodářském růstu jiných zemí: „Nedáváme peníze, ale dáváme lidské zdroje.“ Jeho logika je pochopitelná: dejte nám peníze „na sjednocení“ a nedávejte jich méně než dříve.

Rozpory na summitu se týkají různých otázek, od stropu rozpočtových výdajů, až po přednostní oblasti financování a slev, které žádali někteří čistí dárci. Hlavní potíž je v tom jak zaplnit díru v rozpočtu po odchodu čistého dárce Velké Británie z EU. Tak „ekonomická čtveřice“ čistých přispěvatelů – Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Švédsko se staví proti zvýšení rozpočtu a proti zvýšení svých příspěvků do něj. Německo v osobě „unavené kancléřky“ se na summitu drží jakoby stranou této agresívní čtveřice.

Předseda Evropské rady Michel navrhuje rozpočet 1,074 % hrubého národního příjmu členů EU. „Ekonomická čtveřice“ se staví proti překročení hranice 1 %. Chce zachovat své slevy na vklad do rozpočtu.

Proto jsou nespokojeny státy – příjemci ze Střední a Jižní Evropy a Pobaltí. Michel navrhuje snížit výdaje z rozpočtu EU v oblasti zemědělství a politiky „soudržnosti“ o 14 a 11 %. V principu to je únosné, ale přináší to precedens ztráty obživy.

Z toho všeho je rozčarovaný prezident Macron. Na jeho návrh o zajištění geopolitické síly Evropy se ostatní nemohou domluvit na zdrojích pro tuto sílu.

Převzato z Eadaily.com