Michal Brand
27. 1. 2020
Případ Alexie se před několika dny mihl v médiích, aniž bych mu věnoval nějakou pozornost. Pak jsem si přečetl komentář JUDr. Kláry Samkové. Jako většina jejích komentářů byl plný energie, pevného zaujetí a vynikal značnou neoblomností. ZDE Když jsem si přečetl rozhorlený komentář doktorky Samkové, zkusil jsem se dostat do obrazu, o co vlastně v této kauze jde, abych si pak mohl udělat vlastní názor.
Celou kauzu Alexie intenzivně pěstuje bulvár Blesk. V podání „novinářů“ Blesku je vše zcela zřejmé a jasné. Hodná, vzorná maminka Ajka se stará o své čtyři děti. Jedno z nich, jedenáctiletou Alexiii, má s otcem, který je zloduch, tyran, psychopat a magor, stručně řečeno. Před lety, kdy ještě žil s Ajkou (a se svojí dcerou Alexií a dalšími dvěma dětmi vzorné mamky Ajky) zloduch otec několikrát opakovaně znásilnil nebohou mamku Ajku před dětmi. Nebo ji možná ani tak nějak opakovaně neznásilnil, jen na nebohé mamce Ajce několikrát opakovaně použil násilí (nespecifikovaného charakteru, takže klidně mohlo jít o to, že na ni ve vzájemné hádce zařval, tedy ji slovně „napadl“, a to opakovaně). V této věci si agitátor Blesku Zdeněk Hynek, hlavní „novinář“ této kauzy, není zcela jist v kramflecích (a v propagandistickém účinku pravdy, kdyby na ni snad došlo) a proto jednou hovoří o tom, že zloduch otec opakovaně znásilňoval mamku Ajku před dětmi, jindy jen že ji opakovaně napadl. Někdy zase že ji vlastně jednou napadl. Což je tedy tak zásadní rozdíl (opakované znásilnění vs. jedno napadení), že by ho mohl chápat snad i novinář.
Otec Alexie na Vánoce opakovaně znásilňoval nebohou vzornou mamku Ajku před očima tří nezletilých dětí, že? Nebo že by ne?
O opakovaném znásilňování matky otcem Alexie hovoří agitace Blesku opakovaně na mnoha místech, v mnoha článcích, ale pro ilustraci stačí jeden – například zde:
Jak šel čas
* 2008 – Alexia se narodila na podzim.
* 2009 – rodiče dívky Ajka a J. se vzali.
* 2012 – otec dívky na Vánoce opakovaně znásilňoval Ajku přímo před dětmi, případem se zabýval soud a otec seděl kvůli tomuto napadení půl roku ve vězení.
Pozn.: Zde stojí za zmínku především fakt, že agitátor Zdeněk Hynek píše „opakovaně znásilňoval Ajku přímo před dětmi“ a „otec seděl kvůli tomuto napadení půl roku ve vězení“. Až následným pátráním v mnoha zdrojích lze zjistit, že není pravda, že otec „seděl kvůli tomuto napadení půl roku ve vězení“, ale otec byl po obviněních ze strany Ajky půl roku ve vyšetřovací vazbě. Ale kdyby „novinář“ Hynek uvedl, že otec byl obviněn a byl kvůli tomu ve vazbě půl roku, ale obvinění se prokázala jako vylhaná, tedy pardon „neprokazatelná“, tak by najednou mamka Ajka vypadala hned na první dobrou jako psychopatická osobnost s manipulativními sklony a ne jako nebohá oběť týraná zlosynem „otcem“. Ale k tomuto později. A dokonce již v citovaném článku agitátor Blesku Zdeněk Hynek vědomě překrucuje dokonce i to, co mu zřejmě navykládala matka – „opakovaně znásilňoval před očima dětí“ vs. „kvůli tomuto napadení“; tedy údajné opakované znásilňování a přitom jde o jedno jediné (navíc údajné) napadení, tedy jedno jediné a nikoli znásilnění.
Pokud by matka obvinila na policii otce z pouhého napadení, zcela zřejmě by se otec (podle posudků znalců navíc velice psychicky vyrovnaný, zralá stabilní osobnost) jen těžko ocitl na půl roku ve vazbě. Jedině pokud by se jednalo o napadení s těžkými zdravotními následky, ale to by zase ani policie ČR neuvěřila mamce Ajce jen na základě jejího vyprávění bez jakýchkoli zjevných zranění. Takže patrně šlo skutečně o obvinění z „opakovaného znásilnění před očima dětí“. Mamka Ajka se, zdá se, opravdu nemaže s manželem (za otce Alexie byla tehdy vdaná), když s ním chce zamést. Obvinění z opakovaného znásilnění před očima dětí matka vznesla zřejmě buď na konci roku 2012 (po Vánocích, kdy údajně mělo docházet k oněm opakovaným znásilněním před očima dětí), nebo na začátku roku 2013. Ani tuto skutečnost agitátor Zdeněk Hynek nikde přesně podrobně nevysvětluje a nepodařilo se mi ani najít nic v archivech novin z roku 2012/2013.
V roce 2013 se manželství rozvádí. Blesk nikde neuvádí, kdo dal podnět k rozvodu. Můžeme se jen dohadovat. Ale lze se domnívat, že pokud by manželství bylo rozvedeno na základě žádosti o rozvod ze strany matky, agitátor Zdeněk Hynek by neopomenul zmínit „po opakovaném znásilnění ze strany otce podala Ajka žádost o rozvod a manželství bylo rozvedeno“. Takže to logickou úvahou spíše vypadá, že žádost o rozvod podal otec Alexie poté, co strávil půl roku ve vazební věznici na základě falešného Ajčina obvinění z opakovaného znásilnění před očima dětí – a být s takovýmto obviněním v jakékoli base muselo být opravdu strašné, pachatelé jakýchkoli sexuálních deliktů, zejm. sexuálního násilí a zejména, když v tom vystupují děti, to dostávají od spoluvězňů i bachařů vážně hodně „sežrat“. Vzorná mamka Ajka.
Obvinění z opakovaného znásilnění před očima dětí se neprokázalo. Zde stojí za zmínku dvě věci. Blesk uvádí, že má k dispozici tehdejší lékařskou zprávu i protokol policie. Nic z nich ale necituje. Asi tedy jak lékařská zpráva z vyšetření „opakovaně znásilněné“ Ajky, tak policejní protokoly ukázaly zásadní pochybnosti o Ajkou vznesených obviněních. Takže tedy neměla žádná viditelná zranění, i kdyby šlo jen o obvinění z napadení (ale je málo pravděpodobné, že by otec byl půl roku ve vazbě kvůli obvinění ze zfackování). Pozn.: Půl roku vyšetřování (půl roku vazby) navíc ukazuje, že šlo o obvinění ze znásilnění, protože tam má tak dlouhé vyšetřování smysl – opět tedy ukazuje na to, že Ajka obvinila svého manžela z opakovaného znásilnění před očima dětí a ne jen pouhého „jednoho napadení“.
Během půlročního vyšetřování zřejmě byly opakovaně vyslechnuty i děti. Opět: vycházím v úvaze z toho, že nemohlo jít o obvinění z pouhého napadení, ale muselo jít skutečně o obvinění z opakovaného znásilnění (navíc před očima dětí). Policejní protokoly má Blesk k dispozici. Proč neuvede výsledky vyšetřování obvinění z opakovaného znásilnění? Když tedy mělo jít o opakované znásilnění před očima dětí, děti byly jistě vyslechnuty. Ale protože nic takového nepotvrdily, nebo se snažily potvrdit, ale zamotávaly se do vlastních (vzornou mamkou Ajkou implantovaných?) lží natolik, že to nemohli ani policejní vyšetřovatelé brát vážně, tak bylo obvinění odloženo nebo soud došel rychle k názoru, že není za co soudit. (Opět: celé to trvalo jen půl roku, vyšetřování i soud, pokud vůbec nějaký soud byl, takže to muselo být tak jasně falešné, vylhané obvinění, že to rychle bylo hozeno pod stůl.)
Mimochodem, agitátor Zdeněk Hynek píše „případem se zabýval soud“. Zvláštní formulace – „zabýval se soud“. Byl tedy otec obžalován ze znásilnění? Nebo se tím jen zabýval soud, tedy například to vyšetřoval policejní vyšetřovatel pod dohledem „soudu“/státního zastupitelství, protože šlo o závažné obvinění a obvinění z trestného činu, kde šlo i o děti a mladistvé? Co to je „případem se zabýval soud“?
Zajímavé také je, že ani „novináři“ Hynkovi nijak nevadí, že otec Alexie nebyl odsouzen, když tedy prý údajně před tím znásilnil opakovaně, několikrát Ajku před očima dětí. Opět nepřímý, ale silný důkaz, že matka obvinila otce Alexie zcela falešně a vylhaně. A nepřímý důkaz, že alespoň podvědomě „novinář“ Hynek tuší, že by tohle bahno neměl moc rozmazávat, protože tahle špína by mohla snadno letět zpátky na jeho vyfabulovanou „vzornou mamku Ajku tyranizovanou zlým otcem bez jména“.
