 |
| Petr Žantovský |
22. 2. 2020 ParlamentníListy
Na naprosto bizarní dramaturgickou dezorientaci České televize upozornil komentář Jany Machalické, který prvními slovy titulku Pečeme na Honzáka ukázal na dva z mnoha pořadů, které do veřejnoprávního média nepatří. Podle Petra Žantovského ta televize vůbec neví, jak si počínat. Podrobně také popisuje, co se strhlo v reakci na jeho vystoupení v debatě pořádané Radou Českého rozhlasu, kdy si dovolil kritizovat působení posvátné krávy, Člověka v tísni, a dalších neziskových organizací na školách.
Přesto to podle nejrůznějších Taberyů vypadá, jako by volbou Stanislava Křečka skončila v Česku demokracie. „Už minule jsem zmiňoval, jak to v Aktuálně Martin Fendrych líčil, že můžeme ten úřad zrušit, že vlastně ztratil smysl, a to jenom pro to, že v jeho čele bude stát pan Křeček. Teď mě fascinovalo, že jak má pan Tabery už jen poměrně malý repertoár témat, tak se mu do těch jeho názorových článků dostávají věci, které s tou komentovanou vůbec nesouvisejí. Například Křečkovu volbu spojil z nějakého – mně neznámého – důvodu s výběrem kandidátů do Rady České televize, konkrétně s paní Lipovskou a s pány Pikorou a Xaverem Veselým. Nevím, jakou s tím má souvislost volba pana Křečka do funkce veřejného ochránce práv. Jinak nezklamal, otřel se o pana premiéra Babiše i pana prezidenta Zemana,“ připomíná mediální analytik obvyklý kolovrátek Respektu.
Hraje si na nejserióznějšího, ale lidi nálepkuje podle své ideologie
Ale úplně ho autor „dojal“, s čím ještě volbu ombudsmana spojil. „S tím, že v mediálních radách jsou pánové Ladislav Jakl, Tomáš Kňourek a já. A aby si to pan Tabery zjednodušil, tak nás tři nazval cenzory a manipulátory. Tímto tedy pana Taberyho veřejně vyzývám, aby mi laskavě dokázal, v jakém okamžiku jsem byl cenzorem a v jakém manipulátorem. Nebo ať se omluví, nebo ať napíše do svého Respektu něco jiného, čím to zkoriguje podle pravdy, to je celkem jedno. Myslí si, že vede nejserióznější týdeník v zemi, ale nálepkuje v něm lidi podle svého ideologického rozpoložení, aniž by se namáhal svoje slova dokázat. Serióznost novináře se prokazuje především tak, že si za svým tvrzením umí stát, umí ho vyargumentovat, odzdrojovat, umí zdroje označit a zveřejnit. Tak žádám pana Taberyho, aby uvedl zdroj, podle něhož jsem cenzor a manipulátor,“ vyzývá Petr Žantovský.
Pro další téma sáhl do kulturní rubriky Lidovky.cz, protože ho zaujal text Jany Machalické. „Znám ji třicet let, mnohdy s jejími názory nesouhlasím, ona zase s mými, ale to není podstatné. Tentokrát předvedla výkop do velice zajímavé diskuse o České televizi článkem ‚Pečeme na Honzáka. Nabídka pořadů České televize je tristní‘. Píše v něm o několika jakoby vlajkových lodích dramaturgie České televize typu ‚Koptashow‘, ‚Peče celá země‘, ‚To se ví‘, které už skončilo, ‚Všechnopárty‘ pana Šípa, no a také pochopitelně ten nový formát, v němž se k čemukoli na světě vyjádří psychiatr Radkin Honzák. Je to naprosto bizarní dramaturgická dezorientace. Ta televize vůbec neví, co by měla dělat. Jestli má konkurovat Nově a ostatním komerčním televizím, nebo jestli má vysílat koncerty vážné hudby, nebo co vlastně má dělat,“ poukazuje mediální odborník na bezradnost Kavčích hor.
Česká televize je zcela právem terčem smutku, posměchu i kritiky
Zato ve zpravodajství drží Česká televize vytyčený směr. „Ve zpravodajství dělá propagandu, o tom, myslím, není sporu. O tom se nemusíme přesvědčovat, tam jede propaganda od rána do večera ve prospěch jedněch a v neprospěch druhých. Tak to bereme jako zvláštní útvar, ale v tom ostatním programu je to dost tristní. Určitě bych k tomu dokázal dodat skutečnosti, jako že v České televizi se donekonečna opakují desítky let staré seriály typu ‚Columbo‘, nebo béčkový seriál z osmdesátých let typu ‚To je vražda, napsala‘, který prošel těmi nejlacinějšími komerčními televizemi, a tak nám ho zase tu a tam servíruje Česká televize. A pochopitelně nám servíruje – sice kvalitní, ale také už mockrát viděný – kanadský seriál Případy detektiva Murdocha nebo britský seriál o Hercule Poirotovi. To jsou všechno laciné věci,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
A vysvětluje, jak k nim veřejnoprávní médium přijde. „Kdo má ponětí o nákupu televizních programů, tak ví, že se tyto seriály prodávají po balíčcích jako dodatky k blockbusterům, tedy trhákům, k nějakým novým formátům třeba v zábavě. A tomu nakupujícímu se k tomu někde na mezinárodním veletrhu s programy připlácne jedna Jessica Fletcherová, ze seriálu ‚To je vražda, napsala‘, a to je v podstatě za nula. To je jen bonus. Koupili jste si tuhle předraženou soutěž, tak vám k tomu šoupneme Jessiku Fletcherovou, kterou můžete vysílat čtyři roky pořád dokola. To vůbec nepatří do programu České televize. A dokud tam tyhle věci budou, tak není sebemenší div, že Česká televize je nejen z hlediska zpravodajského, ale i z hlediska programového, naprosto právem terčem za a) smutku, za b) posměchu a za c) kritiky,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Učitelská platforma zveřejnila článek s Kaderkovými nepravdami
Třetím tématem se vrací k záležitosti, která se týká jeho samotného. „Dělám to dost nerad. Ale debata, o níž jsem mluvil minule, vyvolala takovou snůšku nesmyslů a lží ve veřejném prostoru, že jsem povinen na to zareagovat, aby Rada Českého rozhlasu nebo účastníci té debaty nebyli za podvodníky nebo nějaké hochštaplery. V zájmu Rady Českého rozhlasu, která ty debaty organizuje a chová se tak velice odpovědně, musím ty největší nesmysly opravit. Například jsem si přečetl reakci organizace s názvem ‚Učitelská platforma‘, která podrobně popisuje, jak probíhá mediální výchova na základních i středních školách. Potěšilo mě, že to zveřejnili, protože jsem poprvé zaznamenal, že by to někde bylo takhle přehledně uvedeno. A na svém webu zveřejnila článek jistého Michala Kaderky, který začíná tím, že ‚Žantovský nepravdivě informuje o nízké kvalitě výuky jedné ze vzdělávacích organizací‘, zřejmě měl na mysli ‚Jeden svět na školách,” odhaduje Petr Žantovský.
