Jiří Jírovec
17. 1. 2020
Mluvím o absolutní neschopnosti politiků pochopit, že důchody, tedy finanční prostředky vyplácené podle určitých pravidel a od určitého věku, jsou jen jednou složkou systému zvaného zabezpečení občanů ve stáří.
Základní otázka je, jaký příjem potřebuje jedinec v důchodovém věku, aby měl na střechu nad hlavou, základní životní potřeby, zdravotní péči a možná i na trochu kultury. Teprve v okamžiku, kdy jsme schopni takovou častku, řekněme X korun/měsíc, odhadnout, můžeme hledat způsob, jak takový příjem zajistit.
V principu pak hledáme řešení jedné ze dvou situací:
1. Pro dané X musíme hledat způsob, který umožní zajistit pro každého občana základní příjem Y, který se bude částce X blížit. K němu pak lze přidat zásluhovou složku, tedy důchod;
2. Je-li společnost schopna generovat pouze částku Z (výrazně
Výchozí situace je stejná pro obě varianty:
A. Určitá část populace nemá nárok na důchod;
B. Určitá čast populace má nárok jen na velmi nízký důchod;
C. Částka X je z velké míry dána cenou bydlení. Platy vzrostly od roku 1989 asi 10x, kdežto nájmy a ceny bytů 40-50x. Nedostupnost bydlení je základní faktor;
D. Potůčkova komise zjistila, že důchody nelze nechat v rukou finančních institucí. Garantorem musí být stát; a
E. ČR se neobejde bez masové výstavby bytů, jinak vše zkrachuje na rostoucím X.
Z bodů A – C vyplývá, že pouhý důchod nestačí pro zabezpečení občana ve stáří. Ledaže týž je vlastníkem králikárny a nebo získal byt s nízkým nájmem.
K bodu D je nutné dodat, že stát může být úspěšný pouze tehdy, má-li k dispozici potřebné finanční nástroje, včetně daňového systému, a je schopen zavést regulaci tam, kde to je nutné.
Bod E vyžaduje analýzu kolik bytů potřebujeme, kdo, kde a kdy je postaví, a kolik budou stát.
Částka Y, zmíněná v (1) musí být složena z pevné (nezásluhové) částky a důchodu, je-li na něj nárok.
Důchodové komise zatím vedli fachidioti, kteří dovedli z demografických údajů vypočítat, co se stane za třicet nebo za padesát let. Vymlouvají se na “politické zadání”, které dostali od politiků.
Již Potůčkově komisi jsem nabízel analýzu ontarijského systému zabezpečení občana ve stáří. Zájem byl nula. Přitom jde o ryze kapitalistický systém, který v podstatě odpovídá situaci č. 1 a který k základnímu příjmu (zhruba na hranici chudoby) přidává zásluhový pilíř, který pro 60% občanů zajišťuje důchod ve výši 70% průměru nejlepších pěti příjmových let. To je maximum za 35 započítatelných let
Zájem neprojevilo ani duo Maláčová – Nerudová. Tyto dámy, zdá ze, kopírují myšlenku SPD (Německo) na základní, tedy nezásluhový pilíř, k němuž by byla přidána zásluhová složka známá jako důchod. Nebyly ovšem schopny překročit vlastní stín a částku X vůbec definovat. Nejsou schopny pochopit, že v prvním pilíři není dost peněz na to, aby mohl být rozdělen na nulový a první.
Abych jim nekřivdil, připouštím, že si uvědomují, že se v současné situaci nedá nic dosáhnout, protože opozici nejde o lidi, ale o to házet co nejvíc písku do soukolí, které se ani nestačilo rozeběhnout.
V Česku se media obávají byť jen naznačit, že komunisté bytový problém vyřešili. Nástroje, které měli k dispozici, tedy přerozdělení bohatství, regulace nájmů a masová bytová výstavba (70000 bytů ročně během 20 let normalizace) jsou z ideologických důvodů nepoužitelné a současní politici nemají koule na to, přišli s metodami, které by byly košer.
Co chcete od politiků, jimž je jedno, že 10% populace ČR žije na hranici nebo pod hranicí chudoby, Co chcete od šmejdů, kteří nejsou ochotni ukončit obchodování s chudobou, lichvou a zadlužeností. Co chcete od Pirátů, kteří chodí kvůli ČH žalovat k EU, aby se zbavili žáby na prameni, která zbraňuje, aby u nás zavládl ten pravý čistý a průhledný kapitalsmus. Nám občanům nabízejí, že se za nás o cosi porvou, ale jde jim jen 30% volebních prefer, které ANO 2011 drží. Naplňují tím definici odporného čecháčkovství.
Těch 50 milionů, ostatně vrácených, odpovídá jedné pětině koně, kterého miliardář Kellner koupil své dceři. Ano, čtete dobře: jedné pětině parkurového koně.
Otázka důchodů je početní problém. Zabezpečení občanů ve stáří je politický problém, který má přesah do teoretických pouček o škodlivosti daní a regulace.
Člověku se chce zvolat “Ó Klausi, strůjce přechodu na tržní hospodářství, pohlédni z výšin svého majestátu a naznač, slunce naše jasné a vševědoucí, jak z té šlamastyky ven.”