Shrnuto: s největší pravděpodobností (asi kvůli nějakým neshodám, nebo už měla vyhlédnutého nového manžela, dalšího otce dalšího dítěte?) obvinila matka Alexie jejího otce někdy v roce 2012/2013 z opakovaného znásilnění před očima dětí. Obvinění bylo tak viditelně absurdní, tak zřetelně vylhané a ničím nepodložené, že to bylo zcela odloženo. Obvinění bylo tak viditelně absurdní, tak zřetelně vylhané a ničím nepodložené, že ani „novinář“ Hynek ani matka Ajka to dnes raději nechtějí nijak rozpitvávat a používají to jen k náznaku, jen „zmínka“ k pošpinění, k dehonestaci otce Alexie. Otec Alexie patrně podal následně žádost o rozvod – a pokud to tak bylo, tak se tomu po 6 měsících v base s vylhanou nálepkou „znásilňoval manželku před očima nezletilých dětí“ nelze vůbec divit.
Hororové titulky mediální štvanice proti otci
Přímo hororově zní titulky Blesku, který se celou kauzou zabývá velice intenzivně a zveřejnil již nejméně patnáct, možná více článků na toto téma (na rozdíl od ostatních novin, které této kauze věnovaly maximálně dva, tři články, často však pouze jeden) – nicméně, titulky Blesku:
Šokující verdikt: Soud poslal Alexii (11) na Vánoce do ústavu! A svěřil ji tátovi, kterého se bojí
Alexii (11) poslal soud na Vánoce do ústavu a pak k otci, z něhož se třese: Zvrat před Štědrým dnem
Alexia (11) má jít z rozhodnutí soudu od mámy do »ústavu« Odborníci se shodují: Jde o zločin proti lidskosti!
Soud poslal Alexii (11) do ústavu, kde prý sexuálně zneužili jiné dítě: Schůzky s rodiči nemožné!
Otec si nutí lásku dcery přes soud: Za Alexií (11) pak bez omluvy ani nepřijede
Zoufalá babička Alexie (11) prosí prezidenta Zemana: Pomozte mé vnučce, ať nemusí do „vězení“
Zděšení odborníci: Soud jedná s malou Alexií (11) jako s věcí! Může to mít nedozírné následky
Miloš Zeman vyslyšel volání nešťastné babičky a mámy: Osvobodí Alexii?
Soud poslal Alexii (11) před Vánoci do ústavu na “převýchovu”: Neuvěřitelný ohlas od spolužáků
Je to poprava! říká o rozsudku máma Alexie (11): Dívka musí hned na převýchovu, aby se naučila milovat otce
První hororová noc Alexie v krizovém centru: Dostaňte mě odsud! Kluci a holky mají společné sprchy
Vynechám zde podrobný komentář k faktu, že samotné titulky Blesku velice často zcela zásadně neodpovídají obsahu článku a jsou samy o sobě vědomě manipulativní a lživé. Ale alespoň ten nejkřiklavější příklad. Zdeněk Hynek například uvádí „První hororová noc Alexie v krizovém centru: Dostaňte mě odsud! Kluci a holky mají společné sprchy“. V článku se pak čtenářky i čtenáři dozví, že o tom, jak Alexie strávila první noc v krizovém centru, nemá nikdo ani potuchy, ani „vzorná mamka Ajka“. Ale „novinář“ Zdeněk Hynek „ví“, že to byla noc přímo hororová. Vlastně to tvrdí matka Ajky, která s Alexií telefonovala a Alexie prý plakala a prosila, ať tam nemusí být. Zajímavé také je Hynkovo „Dostaňte mne odsud! Kluci a holky mají společné sprchy“. Jde o zcela zřejmou snahu podprahově manipulovat čtenáře a čtenářky do uvažování ve stylu „je to tam hrůzné, nebohá Alexie, v jedenácti se musela sprchovat společně s klukama a tak teď prosí ‚dostaňte mne odsud‘, kdoví, co strašného se jí stalo při tom společném sprchování…“ V článku samotném se pak píše, že WC jsou oddělená pro dívky a chlapce, ale koupelna že je společná. Jistě se v Krizovém centru nesprchují dívky a chlapci společně, jak v bulvárním titulku naznačuje „novinář“ Hynek. Ale chápu, že musí svému článku dodat na „hororovosti“. Ale přeci jen by možná měl trochu probrat s odborníky svoje sexuální tendence a preference, protože jeho asociační řetězec „jedenáctiletá dívka v Krizovém centru – společná koupelna – společné sprchy pro chlapce a dívky – Alexie prosí: Dostaňte mne odsud“ dost silně signalizuje nějaké obtíže v oblasti sexuální orientace, sexuálních preferencí a sexuálních fantazií u dotyčného „novináře“ Blesku.
Ale pomalu se nám začíná rýsovat zcela jiný obraz, než jaký hororově líčí „novinář“ Hynek z Blesku a než jak kategoricky a nekompromisně uvádí doktorka Samková.
Matka Alexie má čtyři děti. Minimálně se třemi různými otci. (Alexie má slovenského otce, jehož jméno nesmí být vysloveno, aby se snad nestal osobou, člověkem a nebyl tak vysvobozen z kategorie „otec zlosyn, znásilňovač, úchyl, co znásilňuje vlastní manželku a děti se na to musí dívat“; další malý sourozenec Alexie se zcela zřejmě – jak patrno z fotek „rodiny Ajky“ na Blesku – narodil až po rozvodu matky s otcem Alexie; dva starší sourozenci Alexie z logiky příběhu musí mít také jiného otce – jinak by otec Alexie žádal o svěření do péče i u nich a nejen u Alexie, navíc se zcela jasně narodili před narozením Alexie, tedy zřejmě před jejich seznámením). Možná, že matka Alexie má čtyři děti se čtyřmi různými otci. Minimálně ovšem se třemi. Od všech dostává výživné. Takže to vypadá na dobrou živnost.
Zde se nabízí otázka, zda matka pracuje. Případně jaké má zaměstnání, pokud nějaké má, kromě výživného od několika různých otců. O matce Ajce samotné se ani v Blesku nic nedozvíme. Tedy kromě toho, že je zdrcená, že Alexii miluje a ona ji, že ona, Alexie a její tři nevlastní sourozenci byli až do strašlivého rozsudku soudu zcela šťastni. Když tedy vynecháme to, že se třetím nebo čtvrtým otcem dalšího svého dítěte se vzorná matka Ajka již také rozvádí. Což je také důvod, proč na fotkách „šťastná skvělá rodina, mamka Ajka, Alexie a její tři sourozenci“ zcela chybí jakýkoli partner mamky Ajky, neboť Ajka se otcem nejmladšího dítěte momentálně rozvádí (a jistě opět požaduje výživné).
V tomto článku se samotný Blesk poměrně silně začíná distancovat od předchozí agitační série „článků“ z kategorie agitace Zdeňka Hynka
Matka roky manipulovala Alexii proti jejímu otci a tím jí způsobovala psychická traumata
„Novinář“: Alexinko, ty teď máš takové předčasné Vánoce, asi víš proč, tak ….co by ti asi tak udělalo největší radost? Malinký moment (Poslední větička – není zcela slyšitelné, ale zní jako ‚malinký moment‘, komu to říká, když předtím několik minut projíždí kamerou po pokoji a ujišťuje „nikdo zde není, jsme tu s Alex úplně sami, není zde nikdo, kdo by mohl na Alex dělat nátlak“? Nebo to ‚malinký moment‘ je pokyn pro Alex, aby nezačala příliš brzy odříkávat?)
Pozn.: Tak jako tak – „nikdo tam není“, jen „novinář“ Zdeněk Hynek, který napsal asi tak 15 „článků“ o zlosynovi otci Alexie, ale jinak tam není nikdo, kdo by snad Alexii manipuloval nebo na ní vyvíjel jakýkoli nátlak, aby odpovídala, co je potřeba.
Alex: Asiiii tooo že abych zůstala u mamky, to je moje největší přání.
“Novinář“: Mamince je vytýkáno, že ti brání stýkat se s tatínkem. … Jaký máš vztah k otci?
Alexie: Nooo, když přišel před dveře, tak jsem se vždycky rozbrečela, protože jsem se ho tak jako bála
Pozn.: Nic ve zlém. Působí jako naučená odpověď, jako když někdo jiný odpovídá na otázku „jaký vztah má Alex k otci“ – „vždy když přišel před dveře, tak se Alexie rozbrečela, protože se ho bála“ a jen gramaticky je to upraveno a vloženo do úst Alexie. Tohle není odpověď samotné osoby na otázku „jaký je tvůj vztah k….“ – opravdu působí podivně odpověď nikoli „mám ho ráda, nemám ho ráda, bojím se ho, nechci s ním být“ apod. ale odpověď „vždy, když přišel před dveře, tak jsem se rozbrečela“ – zřejmé charakterizování vztahu Alex k otci třetí osobou pro čtvrtou osobu a nikoli odpověď samotné osoby o svém vztahu k někomu. Není důkaz, může být dáno vyjadřovacími schopnostmi Alexie, nebo spíše jejím způsobem vyjadřování, protože se vyjadřuje klidně, bez emocí, poměrně souvisle. I to je zvláštní, že její otec ji má působit tak strašná traumata a přitom ona sama na otázku „jaký k němu máš vztah“ odpoví zcela klidně, plynule, bez zajíkání nebo jakýchkoli jiných emocí pečlivě strukturovanou větou.
Dále:
“Novinář“: Proč se ho vlastně bojíš?
Alexie: Protože jednou, to mi bylo asi šest nebo sedm nebo já nevím, jsem chtěla, aby se mnou mamka spala v posteli a on to nechtěl a mamku vzal za hlavu a bouchl jí o zeď. Takže proto…a já jsem to viděla na vlastní oči, takže proto, že jsem z toho byla úplně….
