Ivan David
9. 2. 2020
Závěr, že česká ústava fakticky odsunuje demokracii na druhou kolej a zajišťuje, že jakýkoli (!) demokratickým způsobem přijatý zákon může být Ústavním soudem zrušen, dokazuje Marek Pavka ve své eseji v časopisu Argument!. Každému velmi doporučuji si tento článek přečíst. Na rozdíl od jiných evrpských států stojí nikým nevolený Ústavní soud nad demokraticky zvolenými zástupci. Ústava České republiky ve svém článku číslo 9 vloženém 4 dny před schvalováním Ústavy Václavem Havlem totiž říká: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.”
Ústavní soud při tom opakovaně a zjevně záměrně odmítl definovat, co je “podstatnou náležitostí”. To mu umožňuje cokoli označit jako “podstatné” a zrušit zákon. S odkazem na článek 9 například může Ministerstvo vnitra kohokoli označit jako extrémistu, aniž by to bylo přezkoumatelné. Nelze tedy nijak omezit zřejmou zvůli. Ne náhodou neziskovky prosazují nezávislost justice na principech demokracie.
Dodávám, že logika jako věda vychází z axiomu, že výrok se nemůže vztahovat sám na sebe, tedy ani ústava nemůže odkazovat na ústavu fakticky vylučující jakýkoli pokus ústavu změnit, i kdyby si to přála drtivá většina občanů. Většina evropských ústav podobný článek neobsahuje, nebo přímo definuje, co jsou “podstatné náležitosti. Podle zmíněného článku stojí nad demokracií na věčné časy Ústavní soud. Soudci tohoto soudu jsou pak vybráni tak, aby byli zárukou, že ani zákon, ani referndum nemůže nic změnit, tím méně zákon o referendu. To je pro demokrata nepřijatelné.
