Slovanka
Zvolení pana Křečka ombudsmanem vyvolalo ze strany havlistických aktivistů nebývalý odpor. Zatímco jejich želízko v ohni, Šabatová, sloužila coby výhradně ochránce práv menšin, ať už cikánů nebo muslimů (kauza hidžáb), pan Křeček se jeví coby její názorový opak. Tedy měl by být obhájcem všech občanů v obtížích, bez rozdílu etnického či náboženského. Nechci předestírat, jen čas ukáže, jak se pan Křeček na svém postu projeví, ale už teď je jasné, že na rozdíl od Šabatové nebude ve vleku aktivistických neziskovek, podporovaných z Bruselu.
Neziskovkám je jasné, že část z nich přijde o nemalý vliv, který v úřadu ombudsmana dosud měly, proto je jejich kvičení docela pochopitelné. Jedním z velkých zastánců Šabatové a naopak zapřisáhlých odpůrců pana Křečka je Jakub Patočka z Deníku referendum. Propagandistického ultraliberálního plátku, který jede plně v probruselské aktivistické lajně. V tomto článku si bere Patočka do huby Stanislava Křečka a to poměrně nevybíravě. Cituji pouze část jeho výblitků:
Stanislav Křeček je člověk, který očividně není kvalifikován k výkonu funkce veřejného ochránce lidských práv; a v příčetnější době by i jeho politováníhodné účinkování v roli jeho zástupce zákonodárce ukončil předčasně. Projevuje se jako člověk, který nemá ponětí o mezinárodní shodě v pojetí lidských práv a který bizarními konstrukcemi, jak vystřiženými z konspiračních webů, zdůvodňuje dokonce oprávněnost diskriminace či své rasistické brebty.
Myslím, že tento výňatek z Patočkových zvratků zcela postačí. Kdo má na to žaludek, může si přečíst celý článek. Takže Patočko, pan Křeček už dávno předtím, než byl úřad ombudsmana u nás založen, právně pomáhal nájemníkům a to bez rozdílu rasy a vyznání. Ne pouze vybraným menšinovým skupinám. To, že nepodporuje lidskoprávní aktivismus, který razí EU, OSN, OSF a neziskovky na uvedené organizace často napojené, je jedině dobře, opět bychom se totiž dostali pouze k ochraně menšin, často na úkor většiny. A rasistické brebty? To máte na mysli prohlášení pana Křečka o tom, že cikánům by se nemělo pomáhat, ale měli by si pomoci sami podobně, jako každý jiný člověk z většinové společnosti? Nebo snad o tom, že muslimové hodlají Evropu dobýt? V obojím má pan Křeček pravdu a jistě i podporu většiny národa.
Myslím, že další komentování Patočkových výlevů je zbytečné. Nyní bych se ráda vrátila o nějaký ten rok nazpět, konkrétně do roku 2007. Tehdy celou republikou otřásla tzv. “Kuřimská kauza”, kdy došlo k náhodnému odhalení týrání dětí jejich matkou Klárou Mauerovou. Děti byly odvedeny do Klokánku, matka do vazby. Nicméně mezitím jim zmizela “třináctiletá Anička”, údajná dcera Kláry Mauerové. Při vyšetřování vyšlo najevo, že Anna ve skutečnosti nebyla dcerou Kláry Mauerové, ale šlo o šestatřicetiletou ženu, Barboru Škrlovou, které byla vytvořena nová identita. Škrlová se po svém zmizení ohlásila na českém velvyslanectví v Dánsku a poté opět na několik měsíců zmizela. Nakonec byla nalezena v Norsku, kde se vydávala za třináctiletého chlapce Adama. Mimo Kláry Mauerové bylo do kauzy zapleteno mnohem víc lidí, včetně výše uvedené Barbory Škrlové, která byla po zadržení umístěna ve vazbě.
Tolik stručný výtah z kauzy, kterou si jistě všichni velmi dobře pamatujete. Proč ji zmiňuji? Protože do ní byli zapleteni oba současní největší kritici Stanislava Křečka, tedy jak Anna Šabatová, tak Jakub Patočka. Oba byli zapleteni v kauze kolem falešné Aničky. Jakub Patočka, který byl manželem spolužačky Kláry Mauerové, pomáhal zprostředkovat kontakty pro vyřízení opatrovnictví dívky Anny, za kterou se vydávala Barbora Škrlová. Tedy pomáhal falšovat identitu této ženy, zapletené do týrání obou chlapců. Anna Šabatová, tehdy zástupkyně ombudsmana, nenahlásila úřadům existenci údajné třináctileté Aničky a pomáhala rodině vytvořit pro ni novou identitu a zajistit jí poručnictví.
Oba byli tedy velmi aktivně zapojeni do této kauzy, kde záměrně pomáhali obviněným tyranům, nikdy však nebyli za svoji podvratnou činnost nijak stíháni. Ostatně, toto není jediný případ, kdy aktivismus překročil zákonné hranice, aniž by byl potrestán. V případě Šabatové je nutno upozornit i na údajnou Somálku, kterou hájila v kauze “hidžáb na škole”. Její identitu také zfalšovaly neziskovky, dodnes není jasné, zda se skutečně jednalo o Somálku. Identita jí byla přidělena čistě na základě jejího prohlášení. Podobných případů bychom jistě mezi tzv. “lidskoprávními aktivisty” našli spoustu.
Kauza Kuřim nicméně ukazuje skutečný “charakter” obou výše uvedených protagonistů, tedy Jakuba Patočky i Anny Šabatové. Patočka chce zabránit vstupu demokraticky zvoleného pana Křečka do budovy úřadu ombudsmana. On, který má sám nemálo másla na hlavě podobně, jako jeho chráněnka Šabatová. Samozřejmě má podporu svých názorových soukmenovců, kteří se dokonce rekrutují i z řad novodobých internetových cenzorů.
Jenže Patočko, pan Křeček má podporu většiny volených poslanců a o tom je demokracie. Ne o tom, že jsou všude pouze zástupci jednoho jediného názorového proudu. To už je totiž totalita jako vyšitá.
My jsme museli vydržet námi nenáviděnou Šabatovou stejně, jako vy musíte strpět vámi nenáviděného Křečka. Tomu se – pokud to nevíte – říká názorová a politická pluralita, bez ní je už jedině totalita, kterou nám zde chcete právě vy zavádět.