“Novinář“: Takže ti to zůstalo pořád v paměti, máš to pořád před očima (pozn.: zcela očividně manipulativní, sugestivní otázka – i kdyby si to dávno nepamatovala, tak teď bude souhlasit) a proto se s ním nechceš stýkat a bojíš se ho?
Alexie: Jo
Pozn.: Takže z opakovaného znásilnění před očima dětí je najednou jedno údajné bouchnutí hlavou o zeď. Ano, ani to není správné. Ale – stalo se to vůbec? Alexie říká, že to bylo když jí bylo asi tak šest nebo sedm (nebo neví). Tedy někdy v roce 2014 nebo 2015. Určitě ne dříve. Dva roky po rozvodu. V době, kdy matka Alexie již zřejmě měla nového partnera, se kterým zřejmě již čekala další dítě (nejmladšího sourozence Alexie). Alexie tedy tvrdí, že v době, kdy již oba manželé (její otec a matka) byli rozvedeni, nežili spolu, bylo to minimálně více než rok poté, co otec strávil půl roku ve vyšetřovací na základě matčina křivého obvinění ze znásilnění, a ona si úplně perfektně pamatuje, že chtěla spát s mamkou v posteli, ale otec to nechtěl a praštil s hlavou její matky o zeď a od té doby se ho bojí. Sice si úplně nepamatuje, kdy to vlastně mělo být, ale jinak vše perfektně ano. Děti ve věku šesti, sedmi let mají velice krátkou paměť. Delší než ve věku nižším, ale pořád ještě velice krátkou (zkuste si kdokoli vzpomenout, co vše si pamatujete z první, druhé třídy a porovnejte s tím, co vše si pamatujete ze střední školy například. Zjistíte snadno, že z raného dětství máte jen střípky.) Kdo u Alexie udržuje v paměti tuto vzpomínku? Že by třeba, jen spekuluji, že by třeba její matka, vzorná mamka Ajka, která křivě obvinila svého manžela z opakovaného znásilnění před očima dětí? A to ještě pokud se to vůbec stalo, protože malým dětem je snadné implantovat vzpomínku.
Doktorka Samková ve své nekompromisní filipice uvádí (viz níže), na podporu svého stanoviska, nic z jejích názorů nedokazující přehled odborné literatury o traumatech, které mohou být způsobeny dětem. Ano, dětem mohou být způsobena různá traumata, například tím že jsou tyto děti vytrženy ze svého prostředí. Ale to nedokazuje, že matka Ajka je vzorná matka a „bezejmenný“ otec Alexie je zlosyn.
Implantovat, vložit člověku zcela falešné „vzpomínky“ na věci, které se nikdy nestaly, je snazší, než by jeden řekl. Lze to i u dospělých osob. U dětí tím snadněji. A u dětí závislých na manipulující osobě úplně nejsnadněji ze všeho. (Mj. proto také trestní zákon vždy pamatuje u zločinů na dětech nebo mladistvých se zvýšenou sazbou, pokud byla zneužita nebo jinak poškozena osoba svěřená do péče či jinak závislá na pachateli, protože zmanipulovat například dítě v péči k ledasčemu je mnohem snazší než zmanipulovat cizí neznámé dítě a i to je mnohem snazší než zmanipulovat dospělou osobu). Například paragraf trestního zákona „Pohlavní zneužití“ vychází právě z faktu, že dětská psychika je snadno manipulovatelná a dítě si často neuvědomuje plně důsledky některých skutků. Trestnost pohlavního zneužití není založena na konání proti vůli dítěte, ale na konání jako takovém i při souhlasu dítěte, protože dítě mlže být snadněji zmanipulováno k takovému souhlasu. (Viz § 187 Pohlavní zneužití, odst. 1 a 2). K problematice implantace, vložení „vzpomínek“ a falešných vzpomínek viz např. https://en.wikipedia.org/wiki/False_memorya https://en.wikipedia.org/wiki/Memory_implantationnebo v češtině alespoň https://tinyurl.com/sddvl6u– “Sedm hříchů paměti” vyšlo i knižně v češtině.
K onomu „opakovanému znásilnění před očima dětí“ mělo dojít v prosinci 2012, kdy Alexii byly čtyři roky. To je věk výrazně odlišný od „šest nebo sedm“ – čtyřleté dítě je prvním rokem v mateřské školce, šesti nebo sedmileté dítě je v první nebo druhé třídě základní školy. To si asi Alexia jen těžko mohla poplést. Takže nám tu Alexie vypráví, bez jakýchkoli emocí, klidně, bez zadrhnutí, jak si perfektně pamatuje, že v době kdy s nimi již otec nežil, tak chtěla spát v posteli s matkou, ale její otec, který s nimi nežil, byl proti a tak vzal matku za hlavu a praštil jí hlavou o zeď. O „znásilnění na Vánoce 2012“ jít nemohlo, protože jednak mělo jít o opakované znásilnění před očima dětí, a jednak by si jen těžko inteligentní (jedničkářka) Alexie popletla svůj věk školáka s prckem z mateřské školky ve své údajné perfektní vzpomínce. Jsou dvě možnosti – jde o vymyšlenou lež a matka Alexii zmanipulovala k opakování tohoto příběhu (co třeba: „musíš říct,…., pak budeme spolu a všechno bude krásné, chceš přeci být se mnou, s babičkou, s bráškou a ségrami, nebo snad nechceš být se mnou, se svojí maminkou, ty nás nemáš ráda? máš tak vidíš tak to musíš říct a pak budeme spolu…“?) nebo nejde o lež ale „jen“ o falešnou vzpomínku, kterou vsunula (implantovala) Alexii matka a během let jí přesvědčila, že to přesně tak bylo, že si to Alexie „perfektně pamatuje“. (Ale jako u každé lži, má i tato trhliny – například věk, ve kterém to údajně Alexie zažila a perfektně si to pamatuje, ale muselo by se to udát v době, kdy už s nimi otec nežil, takže je vyloučeno, že by byl u toho, když šla Alexie večer spát s matkou).
Tomu, že ať už ke lži nebo implantováním falešné vzpomínky Alexii zmanipulovala její matka, by nasvědčovala i skutečnost, že matka Ajka je znalci charakterizována jako inteligentní ale nevyzrálá osobnost s výrazně manipulativními tendencemi (k tomu později).
„Zcela selhala v roli rodiče v tom směru, že to byla právě ona, která svým chováním, přístupem k otci, postupně dosáhla stavu, kdy samotná nezletilá již odmítala kontakty a setkávání s otcem, projevujíc při tom značné obavy a strach ze setkání (který vyústil do somatizace),“ stojí v rozsudku. Somatizace znamená, že se psychická nepohoda projevuje tělesnými příznaky. Konec citace
Takže tedy soud po projednání, posouzení znalci z obory psychologie i psychiatrie, na základě posudků osobnosti matky i osobnosti otce dospěl k názoru, že matka postupně dosáhla stavu, kdy nezletilá již odmítala kontakty a setkávání s otcem. Tedy logicky – Alexie neodmítala kontakty s otcem hned od počátku, hned po rozvodu rodičů, ani hned po oné údajné události „kterou si Alexie perfektně pamatuje, jak její otec uhodil maminčinou hlavou o zeď, když šli všichni spát“ a to prosím v době, kdy s nimi otec již nežil. To až později, postupně během několika let od rozvodu dosáhla matka toho, že Alexie začala odmítat kontakty s otcem. Také se až postupně zřejmě u Alexie objevila také ona „perfektní vzpomínka na otce mlátícího hlavou matky o zeď“. Protože pokud by ona vzpomínka byla skutečným důvodem, proč se otce bojí a nechce s ním být, byla vzpomínka na onu událost, kterou si sama (tedy celou dobu) perfektně pamatuje, pak by z otce měla strach a nechtěla s ním být od počátku a ne až po letech. Jak prosté, milý Watsone. Škoda, že si ani „novinář“ Zdeněk Hynek, ani rozhorlená a na otce i soudce síru a oheň chrlící doktorka Samková nedali tu práci, zjistit si fakta i výpovědi a porovnat si je navzájem.
Manipulace Alexie, štvanice v médiích, štvanice ve škole
Při čtení mnoha článků o této kauze jsem si prošel i fotografie, které (podle autora této odporné štvanice na otce Alexie) mají dokazovat, jaký lump a zlosyn je Alexiin otec.
Zaujaly mne fotografie „Alexie dostala před Vánoci desítky přáníček od svých spolužáků“.
Několik „přáníček“ si dovolím odcitovat.
První „přáníčko“:
https://img.blesk.cz/img/1/full/6072720_.jpg
Pro naší Alex!
Budeš nám chybjet
Buď vždy veselá.
Konec citace
Možná by paní učitelka, která očividně zorganizovala toto „spontánní psaní přáníček nebohé Alexii, která má toho strašného otce“, možná by paní učitelka měla především děti vzdělávat a ne jim vymývat mozky prolhanými verzemi psychosociálně nezralé a labilní, afektivní matky Alexie. Děti by pak v páté třídě nepsaly „pro naší Alex“, kde má být samozřejmě pro naši (krátké i) a snad by nepsaly ani „chybjet“. Alespoň že dotyčné stranicky a třídně uvědomělé dítě napsalo „buď veselá“ a ne třeba „buť vezelí“.
Vtip na té samé fotce – „Proč má čáp dlouhé nohy? Aby ho žáby nekopali do zadku“ – opět by dítě páté třídě mělo vědět, že žáby nekopaly a nikoli žáby nekopali.
