Digitální daň míří správně

Evropa musí přezbrojit proti digitálním obrům. A v rámci OECD pokročila příprava pravidel, jak zdaňovat nadnárodní společnosti mimo zemi jejich oficiálního sídla (někde v daňovém ráji). Dělba zisku by mohla být podle místních tržeb, zaměstnanců a dalších podobných ukazatelů.

Návrh české vlády na zavedení digitální daně vyděsil spoustu domácích pozorovatelů, považují jej za konfrontační. Bojí se odplaty USA, pokud si dovolíme zatížit Google nebo Amazon nějakým minimálním zdaněním. Ve skutečnosti se nic hrozného neděje. Nejsme sami, komu se nelíbí, že nadnárodní korporace s obrovskou komerční činností neplatí daně z příjmu tam, kde vydělávají, ale kdesi v daňových rájích, pokud vůbec. Kdekdo by s tím rád pohnul, proč bychom tedy nemohli být jednou v první linii? Jsme tak malí, že nikomu neublížíme, a to je dobrá cena za vylepšení pověsti.

Celá Evropa si začíná uvědomovat, že musíme být na digitální obry přísnější – ale jen to by stejně nestačilo. Musíme se také zbavit současné podřízenosti. Musíme dosáhnout toho, aby Amazon či Google, stejně jako Huawei byli vystaveni životaschopné domácí, tedy evropské konkurenci. Proto Francie a Německo obnovily svůj zájem o budování evropských šampionů a snaží se pro to získat eurokomisařku pro hospodářskou soutěž Mergrethe Vestagerovou.

Těžko vydobytelné daně nadnárodních společností jsou tedy jen částí problému. Podchytit musíme i daňový dumping zemí, které se nadnárodním společnostem podbízejí. Přitom už dávno nejde jen o ekonomické dopady. Když rozpočet dlouhodobě vyhladovíte, lidé si všimnou, že na silnicích jsou díry nebo že zdravotnictví a školství už nejsou, co bývaly. Pokud neuvidí snahu něco s tím udělat, hodí to z rozčílení nějakým protestním šarlatánům, a pak už se nestačíme divit.

Proto je tolik individuální pokusů vlád nějak zasáhnout, byť spíše jde o impulz, který má pomoci rozhýbat kolektivní akcï. Ustát se to dá jen v rámci mezinárodní dohody dostatečně silné skupiny zemí, kterou nelze nerespektovat. A to, že se pozornost soustřeďuje na digitální obry, není náhoda. Vydělávají nejvíc, už se přesunuli do kategorie největších světových společností s kapitalizaci nad bilion dolarů, ale zisky z jejich tržeb jako by neexistovaly, alespoň pro rozpočty zemí, které jim nabízejí své spotřebitele i infrastrukturu.

A tady máme i lepší zprávy. S tou kolektivní akcí už se začalo, v říjnu loňského roku překonala jedno úskalí a nyní se chystá vyrazit plnou parou vpřed, aby byl příslušný návrh hotov do konce roku. Akce vznikla z podnětu skupiny G 20, kombinace rozvinutých i rozvojových států, která v jistém smyslu nahrazuje bezzubou OSN. Technické zázemí pro nápravu mezinárodního rámce vybírání daní nabídl sekretariát OECD. Akce nese název Base Erosion and Profit Shifting Project. Jedná se tedy o projekt obrany proti trikům nadnárodních společností, které vedou ke scvrkávání nebo úplnému vymizení daňového základu a odsouvání profitu prostřednictvím pochybných úhrad do zahraničí.

Ze zprávy z jednání skupiny na konci ledna lze vyčíst, že od loňského října máme „jednotný přístup“ (unified approach), a ten se teď bude řešit detailně. Pozornost se soustředí na to, kde mají být daně placeny (nexus rule) a jaký podíl zisku v jednotlivých zemích podlehne zdanění (profit allocation rule). Onen jednotný přístup tedy spočívá v tom, že nadnárodní společnosti budou moci být zdaněny tam, kde vyvíjejí soustavnou a významnou podnikatelskou aktivitu, přestože jejich oficiální sídlo je jinde.

Samozřejmě, že teď nastane snaha to zamotat a zatemnit nejrůznějšími prahy a výjimkami, nemluvě o mechanismu řešení sporů, na straně korporací, zatímco politici budou hledat odvahu pro jasné rozhodnutí. Příležitost dostanou v červenci v Berlíně, kde má být dokončena politická dohoda i nad detaily „inkluzívního rámce“ tohoto řešení. Slovo inkluzívní si můžeme přeložit jako kompromis, umožňující nejširší účast na projektu, ale jeho druhou stranou je pak jednotný přístup, dohoda o pravidlech, na jejichž uplatňování budou vlády trvat a mohou v tom počítat se vzájemnou podporou. Doufejme.

Takže s tou českou digitální daní jdeme správným směrem. Kdyby se to nakonec trochu zpozdilo, protože čekáme na společnou dohodu, už se tak moc neděje. Stejně dobře však může převládnout přesvědčení, že Česko musí hájit své zájmy rozhodněji. Je ostuda, když se u nás kdekdo pase, kdekdo tu vydělává o třetinu víc než jinde, a vláda tomu jen bezmocně přihlíží. Pokud se probudila, má prostor. Partneři mají předplaceno, pustit chlup je nezabolí.