Radek Pokorný
23. 1. 2020 ProtiProud
Radek Pokorný přináší zprávu ze setkání povstalců proti současné eurodiktatuře – včetně videa z celé akce.
Disidenti proti současné eurounijní diktatuře, která prosazuje omezování svobody, se sešli 20. ledna letošního roku v Sokolovně v pražských Řeporyjích. Setkání politiků, publicistů, spisovatelů a dalších osobností předcházely výhrůžky a šikana ze strany pražské kavárny a lidsko-právních aktivistů. Ti se všemi způsoby snažili setkání novodobého disentu zabránit.
Personál restaurace na Slamníku v Praze – Bubenči, kde se měla původně akce konat, se stal terčem verbálních útoků, po kterém bylo nutné setkání přeložit jinam. Soustředěné ataky ze strany nepřátel svobody, v nichž patřili k nejaktivnějším příznivci pirátské strany, kteří se svými totalitními praktikami jako správní udavači chlubili na sociálních sítích, vyvolaly současně až nečekanou vlnu solidarity. Organizátor setkání sociolog Petr Hampl, který diskusi moderoval, v úvodu večera připomněl, že po tomto nátlaku si mohl vybírat, kam setkání přesune. Většina podnikatelů v oblasti pohostinství už má totiž současných poměrů (stejně jako účastníci setkání) zjevně plné zuby.
Dnešní “lživot”
Na tom se shodli také jednotliví řečníci, kteří v řeporyjské Sokolovně vystoupili. Bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová ve svém příspěvku poukázala na absurdnost našeho současného rodinného práva, které se v novém občanskému zákoníku navrženému ministrem Pospíšilem zcela vzdálilo životu občanů.
Stohy paragrafů, jež nestačí číst ani právníci, kteří se touto agendou zabývají, vytvářejí nepřehlednou džungli, z níž vystupují i takové šílenosti, jako je rozhodování stále mladších dětí o důležitých záležitostech v rodině, k nimž soudy v dnešním justičním politicko korektním chaosu musejí přihlížet. „Hranice rozumnosti, která se dříve stanovovala na 12 let, se stále snižuje. Takže dnes pětileté dítě rozhoduje, kam by chtělo chodit do mateřské školky.“
Bývalý pražský primátor Igor Němec zase zavzpomínal na dobu před třiceti lety a srovnal ji s dnešním stavem: „Když jsem říkal své názory před listopadem 1989, tak jsem byl podle komunistů pod vlivem štvavých vysílaček západních ideodiverzních centrál a dnes jsem prý zase pod vlivem ruské propagandy.“ Z toho jasně vyplývá, že jsme se v kruhu dostali tam, kde jsme byli. Na závěr vyzval přítomné, aby si nenechali nic vnutit a svůj život žili sami za sebe.
Spisovatelka a signatářka Charty 77 Lenka Procházková přišla v pojmenování stavu společnosti s novým termínem „Lživot“. Představuje současné uvíznutí ve lži. To, co podle ní vlivem mediálních a politických elit prožíváme, je „lživoření“. Bývalá chartistka prohlásila, že se na večer v Řeporyjích velmi těšila, neboť jí připomíná setkání disentu v mládí. „Národní obrození se také zrodilo při pokecu v hospodě. Proto mají z podobných setkání takovou obavu“. Důležitý je podle ní smysl pro humor, neboť to je jedna ze základních předností národa pro jeho přežití. „Obojek otroka je lehčí než zbroj bojovníka.“ Démon souhlasu počítá podle ní se strachem.
Rebelanti
Jazykový pohled na fenomén rebelství nabídl filosof a místopředseda Akce D.O.S.T. Jiří Hejlek. Hned na začátku se vymezil proti současnému zneužívání slova rebel, který z původního povstaleckého a bojovného postoje učinil dnes osamocený fenomén omlouvající všemožné úchylky. Místo tohoto mediálně zneužívaného slova doporučil používat spíše slova „rebelant.“ „Když provádíte rebelii, nemůžete ji úspěšně provádět jako jednotlivec. Rebelovat se musí kolektivně.“ Prohlásil za bouřlivého potlesku přítomných Hejlek.
Právě toto falešné rebelství je podle něho dnes tolik propagované šoubyznysem, který je vždy věrný spojenec totalitních vládců. „My už nejsme pro současný režim rebely, ale extrémisty. A zřejmě je to tak správně,“ pravil Hejlek.
Poslanec Jaroslav Foldyna poukázal na nebezpečí likvidace vlasteneckých symbolů, k níž masivně ve veřejném prostoru dochází. „Současný režim nám bere státní symboly a kradou nám národní identitu. Jsem rád, že jsem přijel mezi rebely. I když média budou zase psát o tom, že se v Řeporyjích sešli náckové a já s nimi.“ To se ovšem mýlil, protože mainstreamová média setkání pochopitelně ignorovala, aby je před veřejností utajila – právě tak, jako to dělala média před rokem 1989.
Německý vzor
Videozdravici poslal setkání i poslanec německého parlamentu za AfD Petr Bystroň. Konstatoval, že situace v Německu už dávno překročila všechny myslitelné meze. „V Německu už dlouhá léta zuří boj mezi globalisty a jejich odpůrci – rebely.“ Na denním pořádku jsou podle něho dnes v Německu dramatické útoky na svobodu slova. Znemožňování svobodné diskuse včetně mazání profilů na Facebooku se staly v Německu dnes nornou.
Tím ale diktatura radikálních levičáků ve Spolkové republice zdaleka nekončí. Právě naopak. Pokračuje nejen zakazováním přednášek na akademické půdě nepohodlným profesorům. „Končí to fyzickými útoky a zapalováním aut. Mnoho mých kolegů včetně poslanců parlamentu se stalo obětmi těchto útoků. Jako příklad uvedl poslance AfD Franka Magnitze, který má po napadení od guerill Antify, jež málem nepřežil, trvalé zdravotní následky.
„Mnoho lidí je diskriminováno pouze pro to, že před nějakou dobou zveřejňovali vlastenecké protiimigrační názory. Je to disent dnešní doby. Být rebelem proti totalitě není v dnešním Německu jednoduché. Musíme bojovat po boku rebelů naší doby Borise Johnsona, Tommyho Robinsona a Donalda Trumpa a spolu s nimi zvítězit,“ zakončil svou zdravici Petr Bystroň český rodák a poslanec AfD v německém parlamentu.
Hudebník a člen správní rady Institutu Václava Klause Ladislav Jakl na jeho slova navázal osobními zkušenostmi, neboť se před nedávnem stal cílem opakovaných fyzických útoků sluníčkářů. Definiční znak současného rebelství je podle něho oběť.
„Pokud nejdeme do rebelantsví s tím, že jsme schopni za náš názor přinášet i oběti tak to naše rebelství zůstane jen pózou. Dnes se za rebela považuje každý michprd. Přinést oběť, tím nevytváříme prostor jen pro sebe ale i pro druhé. Můžeme ukázat ostatním, že jde o to se nebát. Nebojme se přinášet oběti. Bude to pro ně potom daleko těžší.“
Setkání kromě jiného ukázalo, že i v Řeporyjích, symbolu uřvanosti, vulgárnosti a nechutných projevů zdejšího šaškovitého starosty za ODS, lze mluvit slušně, fundovaně a kultivovaně o vážných věcech. Že “genius loci” každého místa v naší zemi spočívá především v rozumných lidech, kterých je naštěstí stále víc.
Schůzka významných osobností rebelujícího disentu toho byla skvělým důkazem.