Na dalším přáníčku stojí za povšimnutí především kolektivní charakter „spontánního vyjádření dítěte“:
„Budeš nám chybět“ „Máme tě rádi“ („NÁM“ budeš chybět – to tedy není vyjádření osobní, ale vyjádření kolektivní, nový, uvědomělý kolektiv pracujících, už chybí jen výzva „psovi otci psí smrt“, i když vlastně tak úplně nechybí, viz dále. Stejně tak nikoli „mám tě rád“ ale „máme tě rádi“, kolektivní akce, kolektivní vyjadřování učitelkou nadefinovaných, povinných kolektivních pocitů).
Opět tu tedy máme signál, že matka Alexie zmanipulovala a proti otci poštvala dokonce i Alexinu učitelku. Ta pak zcela očividně zorganizovala kolektivní vyjádření pracujících k procesu se zrádci a zaprodanci, ehm, pardon, to podobné učitelky dělaly v padesátých letech minulého století, teď organizují kolektivní vyjádření dětí vůči otci označenému za zlosyna afektivně labilní osobou (matkou Alexie).
Jedno „přáníčko“ ční vysoko nad ostatními a proto si jej dovolím odcitovat:
https://img.blesk.cz/img/1/full/6072717_.jpg
Milá Alex moc se nám bude po tobě stýskat. Vým (opraveno na Vím) že by si byla ratši kdyby si nemusela jít k (tomu) tátovi (debilovi) jak sama říkáš.
Konec citace.
A po posudcích i rekonstrukci celé kauzy už víme, kdo malé Alexii implantoval „táta je debil“. Matka, která Alexii proti jejímu otci celé roky štvala, když už nezabralo to křivé obvinění z opakovaného znásilnění před očima dětí.
Opět si nemohu odpustit poznámku, že dotyčná učitelka, by se měla především věnovat vzdělávání svých žáků, aby jim ve větách nechyběla téměř veškerá interpunkce. Ve třídě této „učitelky“ vlastně: aby jim nechybjela téměř veškerá interpunkce. Také by děti v páté třídě věděly hned na první dobrou, že se píše vím a ne vým. A věděly by, že se píše radši a ne ratši.
Je čím dál zřejmější, že dotyčná učitelka tuhle odpornou akci zorganizovala a zcela zřejmě podněcovala děti k nenávistným výlevům proti otci Alexie (například označení otce za debila nechala minimálně bez povšimnutí, slušný člověk bez zaslepené nenávisti by dítěti prostě řekl, že to je naprosto nevhodné; ale slušnost bez zaslepené nenávisti očividně není v této kauze případ Alexiny učitelky.) Navíc to celé ukazuje, jak nechutná byla manipulace a štvaní proto Alexinu otci ze strany její matky – a to nejen manipulace Alexie samotné proti jejímu otci, ale dokonce i vmanipulování Alexiiny učitelky a zřejmě všech v celém okolí, děti, spolužáky Alexie nevyjímaje do této štvanice proti otci.
Skutečnost, že se tímto „přáníčkem“ Alexina matka chlubí a „novinář“ Hynek to nafotí a zveřejní, jen dále ukazuje, jak odporně se oba chovají.
Tohle je už vážně „horší než chucpe“. Představte si, že by se otec Alexie, který nyní žije se svojí předchozí ženou a se svými dvěma syny z předchozího manželství, představte si tedy, že by se Alexin otec „pochlubil“ a nechal zveřejnit fotku „přáníčka“, které by napsali jeho dva synové. Třeba ve stylu „Milá Alex přejeme ťy ať nemusýš k tý máme (kurvě)“. Dovedete si představit to haló? Ty novinové titulky, ty nadávky Alexinu otci… Ale když totéž „horší než chucpe“ udělá „vzorná mamka Ajka“, tak je to „důkaz“ zločinnosti otce.
Viz například galerie foto zde
Domněnku, že učitelka se aktivně zapojila do aktivit matky Alexie namířených bezdůvodně proti otci, podporuje i následující vyjádření učitelky:
Dnes již bývalá třídní učitelka Alexie poslala ve středu rodičům toto sdělení: Informuji o tom, že jsme první třídní den bez Alex zvládli, přesto prosím, abyste Vašim dětem věnovali zvýšenou pozornost, situaci vnímají opravdu velmi citlivě (dnes nám po Alex zůstaly ve třídě jen její růžové papuče…, ALE všichni věříme, že se vrátí, nikdo si nepřipouští, že ji už neuvidí, neobejme, nepromluví…, věřím, že budeme mít možnost Alex v Krizovém centru alespoň navštívit, napsat dopis, poslat fotku, … Včera jsme se s Alex loučili víc než jen jednu vyučovací hodinu… silný, dechberoucí zážitek. Holky jsou úžasné a i kluci opravdu neuvěřitelní (v pozitivním slova smyslu).
Učitelka zcela zřetelně není neutrální a plně převzala pohled matky Ajky. Stejně jako „novinář“ Hynek, jehož předchozí nenávistné útoky proti otci Alexie se dnes Blesk snaží zmírňovat a „zakecat“. (Viz dále)
Psychologický profil otce a matky Alexie
13. ledna zveřejnil Blesk dopis ministryně spravedlnosti prezidentu Zemanovi ve věci kauzy „odvlečené“ Alexie.
První, co stojí za povšimnutí je, že Blesk hodně slevuje a mění formulace. Najednou nedošlo k tomu, že by otec Alexiinu matku Ajku opakovaně znásilňoval před dětmi o Vánocích roku 2012 (mimochodem, proč by to dělal zrovna jen o Vánocích roku 2012, když byl s Ajkou minimálně od roku 2008, kdy se jim narodila dcera Alexie?), ale vlastně i pro Blesk to „náhle“ je ‚podle tvrzení Ajky ji manžel před dětmi opakovaně znásilňoval…‘ takže už ne „znásilňoval ji“ ale „podle tvrzení“. A odkdy je křivé obvinění totéž co „tvrzení“?
2012 – Podle tvrzení Ajky ji manžel před dětmi opakovaně znásilňoval. Případem se zabýval soud a otec seděl kvůli tomuto napadení půl roku ve vazbě v Česku. Z ní byl propuštěn a na Slovensku mu bylo přerušeno stíhání. Pak manželku obvinil z křivého obvinění. I ona byla zproštěna.
2013 – Manželství bylo rozvedeno. Dívka zůstala u mámy, otec ji mohl pravidelně navštěvovat.
2014 – Otec žádal o testy DNA, aby se zjistilo, jestli je Alexia skutečně jeho dcera.
listopad 2019 – Krajský soud v Brně rozhodl, že od července 2020 se stane opatrovníkem dívky otec a na návštěvy bude mít právo matka.
prosinec 2019 – Od listopadového vynesení rozsudku až do konce roku 2019 měl otec třikrát možnost za Alexií přijet. Podle matky dívky nepřijel ani jednou, a přitom se prý neomluvil. Konec citace
Takže je to potvrzeno – vzorná mamka Ajka křivě obvinila otce Alexie z opakovaného znásilnění před očima dětí („novinář“ Zdeněk Hynek z Blesku vzal jako bernou minci, že otec Alexie opakovaně znásilňoval její matku před očima dětí). Otec Alexie si na základě tohoto křivého obviněné odseděl 6 měsíců ve vazbě (a Ajka neprojevila sebemenší slitování nebo soucit nad otcem svého dítěte zavřeným v kriminále kvůli vylhanému obvinění!). Vzhledem k charakteru obvinění to muselo být 6 měsíců pekla na zemi jak ze strany spoluvězňů, tak ze strany bachařů. I to muselo být „vzorné trpící mamce Ajce“ jasné, ale ani to jí nepohlo k jakémukoli slitování s otcem a odvolání křivé výpovědi. Opět není zřejmé, co znamená „případem se zabýval soud“, ale otec byl z vazby propuštěn (nevíme, zda proto, že to před soud ani nedošlo nebo to soud vyhodnotil jako nepodložené obvinění). Následně bylo celé trestní stíhání „přerušeno“, což je zvláštní, protože buď muselo být zastaveno, nebo zrušeno. Přerušeno by znamenalo, že jen dočasně neprobíhá vyšetřování.
Ale ani zde nepřijde „novinářům“ z Blesku divné napsat „opakovaně ji před dětmi znásilňoval“ a „kvůli tomuto napadení“ (jednomu napadení) – i zde tedy „novináři“ pokřivují fakta, jen aby si mohli zachovat svůj předem daný narativ „otec zlosyn, nebohá mamka“.
Soud o udělení opatrovnictví otci asi nerozhodl s tím, že jde o brutálního sexuálního násilníka, který opakovaně znásilnil svoji manželku před očima nezletilých dětí a má jen dočasně přerušené trestní stíhání pro tuto závažnou trestní činnost. Takže nejde o žádné přerušení trestního stíhání, ale celý případ „několikanásobné znásilnění nebo možná jen jedno napadení“ je jedna velká lež. A je zřejmé, že matka vědomě křivě obvinila otce ze znásilnění a ještě do svých obvinění zatáhla svoje děti.
Co je ale důležité v tomto článku na Blesku, je posudek znalců na osobnosti otce i matky Alexie:
V rámci řízení se oba rodiče podrobili důkladnému znaleckému zkoumání. Otec byl hodnocen jako plně důvěryhodný, klidný, emočně stabilní, neagresivní a nekonfliktní člověk. Matka byla naopak vyhodnocena znalci jako nadprůměrně inteligentní, avšak afektivně labilní, se zvýšenou potřebou obdivu, zvýšeně senzitivní, infantilní, psychosociálně nezralá a bulimička, a s ohledem na tyto okolnosti jako méně výchovně kompetentní. Konec citace
Závěry z těchto posudků znalců ve vztahu k pravdě o kauze Alexie ať si každý udělá sám.
