Ivan David
31. 1. 2020
Někomu se může zdát dětinské, že poslanci frakce Identita a demokracie, někteří poslanci konzervativní frakce, a také odcházející stoupenci Brexitu mají (měli) na svých stolcích vlaječky států, v nichž byli zvoleni. Demonstrují tím, že se hlásí k státní a národní identitě. Současně je to protest proti vznikajícímu superstátu EU, který státy a národy odmítá. Pokud tomu někdo nevěří, ať si přečte výroky na konci článku.
Ostatně, chcete-li udržet celek neodvratně pohromadě, musíte usilovat, aby části byly neoddělitelné, nejlépe zcela rozpuštěné v celku. Tak se přece dělá těsto… My, antiglobalisté, jsme však přesvědčeni, že národy mají smysl.
Na schůzi naší politické frakce Identita a demokracie jsem se dozvěděl, že předseda parlamentu David Mario Sassoli vydal zákaz vlaječek po vytrvalém naléhání fanatiků zejména z lidovecké frakce (za ČR jsou členy KDÚ-ČSL, TOP09 a Starostové). Zákazu vlaječek ale tleskala většina členů Evropského parlamentu od Sjednocené levice (GUE), před socialisty, Zelené, liberály (Renew, za ČR ANO) až po lidovce. Ba co víc, někteří členové předsednictva Evropského parlamentu žádali, aby byly odstraněny státní vlajky před budovou parlamentu a v jednacím sále. Je možné hloupějším způsobem odkrýt karty a přiznat, že cílem je zrušení států, potlačení národů a dosažení ideálu říše tupých spotřebitelů bez identity, a tedy bezmocného osamělého davu?
Tupost ideologické předpojatosti
Z hlediska politické taktiky jde o mimořádně idiotské rozhodnutí, protože vytahuje na světlo něco, co mělo zůstat utajeno, a sice nenávist k národům a státům. I lidé, kteří z naivity věří ve světlou budoucnost Evropské unie, většinou ctí vlastní národ a stojí za státností svojí země. A vlaječky jsou jejím symbolem. Autor zákazu musí nyní stát za svým rozhodnutím, aby se nezesměšnil, zatímco zastánci národní identity musejí trvat na svém a hájit právo na své symboly. Ostatně naše frakce se jmenuje „Identita a demokracie“.
Včera ke mně přišel uniformovaný dohlížitel a řekl mi: “Tu vlaječku musíte dát pryč, je to nařízení.” Odpověděl jsem: “Já jí pryč nedám, je to vyjádření mého názoru.” Chvíli se na mne díval a pak řekl: “Dělám jen svoji práci.” “Já také”, odpověděl jsem, a on odešel.
Vlaječky těch, kteří si je nechali na stole přes noc skončily v odpadkovém koši. Jak moc je těžké si pořídit nové? Čím nám mohou vyhrožovat? Ano, mohou nám zrušit diety. A to nepřežijeme?
Nenávist k národům
Ve středu 29. 1. 2020 probíhala v Evropském parlamentu pietní vzpomínka na 75. výročí osvobození vězňů v Osvětimi a předseda Sassoli (socialistická frakce) řekl, že židovským obětem byla upřena „identita“. A evropské národy nemají v současnosti nárok na identitu? Je v pořádku jim identitu upírat? Pak mluvil o vzmáhajícím se nacismu a významně se otáčel na stranu sálu, kde sedí poslanci frakce „Identita a demokracie“. Zjevně opravdu nechápe, že nebezpečím pro demokracii není vlastenectví. Není mu divné, že se v naší frakci zástupci různých národních delegací vzájemně respektují, protože vlastenci respektují všechny národy, které respektují je. Nacismus necharakterizovalo vlastenectví, ale nesnášenlivost a nenávist k národům, něco, co je typické právě pro stoupence globalizace a vznikajícího superstátu Evropské unie.
– – – – – – – – –
Herman Von Rompuy (předseda Evropské rady 2009-2014) řekl:
“V EU již nesmí být místo pro slova jako národ a vlast ve smyslu národním. Nová Evropa musí vymazat tyto pojmy ze slovníku. V EU není pro tyto pojmy místo. Čím dříve si to všichni uvědomíte, tím lépe.”
Jean Monet, zakladatel EU je autorem výroku:
“Lidé musí být vedeni k superstátu, aniž by věděli, co se s nimi děje.“
Náměstek ministra zahraničí Německa Michael Roth skromně poznamenal: “Jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role, i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout.“
Německá politička za stranu zelených Stefani von Berg prohlásila v Bundestagu:
“Jsem toho názoru, že během 20, 30 let už Němci nebudou tvořit většinu v našich městech. A chci vzkázat všem pravičákům – je to dobře!”
Bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz varoval:
“Potřebujeme ducha evropského společenství. A v případě nutnosti to musí být VYNUCENÉ SILOU. Nelze – a já patřím k lidem, kteří to říkají-, abychom v XXI. století globalizaci a globální problémy řešili nacionalismem. V jistém okamžiku je třeba bojovat a je třeba říct, že v případě nutnosti budeme proti jiným bojovat, abychom dosáhli svého cíle.”
K Brexitu řekl: „Není filosofií EU, aby dav rozhodoval o svém osudu.“
