Ivan David
(Potlesk)
Na začátku této rozpravy, pane předsedající, chci také vzdát hold našim britským kolegům – dobře, alespoň jejich převážné většině. Musím jim říci, že vždy přinášeli důvtip, eleganci, inteligenci, tedy někteří z nich. A uznejme, někdy i určitou tvrdohlavost. Myslím, že mohu říci, jménem všech nás, ze všech skupin, mohu jen říci, že nám bude chybět v nadcházejícím čase a v nadcházejících letech.
(Potlesk)
Pane předsedající, dovolte mi, abych se vyjádřil jasně už od začátku této rozpravy. Dnešní hlasování není hlasováním pro nebo proti Brexitu; jde o hlasování o spořádaném Brexitu proti takzvanému tvrdému Brexitu, chaotickému Brexitu. Budu velmi upřímný: pokud bychom dnes mohli zastavit Brexit hlasováním „ne“, byl bych první, kdo to doporučí. Ale to dnes není tím, co je dnes na programu. To není na našem stole a o to dnes nejde. Je to opravdu smutná věc: je smutné vidět, jak odchází národ, velký národ, který nám všem tolik dal. Myslím kulturně, myslím ekonomicky, myslím politicky, dokonce i svou vlastní krev ve dvou světových válkách. Je skutečně smutné vidět odcházet zemi, která nás dvakrát osvobodila, dvakrát prolila svou krev, aby osvobodila Evropu. A myslím si, pane předsedající, v těchto rozpravách nemůžeme uniknout klíčové otázce: jak by se to mohlo stát? Jak je možné, že více než 40 let poté, kdy obrovská drtivá většina, téměř 70% hlasovala pro vstup do evropské rodiny, tak o 40 let později se rozhodli na základě svých svrchovaných práv opustit tento evropský projekt? Musím vám říci, že od výsledku referenda (a to je nyní před více než 3 lety) jsem o tom slyšel mnoho názorů. Každý má na to názor. Někteří lidé říkají: dobře, Britové se prostě bojí ztráty své suverenity. To je ten problém. Ale kolegové, co dnes ve skutečnosti znamená „svrchovanost“, ve světě, kterému zcela dominují mocenské síly jako Čína, jako je Indie, jako USA; ve světě, kde musíme čelit nadnárodním problémům, jako je změna klimatu a digitální nadvláda – zítra v Číně, dnes v USA?
Dovolte mi říci, že to možná trochu zásadnější: co ve skutečnosti nejvíce ohrožuje suverenitu Británie – pravidla našeho jednotného trhu nebo skutečnost, že zítra tam bude možná stavění čínských stožárů 5G na britských ostrovech? Krutou realitou, kterou musíme dnes v této rozpravě zvážit, je to, že evropské země ztratily svrchovanost již dávno, a že Evropa je právě způsob, jak tuto suverenitu znovu získat v nadcházejících letech.
Byli i jiní lidé, kteří mně a Michel Barnierovi řekli: Podívejte, nerozumíte tomu. Je to všechno o migraci, proto došlo k Brexitu: migranti pracující v britských nemocnicích, migranti pracující na britských univerzitách, migranti pracující na staveništích v Londýně. Ve skutečnosti, vážení kolegové, tito migranti jsou evropskými občany přesně jako britští občané: platí Británii daně a ve skutečnosti přispívají k budoucnosti britské společnosti.
Pak jsou konečně další názory, ale dnes budu v tomto ohledu stručný. Jsou jiní, kteří říkají a ukazují prstem na nás a říkají: ano, důvod pro Brexit je jednoduchý. Panu Cameronovi jste nedali dost, když přišel do Bruselu a když požádal o nové výjimky pro Británii: výjimky týkající se volného pohybu, výjimky týkající se otázky politické unie.
Musím vám říci – a to bude můj závěr, pane předsedající – v posledních několika dnech jsem obdržel – možná jako vy – stovky e-mailů od britských občanů, že zoufale chtějí buď zůstat, nebo se vrátit. A musím vám to říct jednou – obvykle je to pro mě snadné – ale tentokrát nevím, jak reagovat, protože není v našich možnostech rozhodnout. To však neznamená, že nemáme odpovědnost zajistit, aby Unie, do které se vrátí, byla jiná, účinnější a demokratičtější Unie. Takže – a to je moje poslední věta zpravodaje, pane předsedající,děkuji za podporu): toto hlasování není adieu (sbohem); toto hlasování je podle mého názoru pouze au revoir (naviděnou).
