Nahnědlá demokratura zdejších demagogů

Tím je metodika, která hovoří o jakýchsi „narativech nebezpečných pro demokracii“ jim nepříjemných a jimi označených alternativních médií. Jedná se o gumový rozsah tohoto klacku, jehož hranice si totiž určují samotní autoři s tím „správným názorem“. Připomíná to „obuškový“ zákon Federálního shromáždění roku 1989.

Tito dezinformátoři neupřesnili, jakou demokracii mají na mysli. Zda je to konstituční monarchie, indická demokracie, nebo parlamentní demokracie části Evropy či oligarchická demokracie Spojených států založena na penězích a médiích? V daném případě to vypadá na pokřivenou „demokracii“ či spíše „demokraturu“ jen vybraných vrstev jednoho názoru, za nímž se skrývá přesvědčení, že ostatní občané s „nesprávným názorem“ (často to jsou senioři) nemají práva volit a být volen, a že výsledky voleb, pokud nevyhovují, jsou neplatné. Je to vize „demokracie“, kdy na rozhlasových přijímačích, a televizích a počítačích bude povinně viset cedule, které pořady nebo stanice či weby nelze poslouchat a vidět pod hrozbou toho nejpřísnějšího trestu.

Ano, z kritiky Prvních zpráv české a evropské institucionalizované politiky zřejmé, že její současná podoba v mnohém selhává. Ostatně značná část této kritiky je prezentována nejen západním tiskem, ale i postoji občanů Západu – „žluté vesty“ ve Francii.

Nikdo však v Prvních zprávách nevyzývá k likvidaci demokracie, naopak k jejímu reálnému naplnění a prohloubení. A každý by si měl položit otázku: Je kritika určitých prvků (ne)fungování demokracie právě součástí demokracie?

Demagogicko-dezinformační spolky jako „Nelež“ a podobné obskurní struktury (za podpory obludného pořadu Newsroom České televize se vynořují další a další kádrováci, aby to nevypadalo tak blbě jako s “Hlídacím psem”, kde platí okřídlená otázka “jaký pes?” či fiaskem s “Instutem nezávislé žurnalistiky” jakéhosi zahrádkáře) naopak útočí na samou podstatu demokracie. Tou je svoboda rozhodování na základě svobodného přístupu k informacím. Všem informacím.

Je přitom zcela typické, že tyto spolky s „neobolševickou“ (ba dokonce protektorátní) metodikou jednostrannosti zcela vynechávají kritiku tzv. mainstreamových médií, která s chutí komentují a dávají prostor k zpochybnění toho nejjednoduššího znaku demokracie – uznání výsledků svobodných voleb (Milion chvilek apod.). Kampaně, které neuznávají výsledek volby například prezidenta republiky můžeme doplnit šílenstvím okolo volby ombudsmana. A přitom hovoří o potřebě zbavit svět lží a nenávisti. Ovšem považovat šibenice za zdařilou happeningovou legraci na uměle svolaných shromážděních si může myslet jen člověk velmi mdlého rozumu nebo záměru. Kdo tady napadá demokracii a kdo je dezinformátor?

Dosud nikdo nezaznamenal, že by se tito kádrováci pustili do přisprostlých ataků výsledků voleb. Nespokojenost je jistě pochopitelná. Ale tato, do jisté míry, pochopitelná nespokojenost by neměla přerůstat k zpochybnění samotné demokracie iniciované několika dobře placenými lobistickými frustráty a lidé by se neměli nechat manipulovat a dělat jim „užitečné idioty“ jen proto, že se jim ten či onen politik nebo politický směr není sympatický.

Demagogie a dogmata se zpravidla dávají do souvislosti s náboženským přesvědčením, vírou, či fanatismem, že nic jiného neexistuje, a pokud ano, tak je to třeba zničit.

Se stejným přístupem podrážděného fanatismu se můžeme setkat, když dojde na kritiku Evropské unie či Evropské komise. Jakoukoliv konkrétizaci pak tito kádrováci nahrazují jakousi statistikou počtu článků s „klíčovými narativy zaměřenými proti demokracii“ za rok 2019. V případě Prvních zpráv došli k vycucanému číslu 93! To je zřetelně „neobolševická“ metodika – nevyvrací se konkrétně co, ale gumově se zobecňuje! Ostatně kontrolní otázka – kolik článků zveřejnily Prvnizpravy.cz na obranu EU proti atakům USA a jejímu protekcionismu? Ostatně Prvnizpravy.cz, tak jako i jiná médie, zveřejňují i pohledy, které nemusí odrážet názor redakce. Prvnizpravy.cz se k tomuto směru nehlásí, ale namístě je i otázka: Je „euroskepticismus“ postaven mimo zákon?

Apologety faraónské dogmatické nedotknutelnosti EU naprosto nezajímá absence demokratické legitimity v samotné této instituci, kdy je vláda (Komise) jen delegována, schvalována, ale nikoliv volena. Naprosto a do zárodku odmítají vidět vnitřní i vnější vývoj, kdy se byrokratický aparát EU rozrostl do síly, která diktuje dle svých vlastních zájmů suverénním zemím – často věci v rozporu se zájmy jejich obyvatel (není divu, že právě tato struktura ráda financuje kampaň proti nezávislým a alternativním médiím). Dezinformační demagogové tak připravují louče a vidle na ty, co to vidí.

Přes vše výše uvedené, je třeba zdůraznit, že tyto skupinky však ve skutečnosti nejsou jen dezinformačními hlídači „jediné pravdy“. Mnohem děsivější je skutečnost, že se skrytě, pod amorfní podobou, účastní politického boje, aniž by musely dát otevřeně najevo, za jaký tým kopou.

Lidé by se měli těmto protidemokratickým a dezinformačním zásahům tvrdě postavit. Jinak se jednou ráno probudí a na stáncích si budou moci koupit jen jakousi novodobou mutaci nacistického „Völkischer Beobachter“, kterou schválí svým razítkem cosi, jako „Nelež“.