Z dopisu ministryně spravedlnosti dále cituji:
V této souvislosti z rozsudku vyplývá, že matka nezletilé Ajka XXXX přes opakované poučování ze strany soudů dlouhodobě, permanentně a trvale bránila, i nyní brání, ve styku dcery s otcem, nerespektuje dosud soudem nařízená předběžná opatření a v dítěti vyvolává psychické napětí, které nezletilá nezvládá. Příčinou tohoto jednání je mimo jiné silně problematický vztah mezi rodiči, kteří nedokázali vyřešit své vztahy z minulosti.
…
Pokud jde konečně o dočasné svěření do péče krizového centra, smyslem tohoto opatření je zaručit adaptaci nezletilé na nové prostředí. Příslušné zařízení, které má s obdobnými případy letité zkušenosti, již nezletilá včetně jeho pracovníků dobře poznala; bez problémů v něm již tolikrát proběhl asistovaný styk otce s nezletilou. Konec citace
Takže tedy soud – asi ne jen tak mýrnyxtýrnyx, jistě na základě odborných posudků jak psychiky otce i matky, tak posudků celé situace a jednání otce i matky v ní – uvedl, že matka opakovaně, dlouhodobě a trvale bránila ve styku dcery s otcem…a v dítěti vyvolává psychické napětí, které nezletilá nezvládá.Takže tedy matka vyvolává u Alexie psychické napětí, z kontextu – štve ji proti otci a manipuluje ji k odmítání návštěv otce – a to zcela zbytečně (z důvodu matčiny nenávisti k otci?, z matčina narcisismu a nepopiratelnému egocentrismu a nulové empatii matky?) Inu, co čekat od osoby, která pošle svého manžela na 6 měsíců do basy s falešným obviněním z opakovaného znásilňování před očima nezletilých dětí?). A tak tedy toto matkou zbytečně a zlovolně vyvolané psychické napětí Alexie nezvládá.
Dále z dopisu ministryně spravedlnosti:
Pozastavuji se však nad počáteční prezentací celé záležitosti deníkem Blesk, která byla zcela jednostranná a tendenční a vycházela podle všeho pouze z líčení babičky, případně matky nezletilé. Některé uváděné okolnosti pak byly vysloveně nepravdivé. Takovýto přístup považuji za nanejvýš nevhodný, a to tím spíše, že je s to dále poškozovat zájmy a psychický stav nezletilé, která je již tak vystavena extrémní situaci, za jejíž vznik nenese žádnou odpovědnost.
Blahopřeji, pane „novináři“ Zdeňku Hynku. A vlastně i doktorce Samkové blahopřeji. To se vám opravdu povedlo.
(Pozn.: ad líčení babičky – z líčení babičky také vychází „novinář“ Hynek, když píše První hororová noc Alexie v krizovém centru: Dostaňte mě odsud! Kluci a holky mají společné sprchy Jediný, kdo tvrdí, že šlo o strašnou noc a Alexie že prosí „dostaňte mne odsud“ je babička, která – to si nic nenalhávejme – není zcela spolehlivý svědek natožpak zdroj důvěryhodných informací, jak se ukazuje čím dál víc.)
Návštěvy otce u Alexie
“Novinář” Zdeněk Hynek píše, jak zlosyn otec bez důvodu za Alexií nepřijede, ani když má stanovený termín návštěvy.
V rozhovoru pro Blesk matka „Ajka“ (viz link níže) tvrdí, že otec úmyslně nejezdil navštívit dceru. O čtyřech bezprostředně předcházejících termínech návštěv naživo prohlásí „dvakrát se omluvil pro nemoc a pak…teda vlastně jednou se omluvil pro nemoc a jednou ani nevím“. Mno, takhle s nejasnostmi a opravováním se vzpomínat na zásadní události v právě uplynulých 4-6 týdnech? Takhle by člověk vzpomínal na věci před rokem, ale ne na zcela čerstvé události. Ledaže by si tedy dotyčný (dotyčná) vymýšlel(a) a lhal(a), pak jsou podobné změny verzí a tápání typické. Ale kdopak by si dovolil z něčeho takového podezírat vzornou matku čtyř dětí se čtyřmi různými otci, kteří se zřejmě všichni do jednoho ukázali jako naprosto odporní mužští šovinisté. Jen nevíme, zda nebohou vzornou matku Ajku „opakovaně před dětmi znásilňovali“ všichni čtyři otcové jejích dětí nebo jen jeden. Možná se časem ukáží i další, nová obvinění. Zejména kdyby to i tentokrát Ajce prošlo, jako v roce 2012 to křivé obvinění otce Alexie z opakovaného znásilnění Ajky před očima dětí.
Viz https://tv.blesk.cz/video/6117317/ajka-44-mluvi-o-umisteni-alexie-11-do-krizoveho-centra-v-brne.html
Skutečnost, po které ovšem nepátrá ani „novinář“ Hynek ani JUDr. Samková, ta je zcela odlišná:
Podle [soudce] Zrůsta matka Alexie vytrvale bránila otci, aby se s dcerou stýkal. „Otec pravidelně přijížděl do Brna z Prešova stovky kilometrů podle soudem stanovených termínů. Matka se ovšem zapírala a dceru proti němu naváděla,“ upřesnil. Navádění dívky proti otci potvrdila v posudku soudní znalkyně.
Takže tedy matka lže, když obviňuje otce, že za Alexií bez omluvy nejezdil. Navíc znalkyně potvrdila, že matka „naváděla dívku proti otci“. Matka Ajka tedy Alexii psychicky manipulovala proti otci a tím, jak uvádí jiný posudek znalců, „dívce způsobovala psychická traumata, se kterými se nezletilá [Alexie] nedokáže vyrovnat.“
Podle JUDr. Samkové a „novináře“ Hynka je řešením nechat Alexii výhradně v péči matky Ajky, která je ta, která cíleně a vědomě působila Alexii psychická traumata, protože jedině tak – jak uvádí ve své litanii JUDr. Samková – jedině tak se zabrání prohlubování psychických traumat Alex. A kdo si nepřečte 11 knih doporučených JUDr. Samkovou, ten o jejím názoru nesmí pochybovat (viz níže).
Svým způsobem má JUDr. Samková pravdu. Když psychopatická matka – z nenávisti vůči otci Alexie působící vlastní dceři psychická traumata – vyhraje, nebude (snad) již mít důvod působit Alexii další psychická traumata. Jedině snad tedy že by se našel nějaký nový důvod, pro který by afektivně labilní, se zvýšenou potřebou obdivu, zvýšeně senzitivní, infantilní, psychosociálně nezralá bulimička znovu působila psychická traumata vlastní dceři, jen aby dosáhla svých vlastních cílů (i na úkor psychického komfortu a psychického zdraví vlastního dítěte!).
JUDr. Samková vynáší nad otcem Alexie rozsudek bez soudu a bez důkazů
Paní doktorka Samková nezkoumá fakta ve své tirádě proti otci a proti rozhodnutí soudu vyjmout Alexii z dosahu matky, která je afektivně labilní, se zvýšenou potřebou obdivu, zvýšeně senzitivní, infantilní, psychosociálně nezralá a bulimička a dlouhodobě vyvolává u Alexie psychické napětí (z kontextu zcela zřejmě – štvaním proti otci), tedy jinak řečeno psychicky manipuluje a štve Alexii proti otci. (Po prozkoumání případu křivého obvinění z opakovaného znásilnění před očima dětí i z rozboru zřejmě falešné, implantované vzpomínky Alexie na údajné násilí otce proti matce, obojí viz výše). Viník je zřejmý. Je obviněný muž? Tak je vinen. Další debata je zbytečná – jak vystřižené z Istanbulského protokolu, protože z něj také vyplývá, že všechnu vinu nese vždy muž, zatímco oběť je vždy žena– jako v logice tirády doktorky Samkové nebo „článků“ „novináře“ Hynka.
A to i když pro formu ujišťuje doktorka Samková, že „DODÁVÁM: role násilník – oběť jsou genderově zaměnitelné a na každé straně může stát jak otec tak matka.“ Ale v případě Alexie ani doktorka Samková nic nezkoumá, pachatel je jasný, je to otec a basta fidli. Na závěr pak doktorka Samková přidává soupis jedenácti knih o traumatech, která mají dodat zdání důvěryhodnosti jejímu apriornímu označení otce za pachatele násilí na nebohé matce Ajce. Ale i kdyby si přečetla veškerou odbornou literaturu z oboru psychologie, tak to nejen není důkaz, ale dokonce ani nic z té odborné literatury nijak nesouvisí s otázkou, zda se otec kdy dopustil jakéhokoli násilí na matce a zda proto je Alexie ve strachu z otce, nebo zda matka křivě obvinila otce z opakovaného znásilnění před dětmi a pak následně ještě během několika let cíleně štvala Alexii proti jejímu otci a to tak dlouho, až Alexii očividně vnutila falešnou vzpomínku na (ve skutečnosti neexistující) domácí násilí ze strany otce. (Znovu: otec je nekonfliktní, ale především – „vzpomínka“ Alexie je falešná, protože nesouhlasí o několik let s realitou, údajně byla svědkem toho, jak se otec dopustil jednou domácího násilí na matce v době, kdy již byli dávno po rozvodu a téměř stoprocentně s nimi již ani nežil, protože matka Alexie již v té době měla nového partnera, se kterým čekala dítě. Viz výše.)
