Divadelní hysterie Milionu chvilek a dalších výtečníků

Profesionální organizátoři demonstrací z Milionu chvilek pro demokracii došli k názoru, že sněmovnou zvolený ombudsman Stanislav Křeček je nebezpečím pro demokracii.

K podobně absurdnímu závěru došli ve chvíli, kdy po létě začali organizovat demonstrace proti tehdy nově jmenované ministryni spravedlnosti Benešové, která celým svým dosavadním životem prokazovala v justici naprostou profesionalitu, nezávislost a slušnost. Na každém se něco najde. Takže i na Benešovou se tehdy našlo, že jako obhájkyně zastupovala u soudu nějaké lumpy. No, ale to je přece úkolem obhájce. Pokud ho, řekněme i lump, požádá o právní pomoc, měl by mu vyhovět. Je to zkrátka jeho práce.

No, a Stanislav Křeček, který po šest let pracoval jako zástupce ombudsmanky a v průběhu té doby integritu úřadu neohrožoval, je označován některými lidmi téměř za vyvrhela demokratické společnosti. To, že S. Křeček psal zejména v posledních dvou až třech letech články, kterými se snažil držet poněkud odstup od dosavadní ombudsmanky Šabatové, to je jeho svaté právo.

Znám Stanislava Křečka už padesát let. Nikdy za tu dobu jsem jej neslyšel projevovat rasistické či jinak nepřijatelné názory. Naopak. S. Křeček se ale nicméně snaží reflektovat silně většinové stanovisko většinové české společnosti na problematiku migrace a imigrantů a ne stanovisko elitářské.

Vrchol všeho bylo ovšem vyjádření Jakuba Patočky, který chce údajně zabránit, podle svého vyjádření nasazením vlastního těla, v Křečkově vstupu do úřadovny ombudsmana v Brně.

Nemá smysl zdůrazňovat všechny omyly a hlouposti, které Jakub Patočka, coby politik ať už ve straně Zelených či v sociální demokracii v minulosti napáchal. Jeho vyloučení ze sociální demokracie v listopadu 2017, tehdy v rozjitřené atmosféře katastrofálního výsledku sněmovních voleb ČSSD, jsem považoval za hloupost. Až dodatečně jsem se dozvěděl, jakým způsobem Patočka, coby přesvědčený „demokrat“ postupoval v předchozích letech v Deníku referendum, jenž řídil. Deník Referendum se stal jakousi hlásnou troubou předsedy ČSSD Sobotky, který svou stranu dovedl opravdu ke světlým zítřkům. A Deník referendum se v rámci jakési zákulisní dohody stal hlásnou troubou názorů Sobotkovy skupiny. No, netvrdím, že by Deník Referendum byl zrovna nejčtenějším českým serverem.

Ale to by snad nebylo nic tak špatného, kdyby něčemu nebo někomu sloužil. Horší je, že lidé, kteří patřili do této Sobotkovy skupiny, zřejmě firma Bison & Rose, zajišťovali Patočkovi na činnost jeho serveru peníze ze státních a polostátních podniků.

Patočka mě někdy po krajských volbách v roce 2016 navštívil a nabídl mi úzkou autorskou spolupráci, která měla spočívat v tom, že bych mu každý týden zasílal nějaký text článku ke zveřejnění. Psal jsem tedy texty a posílal je poctivě do Deníku referendum (a naštěstí jsem je zveřejňoval i jinde) a až asi po půl roce jsem zjistil, že mé texty tento skvělý server vůbec nezveřejňuje. Možná jsem to mohl zjistit dříve, kdybych se byl na stránky Deníku referendum podíval. Ale nemám obvykle potřebu si znovu číst vlastní texty. Z toho mi vyplynulo, že Patočka udělal se sobotkovci, k nimž patřil, „politickou dohodu“ – my ti budeme shánět dál peníze na tvůj nečtený server, ale texty Paroubka prostě zveřejňovat nebudeš.

A teď tento skvělý „demokrat“ chce mistrovat sněmovnou zvoleného ombudsmana. Kdyby ve svém životě udělal alespoň z desetiny tolik užitečných věcí, jako udělal S. Křeček ve vztahu k ochraně nájemníků, měl by mé velké uznání…