 |
| Jiří Jaroš Nickelli |
Jiří Jaroš Nickelli
V současnosti Evropská unie vyhlásila superblábol o tom, že II. světovou válku zavinili Rusové a Němci společně – paktem Molotov–Ribbentrop. Pravdou je opak.
Prolog II.světové války zahájily dvě mezinárodní události ve stejném roce.
Byl to rok 1934. Polská vláda podepsala pakt o neútočení a spolupráci na deset let s Hitlerem (!) a v Marseille spáchal ustašovec placený Itálií atentát na zastánce kolektivní bezpečnosti Evropy, ministra zahraničí Francie Barthoua, a na jugoslávského krále Alexandra.
Proč Poláci podepsali pakt s Hitlerem? Životopisec presidenta Beneše, Edward B.Hitchcock, (Zasvětil jsem život míru, Praha 1948, str.238 ad.) to popsal takto. Ve Francii byly stále prudší rozkoly: nevědělo se, jaký bezpečnostní systém vůči Německu by byl nejúčinnější a vyvstávala prý otázka, jestli bránit Německu, anebo se s ním a s Itálií dohodnout, “i za cenu nějaké oběti”. Hitchcock přitom cudně zamlčel, co a kdo by měl být obětí! K tomu lze podotknout: Těmi oběťmi se nakonec staly Rakousko a Československo, a Západ nehnul prstem. Proč?
Jak president Beneš roku 1934 odsoudil pakt Beck–Hitler
President Beneš to líčí ve svých Pamětech takto:
“Když mi vyslanec Grzybowski přišel 27.ledna 1934 oznamovat podpis německo–polského paktu, řekl jsem mu v podstatě toto:
“Pokládám podpis vaší smlouvy s Německem za velkou ránu dnešní evropské politice. Znamená to, že pomůžete Německu, aby o odzbrojení už vůbec nejednalo a přešlo definitivně k volnému zbrojení.
Znamená to, že opouštite frontu Ženevy a dáváte možnost Německu odůvodňovat jeho expansivní politiku protiženevskou. Dostanete se tímto spojení s Německem velmi daleko, neboť tím je celý tzv. francouzský systém evropské bezpečnosti znehodnocen a naše společná východní fronta proti německé útočnosti znemožněna.”
Dále dr.Beneš líčí velice chabou odpověď vyslance Grzybowského. Odkazoval na pakt čtyř mocností a na hledání “svobodné bezpečnosti”, a že Polsko dalo najevo Anglii a Francii vlastní cestu. Na toto vysvětlení president Beneš, že to povede pouze k posílení Německa a jeho přípravě na ČSR a na Polsko samotné.
Grzybowski kontroval: pakt prý stejně deset let nevydrží (jak osudně bezděky . předpověděl útok Hitlera!), a snad prý to přivede Francii na “správnou cestu” (!),a pro Polsko to znamená získat čas proti Německu a možnost lépe se připravit.
Co je paradoxem dějin v tomto případě? Polský vyslanec argumentoval zcela stejně jako potom roku 1939 Stalinův SSSR. ( Beneš, Paměti, Orbis Praha 1948,str.16 ad.)
Jak se Poláci zachovali v roce 1938 vůči ČSR? Je to notoricky známo a doloženo. Ovšem dnes to připomíná pouze Unií proklínaný president Ruské federace, pan V.V.Putin.
Nejen že urvali další kus těla nebohé republiky, ale blahopřáli si k tomu s německými generály. Předtím se polští generálové, jasně vyslovili proti vojenské pozemní i letecké pomoci SSSR Československu.
Samozřejmě je nutno rozlišovat – polský lid se nezpronevěřil, zpronevěřila se jen polská panská vláda. Zdali pak si pan generál Rydz–Smigli, když po porážce Polska prchal před hitlerovci přes Rumunsko do Anglie, vzpomněl na svá nenávistná slova proti Československu? Jak by ovšem pravil rabín – vše už bylo jinak. Toto vše je nutno připomenou ubohým padělatelům dějin, kteří ve funkci europoslanců schválili paskvil proti historické úloze SSSR v obraně proti nacismu a v boji proti němu za osvobození Evropy.