Takže znovu – soupis odborné literatury nedokazuje, že se osoba XYZ dopustila trestného činu. A závěrečný dovětek, že o narativu dr. Samkové, „novináře“Zdeňka Hynka a istanbulského protokolu, podle kterého je viníkem a zločincem otec a basta fidli a zkoumat fakta je zbytečné, že tedy o tomto rozsudku bez soudu a bez důkazů nesmí diskutovat nikdo, kdo si nejprve nepřečte nejdříve ten soupis literatury od dr. Samkové, to je tedy opravdu chucpe:
Až to přečtete, myslím, že bychom se mohli bavit dál… Do té doby, než se tím prokoušou psychoterapeuti, psychologové a soudci Alexie, je bez šance, že by se jí mohlo ulevit a její život nabrat nový směr. konec citace
Tyto knihy jsem nečetl a stejně si myslím, že mohu na základě dostupných zásadních fakt mít jiný názor na „vinu otce“ než má dr. Samková. Mimochodem, je zajímavé, když doktorka práv poučuje psychoterapeuty a psychology, ať si nastudují odbornou literaturu z oboru psychologie a psychoterapie a pak teprve že se s nimi bude doktorka práv bavit o psychologii. Uf. To je jako kdyby třeba genetik poslal JUDr. Samkové přehled jedenácti knížek o právu s tím, že se s ní nebude bavit o právu, dokud si ty knihy ona nepřečte, protože do té doby je JUDr. Samková na nedostatečné úrovni právního vzdělání mluvit s genetikem o právu. Vážně zajímavé.
Velká část článku JUDr. Samkové je věnována tomu, že když se otec dopouští násilí na matce před dětmi, tak to způsobuje velká traumata dětem, protože děti se samy také cítí ohroženy (tím strašlivým, násilnickým, zlým otcem) na životě, když je na životě ohrožena jejich matka, jak výslovně uvádí p. Samková, čímž jistě jen nevědomky vzbuzuje v neinformovaném čtenáři a neinformované čtenářce falešný dojem, že matka Alexie je dokonce přímo ohrožena na životě zlým násilnickým otcem. Jak uvedeno podrobně výše – k žádnému násilí ze strany otce vůči matce Alexie nikdy nedošlo. Matka křivě obvinila otce Alexie z opakovaného znásilnění před očima dětí, kvůli čemuž zažil zcela nevinný otec Alexie 6 měsíců pekla na zemi v base, ale zlosyn ohrožující nebohou vzornou mamku Ajku na životě je on. V druhé historce o domácím násilí Alexie buď kvůli matce lže o údajném násilí otce proti matce, nebo má od matky implantovanou zcela zřejmě falešnou vzpomínku (zásadní časový nesoulad Alexií uvedeného údajného násilí otce vůči matce) s cílem zničit možnosti normálního vztahu otce se svojí dcerou. (Přesně o zničení možnosti normálního vtahu Alexie k jejímu otci se Ajka očividně dlouhodobě snaží – viz rozhodnutí soudu, posudky znalců a další citované výše.) Nestálo by za to, paní doktorko Samková, zabývat se nejprve rozborem fakt a výpovědí a pak teprve označením viníka?
Je to klasická manipulativní demagogická metoda – podiskutovat o traumatech, jak působí násilí na rodičích na děti, jak je strašné, když jsou děti poslány do výchovy zlosynovi, násilníkovi, psychopatovi apod. A úplně vynechat tu nejzákladnější otázku – zda je obviněný otec opravdu zlosyn, násilník a psychopat. A také vynechat otázku, zda náhodou není zlosyn, psychopat a násilník (svého druhu) ten, resp.
– ta, která někoho křivě obviní z opakovaného znásilnění před očima dětí,
– ta, která následně nechá svého nevinného, křivě obviněného manžela zažívat 6 měsíců pekla na zemi ve vyšetřovací vazbě,
– ta, která následně roky štve Alexii proti jejímu otci a tak ve své nenávisti a snaze otci ublížit otci Alexie působí této dívce psychická traumata, jen aby se nestýkala normálním způsobem se svým otcem, který je klidná, nekonkfliktní, sociálněpsychologicky zralá a stabilní osobnost (výrazně na rozdíl od samotné „té“, o které pojednává tento odstaveček).
V některých článcích k této kauze se objevila myšlenka zavést „dětského ombudsmana“, aby se v příštích podobných případech zabránilo styku otce s dcerou, když je tedy otec dítěte obviněn z čehokoli zcela očividně psychicky nevyrovnanou a nestabilní matkou dítěte. (Mimochodem: Ačkoli nejsem doktor psychologie, i tak si troufám tvrdit, že poslat vlastního manžela na 6 měsíců do basy s křivým obviněním z opakovaného znásilnění před očima dětí, to chce opravdu psychopatickou osobu s výrazně narcisistními sklony, silným egoismem a minimální empatií vůči utrpení ostatních.) Ale zpět k otázce „dětského ombudsmana“ – v Norsku již existuje. Jmenuje se Barnevernet. Také brání „děti v jejich zájmu“. Třeba i násilně odnímá děti z rodin, na základě falešných obvinění. Paní Michaláková by mohla vyprávět o skvělém fungování dětského ombudsmana poté, co jí byly odebrány děti na základě falešného obvinění z pohlavního zneužívání dětí v její rodině. Také by mohla paní Michaláková vyprávět, jak odcizeně se vůči ní chovají její vlastní děti po několika letech vymývání mozku Barnevernetem (třeba něco jako „dnes se setkáte s tou paní, co vám moc ubližovala, tak strašně ubližovala a trápila vás, tak dnes jí potkáte…“ ? A lidé z Barnevernetu tomu budou dokonce věřit, budou dokonce věřit že jen varují nebohé děti, a vůbec jim nedojde, že se dopouští zločinného vymývání mozků nevinným dětem jejich štvaním a manipulováním proti jejich vlastní, nevinné matce).
Nápadně to připomíná jistou logopedku, která si od nezletilé dívky s poruchou výslovnosti nechala namalovat obrázek rodiny jako zvířátek. Ona dívenka namalovala celou rodinu, sebe jako oslíka, otce jako prasátko, jehož ocásek se paní logopedce zdál nápadně dlouhý, což poměrně dost vypovídá o mentálním stavu samotné logopedky. Jak dívka namalovala svoji maminku, se nedozvíme. Ale dokážu si představit, že pokud maminku namalovala třeba jako rybičku, šlo by z toho logopedicky „vyvodit“, že se otec pokusil matku utopit. Této logopedické dedukce jsme byli naštěstí ušetřeni.
Ale logopedka se následně oné šestileté dívky začala vyptávat, jestli prasátko sahá na oslíka. (Mimochodem: Znáte nějakého otce, který se nikdy nedotkl svého dítěte? Pokud ano, jde o psychopata. Vy jste se nikdy nedotkli svého dítěte? Nikdy jste mu nepomohli s oblékáním? Nikdy jste mu neotřeli slzičky? Nikdy jste svému dítěti nepohladili záda nebo rameno? Nikdy jste svoje dítě neobejmuli v náručí?) Protože šestiletá dívenka přikývla, že ano, že prasátko sahá na oslíka, zavětřila logopedka jasný sexuální podtext. (Uvedená logopedka by především měla sama zaskočit na sexuologii, protože tahle posedlost „nápadně dlouhý ocásek“ a „sahá prasátko na oslíka?“ signalizuje vážné psychické problémy dané logopedky v oblasti sexuality). Takže se milá logopedka začala šestileté dívenky vyptávat dále. Logopedka později tvrdila, že dívka k sahání prasátka na oslíka uvedla, že se to oslíkovi nelíbilo a proto že by oslík nejraději utekl do domečku a že by oslík nejraději, aby se prasátko odstěhovalo. Nic z toho ovšem dotyčná dívka nikdy neřekla před nikým jiným, než pod sexuálně poněkud nevyrovnanou logopedkou. Ani u dětské psycholožky, ani při policejním vyšetřování. Takže jde o pouhé tvrzení logopedky, že to dívka prohlásila. Ale tvrdit může logopedka i to, že jí dívka řekla, že tatínek po večerech peče děti v troubě a pak je žere. Vzhledem k tomu, že se nic, naprosto nic nepotvrdilo, že nic dotyčná dívka neuvedla nikdy jindy před nikým jiným než údajně před logopedkou, jde zřejmě o logopedčino lhaní. Ale když už sexuálně labilní logopedka zavedla se šestiletou dívkou řeč na sex, ve vlastním rozrušení pořádně přitvrdila a začala se dívenky vyptávat, zda ví, že kluci mají penisy a že tatínkové taky mají penisy, ale tatínkové že mohou mít penis velký a tvrdý. Zřejmě byla samotná logopedka posedlá představou tvrdých a velkých penisů. Zajímavé otázky logopedky na šestiletou dívku. To je vážně na ústavní sexuologickou léčbu pro danou logopedku. Vám přijde normální začít se na logopedické seanci vyptávat šestileté dívky „Sahá ti tatínek mezi nožičky? Víš to, že kluci mají pindíka a tátové taky a akorát ho můžou mít velkýho a tvrdýho?“
A čím vše skončilo? Sociálka na základě falešného obvinění odebrala děti a dala je do ústavu. Otec se oběsil. Děti jsou z ústavu zpět u matky po sebevraždě otce, který neunesl falešné obvinění ze zneužívání vlastních dětí. Logopedka ničeho nelituje.
Otec Alexie se zatím neoběsil. Jistě k velké lítosti “novináře” Zdenka Hynka i „logopedky“ JUDr. K.S.
Co z celé kauzy vyplývá?
Myslím, že z celé kauzy ve světle fakt vyplývá hned několik věcí:
- Média hlavního proudu, buď vědomě lžou v zájmu chytlavého titulku, nebo zaměstnávají lidi s tak nízkým IQ, že nejsou schopni porozumět ani základům obsahu jakéhokoli sdělení. Nebo oboje dohromady.
- Muži jsou již dnes před zavedením nových norimberských zákonů (https://cs.wikipedia.org/wiki/Norimbersk%C3%A9_z%C3%A1kony ) zvaných Istanbulský protokol považováni za apriorní viníky, pachatele, zločince z principu, již jen z titulu toho, že jsou muži.
- Dokonce i „disent“ (JUDr. Samková) má tendenci dívat se na muže apriori jako na zlosyny a pachatele a to zcela očividně bez jakéhokoli podrobnějšího zkoumání byť jen těch nejzákladnějších fakt toho kterého případu.
- Úvahy o báječném světě, kde na vedoucích místech politiky, armády i korporací budou „citlivé“ a „oproti mužům psychicky stabilnější“ ženy tak mají vážné trhliny. JUDr. Samková označuje – sice nepřímo ale zcela zřetelně – zcela nevinného otce Alexie za násilníka, který ohrožuje nebohou mamku Ajku na životě a tím působí Alexii strašlivá traumata. Matka Alexie, Ajka, pak naprosto psychopaticky, egoisticky a bez sebemenšího soucitu obviní svého manžela z „opakovaného znásilnění před očima dětí“, čímž mu zařídí 6 měsíců pekla na zemi v base; a ani poté neprokáže sebemenší soucit a působí vlastní dceři psychická traumata (viz vyjádření znalců) jen proto, aby dosáhla svého cíle a zničila vztah otce s Alexií. Ale násilník a zlosyn je prý otec.
- Existuje zásadní nerovnováha mezi trestem za křivé obvinění a trestem, které křivě obviněnému hrozí. V případě křivého obvinění Ajky vůči otci Alexie mu hrozilo 2 až 10 let vězení, Ajka nebyla shledána vinou (zřejmě soud nechtěl odsoudit matku čtyř dětí, koneckonců, v případě křivých obvinění muže ze strany ženy jsou soudy obzvláště shovívavé, zejména když jde o obvinění ze znásilnění vznesené proti bílému, nemuslimskému, heterosexuálnímu muži). Ale i kdyby Ajka byla shledána vinou, hrozily by jí maximálně 2 roky. Vzhledem k trestní bezúhonnosti, což snad zřejmě má (nebo ne?), by dostala maximálně podmínku. To není zlé – někoho zkusit poslat za mříže na deset let pekla (v base to sexuální násilníci vážně mají velice kruté, zejména když byl obviněn ze „znásilnění před očima dětí“, to by měl v base ultra-peklo) a když to nevyjde tak dostat maximálně podmínku. To je jako ta osoba na Kypru, která si to rozdala s deseti izraelskými výrostky. A když ji naštvalo, že ji potom vyhodili z pokoje, tak je udala za znásilnění. Kluci si to ale natočili na mobil, takže měli důkaz, že s nima všema spala dobrovolně. A dotyčná britská dívka dostala 4 měsíce podmínku, zatímco klukům hrozilo až 10 let jednomu každému.
- Když jde o štvanici proti muži, k jedné psychopatické ženě se rády připojí i další ženy. Viz učitelka, která nechá třídu psát „přáníčka“ ve stylu „přejeme ti abys nemusela k tomu debilovi tátovi“. Což je tedy hodně za čárou a dotyčná učitelka by měla být nejen kázeňsky ale i trestně právně postihnuta, protože se spoluúčastní na aktivitách, které v důsledku traumatizují Alexii tak, že se s tím nedokáže vyrovnat. Ale to bychom museli žít v právním státě a ne ve státě, kde právem je „princip“ norimberských zákonů proti mužům. A jak ukazuje „novinář“ Hynek, k podobné štvanici se rádi připojí i multikulturní „novináři“ s hypotékou. 😉
- Když budou v téhle strategii ženy pokračovat, dočkají se jediného – zastraší a odeženou všechny slušné, normální muže. Ti se budou bát navázat normální vztah se ženou, protože vždy bude ve vzduchu potenciální obvinění (a okamžitý rozsudek bez soudu) z násilí nebo rovnou znásilnění s tím, že dle Istanbulského protokolu (i podle např. JUDr. Samkové), muž je vinen, ať už se stalo cokoli, zjišťovat fakta je zbytečné.
Vlastně jsme se ocitli v situaci islámu naopak – slovo ženy je u soudu pravda pravdoucí, zatímco muž musí mít svědky. Ale ono se to obrátí – až evropské ženy zastraší a od sebe odeženou všechny slušné evropské muže, zbudou jim jen grázlové, opravdoví grázlové, ne ti vymyšlení. A pak při současném tempu migrace také ještě muslimové, kteří evropským ženám velice rychle předvedou, co je ve skutečnosti násilí. Zejména pokud/když evropské ženy nebudou bráněny v budoucnu již úspěšně zastrašenými a odehnanými evropskými muži. Istanbulský protokol tváří v tvář muslimskému násilí páchanému masově a brutálně na všech evropských ženách pak bude jen krutou ironií celé situace.
- Učitelky (a učitelé) se dnes ve školách věnují všemu možnému, jen ne vzdělávání dětí. Koncentrace „učitelské práce“ je čím dál více na ideologickou indoktrinaci dětí. (Ve stylu: migrace je super, muslimové jsou milí, tolerantní lidé, naučte se modlit jako muslimové, burka je velice hezká a povinnost muslimských žen ji nosit je důkazem jak svobodná je žena v islámu [což je svým způsobem pravda, že povinnost žen nosit burku nebo hidžáb apod. v muslimských zemích je důkazem, jaká je skutečná míra „svobody“ žen v těchto skutečně misogynních, ženy nenávidějících a ženami pohrdajících muslimských společnostech], bílí muži jsou lumpové a násilníci, flirt je zločin, když flirtuje bílý muž, znásilnění je kulturní obohacení když je pachatelem muslim, globální oteplení způsobuje člověk a proto se musíme vrátit do pravěku, protože pak se nám bude žít lépe apod.) Zaměření školství na ideologickou indoktrinaci dětí je čím výraznější a přesahuje míru indoktrinace za minulého režimu (kdy ve školách přeci jen šlo o to, něco děti naučit z matematiky, jazyků, historie, přírodních věd, což dnes již vůbec neplatí, děti se toho naučí za celou základku tolik, co za minulého režimu a ještě v devadesátých letech za první 4 roky základky. Nebo ještě méně. Vysoká škola pak je dnes mnohdy na úrovni střední školy let devadesátých, a to ještě střední školy z nejhorších 20%.
- Cokoli, naprosto cokoli co se kdy dočtete, si musíte ověřit. Média hlavního proudu produkují jednu lež za druhou v tak divokém stakatu, že vyvracet je všechny by zabralo 10 000 roků denně. „Svobodná“, „demokratická“ média lžou a lžou. Nic jiného už ani neumí. Když někdy náhodou napíší pravdu, je to buď omylem, nebo je ta pravda zahrabaná na straně 854, v malinkatém odstavečku někde dole.
Dovětek: několik zajímavých citací, které i bez komentáře dávají celou kauzu do hodně odlišného světla:
Prohlášení redakce deníku Blesku
„Ministryně Benešová v dopise adresovaném prezidentovi vytýká Blesku, že o kauze informuje jednostranně, pouze z líčení babičky a matky Alexie. Blesk však případ popisoval v první řadě z hlediska nevinného dítěte, které je obětí konfliktu rodičů. Navíc jsme se snažili opakovaně kontaktovat otce Alexie, aby předestřel svou verzi příběhu. K případu jsme také otiskli stanoviska řady odborníků na tuto problematiku, například ze Sdružení na ochranu ohrožených dětí či z Fondu ohrožených dětí, ale také ze Soudcovské unie. Dále jsme o stanovisko žádali i úřad ombudsmanky, která se k věci odmítla vyjádřit kvůli tomu, že jde o dítě. Kauzu ale prý sleduje.“
Pozn.: Blesk případ nepopisoval z hlediska nevinného dítěte. Blesk případ celou dobu popisoval z hlediska matky Ajky, která je afektivně labilní, narcisistní („má zvýšenou potřebu obdivu a uznání“), je zvýšeně sensitivní (což v kombinaci s afektivně labilním jednáním kombinace – přehnaně urážlivá osoba, která reaguje afektivně a je labilní v reakcích…), infantilní (dětinská, tedy nevyzrálá, nestabilní osobnost s neukázněným, emotivním jednáním, zřejmě výrazně egocentrická), psychosociálně nezralá bulimička. Navíc „novinář“ Blesku věděl celou dobu, že Ajka křivě obvinila otce Alexie z velice vážného trestného činu (opakované znásilnění před očima dětí) a přesto celou dobu bral Ajkino vyprávění a tvrzení jako pravdu pravdoucí bez sebemenšího stínu pochybnosti. Blesk se bez sebemenšího stínu pochybnosti nechal matkou zmanipulovat a zapojil se do nechutné, odporné štvanice proti otci Alexie.
Dokonce ani po vynesení rozsudku, po předložení posudků znalců a dalších důkazů si „novinář“ Blesku Zdeněk Hynek nenašel to svědomí neopakovat očividně prolhané verze matky a pokračoval i po předložení jasných fakt v nechutné štvanici proti otci. I on se aktivně podílel na psychických traumatech způsobených Alexii její vlastní matkou (za aktivní spolupráce ve štvanici ze strany Alexiiny učitelky, „novináře“ Blesku Hynka nebo třeba i JUDr. Samkové).
Až později se Blesk snaží opatrně vyvléknout ze svinstev, která napáchal svými fanaticky neobjektivními, nenávistnými „články“ „novinář“ Hynek. Blesk tak trochu uhýbá, vymlouvá se, postupně opatrně mění tón.
Některé citace stojí za uvedení:
Cílem pobytu Alexie v krizovém centru je, aby se narovnal vztah s otcem. Toho se teď údajně bojí, a za to podle soudu může matka. „Zcela selhala v roli rodiče v tom směru, že to byla právě ona, která svým chováním, přístupem k otci, postupně dosáhla stavu, kdy samotná nezletilá již odmítala kontakty a setkávání s otcem, projevujíc při tom značné obavy a strach ze setkání (který vyústil do somatizace),“
Soud prvního stupně rozhodl o svěření Alexie do péče otci. V odvolání navrhl pobyt školačky v krizovém centru její opatrovník, kterým je v soudním řízení město Šlapanice. Podle něj má Alexie z otce strach kvůli působení matky. „Proto má opatrovník za to, že přímý přechod z péče matky do péče otce není v nejlepším zájmu nezletilé. Proto (navrhuje), aby odvolací soud změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že nezletilá Alexie se svěřuje do péče otce s tím, že matka je povinna nezletilou Alexii předat do péče krizového centra, a otec je povinen strpět pobyt nezletilé v krizovém centru nejméně po dobu šesti měsíců,“ stojí v rozhodnutí.
S umístění Alexie do »ústavu« podle rozsudku souhlasila i advokátka matky. „S tímto návrhem souhlasil u jednání odvolacího soudu jak otec, tak i právní zástupkyně matky, tato však s tou výhradou, že pokud běží o řešení výchovy, tak zde nesouhlasila s tím, aby byla nezletilá následně svěřena do péče otce. Nezletilá uvedené zařízení zná, třikrát zde proběhlo asistované setkání s otcem, poznala se též s pracovníky toho centra a jeho vybavením,“ konstatoval soud.
Takto soud popsal vyjádření otce Alexie: „Matka neakceptovala opakované poučení ze strany soudů, dlouhodobě, permanentně a trvale bránila a i nadále brání otci v řádném styku s dcerou, kdy nikdy nerespektovala a nikdy respektovat nebude ani nařízené předběžného opatření ze dne 28. 5. 2018 Krajským soudem v Brně (otec se měl s dcerou setkat každý sudý týden v sobotu od 9:00 do 18:00, pozn. red). Procestoval mnoho tisíců kilometrů za svojí dcerou, ale nikdy se řádný kontakt ve smyslu předběžného opatření neuskutečnil.“
* „Jednoznačně vnímá jako účelové průtahy ze strany matky, kde matka svoje odvolání ani neodůvodní ve lhůtě a využívá tak procesní instrumenty, což má za následek jediné, a to je velmi zlý vliv na nezletilou, a proto má za to, že by měl soud jednat v zájmu nezletilé velmi rychle.“
Pozn.: Ani zde nepřestává Blesk lhát, jen aby nemusel naplno přiznat, že se dopustil vylhané štvanice proti otci Alexie. Soud takto nepopsal „vyjádřeni otce Alexie“, soud takto popsal situaci na základě zjištění soudu!!!!! To je stejná manipulativní lež, jako prohlásit o rozsudku soudu v jakékoli jiné věci „takto soud popsal stanovisko žalobce“. FGS. „Svobodná“, „demokratická“ média! „Hlídací psi demokracie“ ROFL https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_zkratek_v_online_diskus%C3%ADch#R
Soud v usnesení o odvolání matky: „Uvedla, že se snaží nezletilou na styk s otcem vždy připravit, řádně ji obleče, otci předá, následně však sama nezletilá odmítá s otcem odejít, kdy mu říká, že s ním nikam jít nechce. Otec se pak sám nesnaží vztah s nezletilou navázat, vždy si ji jen natáčí na video a táže se jí na otázky, které jsou nezletilé nepříjemné.“
Pozn.: Všimněte si, že když soud uvádí vyjádření některé ze stran, tak výslovně uvede, že jde o vyjádření jedné ze stran a nikoli o stanovisko soudu. Jako například zde. Zatímco stanovisko soudu na základě zjištění výše není uvedeno jako stanovisko jedné ze stran, protože jde o jištění soudu a ne o citování stanoviska jedné ze stran. Blesk se však ve své snaze vylhat se z předchozích lží svého „novináře“ dopouští lhaní i překrucování a snaží se budit u čtenářů dojem, že pouhým vyjádřením jedné ze stran je i předchozí pro matku a Hynkovu verzi nepříznivé vyjádření soudu. Chucpe.
Rodiče se nedokáží domluvit
Soud kritizoval vztah obou rodičů Alexie, který označil za silně problematický. „Dosud se nedokázali přenést přes své spory v minulosti a na sebe v průběhu soudního řízení vzájemně útočí a neustále se snaží řešit formou soudních řízení všechny vzájemné neshody,“ shrnuje. Více ale kritizuje matku: „Pokud je nezletilá v psychickém stavu, ve kterém se nachází, jedná se o důsledek dosavadní výchovy matky.“
Naopak otce chválí: „Je to právě otec, kdo je (Alexii, pozn. red.) schopen zajistit stabilnější, vyváženější a klidnější rodinné prostředí. Otec se velmi snaží, stykům s nezletilou je ochoten podřídit téměř vše, jako dlouhé cestování za nezletilou a s tím spojené vysoké náklady, nechyběl ani u jednoho styku, ani u jednoho soudního jednání.“
Za neumožnění styků otce s dcerou byla matce v roce 2018 uložena pokuta 15 000 Kč. Matka ji podle soudu nezaplatila.
Pozn.: I zde Blesk manipuluje se čtenářem a předem se ho snaží vmanipulovat do pocitu, že vina je na obou stranách (když už tedy nejde obviňovat výhradně otce ze všeho zla světa; „Rodiče se nedokáží domluvit“.) Až v textu je pak titulkem předem zmanipulovaný čtenář seznámen s tím, že tedy soud „více ale kritizuje matku“ ( i když je dle stanoviska Blesku vina na obou stranách stejná, jak se snaží Blesk lhát v titulku). Soud prostě konstatuje, na základě posudků znalců jak na osobnosti matky i otce, tak na základě posudků znalců ohledně samotné Alexie a příčin jejích „traumat“ a příčin narušeného vztahu mezi otcem a Alexií: „Pokud je nezletilá v psychickém stavu, ve kterém se nachází, jedná se o důsledek dosavadní výchovy matky.“
Tedy – traumata ze styku s otcem vyvolala cíleně matka.
„Otec se podrobil důkladnému znaleckému zkoumání, ze kterého vyšel jako plně důvěryhodný, klidný, emočně stabilní, neagresivní a nekonfliktní člověk.“
Jak znalci, tak i soudce v průběhu líčení jasně zdůraznili, že je Alexia silně vázána na matku. Podle rozsudku přesto nemá zaručeno, že se po umístění na Slovensko bude s ní moci vůbec stýkat. „O styku nezletilé s matkou od 1. 7. 2020 je předčasné rozhodovat. Soud je toho názoru, že otec umožní matce styk s nezletilou. Po proběhlém soudním řízení si je plně vědom umožnit styky a nebránit jim,“ stojí v usnesení.
* „Osobnost matky byla vyhodnocena sice jako nadprůměrně intelektuálně disponovaná, nicméně afektivně labilní, se zvýšenou potřebou obdivu a uznání, zvýšeně senzitivní, infantilní, psychosociálně nezralá, neustále se zabývající jídlem s epizodami přejídání s následným zvracením.“
Pozn.: I děti paní Michalákové jsou dnes již jistě silně citově vázáni na nové „rodiče“, které jim zařídil Barnevernet. A také by jistě způsobilo těmto dětem velké citové vypětí, kdyby se jim řekla pravda, že je ukradl zločinný Barnevernet, že jejich matka jim nikdy neubližovala, že jim o jejich matce lhali a že se teď mají vrátit ke své matce. Ale to přeci neznamená, že je v nejlepším zájmu dítěte (dětí paní Michalákové) nechat je v „péči“ Barnevernetu. To je jako nechat děti z Hitlerjugend věřit v nacionální socialismus, fuhrera a Třetí říši, protože říci jim, že šlo o zločinný režim by bývalým příslušníkům Hitlerjugend způsobilo „psychické trauma“.
„Bylo nadevší pochybnost prokázáno, že otec dokáže péči o nezletilou zajistit řádně. Pokud soudní znalkyně PhDr. Chudobová dospěla k závěru, že nezletilá Alexia je dítě v ohrožení, pak se jedná o dlouhodobé působení matky na dítě. Není zde pak žádný důvod, pro který by měla mít nezletilá Alexia strach a obavy ze svého otce. Naopak je to právě otec, kdo jí je schopen zajistit stabilnější, vyváženější a klidnější rodinné prostředí. Matka aktuálně prochází dalším rozvodovým řízením se svým dosavadním partnerem. Situace je mezi partnery opět značně vyhrocená, dle listin založených ve spise má pan (vzhledem k ochraně osobních údajů neuvádíme jméno, pozn. red.) stejnou právní zástupkyni jako pan (otec Alexie) a též se domáhá styku se svojí dcerou, kterému matka také brání.“
