Alexandr Chaldej
26. 1. 2020 regnum
V Rusku začala mobilizace, a v tomto okamžiku měnit vrchního velitele znamená ohrozit porážkou výsledek války. V předvečer velkých zápasů a bitev se řízení vojsk konsoliduje a velitelský sbor zapomíná na dovolené a propouštění do zálohy. Do vítězství se ruší propustky.
Vystoupení prezidenta Ruska Vladimíra Putina s poselstvím federálnímu shromážděním je velmi těžké srovnat s něčím analogickým v historii, ale objevuje se známý pocit dubnového pléna ÚV KSSS v roce 1985. Právě tam byl vyhlášen kurz reforem a byly vysloveny pojmy “zrychlení” a “přestavba”. Ve vzduchu byly cítit vytoužené změny a naděje.
Jakákoli analogie s Gorbačovem se může jevit jako špatná služba Putinovi, ale věc není v osobnostech a není ve výsledcích jejich činů. Ale v tom, že mechanismy historických činů jsou občas stejné, protože stejné jsou příčiny, které je vyvolávají. Gorbačov začal novou epochu zásadní rekonstrukcí zchátralého a zkostnatělého politické systému, existujícího 70 roků.
Nepodařilo se mu to, proces se sice “rozběhl”, ale dostal se mimo kontrolu, v důsledku čehož ztratil moc, a země se rozpadla a ponořila se do nepokojů. Ale tehdy, v dubnu 85-ého, byly změny dychtivě očekávány, Gorbačov byl symbolem naděje a jeho oblíbenost byla obrovská.
Takže to, co vzniklo v důsledku přestavby, bylo jejím dítětem a plodem. V roce 2020 systém prostě vyčerpal potenciál dalšího rozvoje. V dnešní podobě jej nelze použít – pokud se vše ponechá, jak je, Rusko, vzniklé v době přestavby, skončí stejně, jako SSSR.
Když použijeme jinou stupnici hodnocení – že období od roku 2000 bylo obdobím vědomého “zmrazení” rozpadajícího se systému, tak závěr bude stejný – období “zmrazení” rozpadu se dostalo ke konci (systém začal stále více fungovat “naprázdno”, svědectvím čehož se stala stagnace s realizací národních projektů).
Aby systém neupadnul do ochablosti a aby se silná zahraniční politika nestala rukojmí slabé ekonomiky, jak, mimochodem, se to stalo v SSSR, může být jedinou strategií pouze strategie rozvoje.
Vladimír Putin 15. ledna roku 2020 začal přestavbu přestavby. Tento den musí vejít do dějin stejně jako 23. duben roku 1985. I když tentokrát nezaznívaly takové jízlivé memy jako “zrychlení” a “přestavba”, smysl odehrávajících se událostí je podobný.
Potřebujeme zrychlení temp hospodářského rozvoje, a proto je nutná přestavba systému státní správy. Potřebujeme průhlednost v činnosti orgánů státní správy. Potřebujeme výkaznictví oligarchů v zájmu státu a společnosti. Potřebujeme sociální spravedlnost.
Putin je před nutností revoluce shora, aby odstranil předcházející revolucí shora vyvolaný deformovaný systém moci. Přestavbou vytvořený politický systém se bude rušit stejně tak, jak vznikal. Proto je nutný stejný postup, jelikož námět je tentýž: je potřebná výměna kádrů, výměna ideologie a snížení doprovodných politických rizik.
Téměř tři desetiletí Rusko existovalo v rámci odmítání sovětského systému státní správy, kde v centru moci byl jakýsi nadřízený “navigující” orgán v podobě ÚV KSSS s politbyrem v jeho jádru. Zbavováním se tohoto systému byla vytvořena parlamentně prezidentská forma, ale ta projevila nezpůsobilost ke strategické správě.
Státní orgány se zaplnily podvodníky, dočasnými pracovníky s dvojitým státním občanstvím, vládci na hodinu, kteří se vyhýbali strategii a sabotovali veškeré pokusy uvést politiku na kolejnice dlouhodobých cílů rozvoje v souladu s národními a státními zájmy země.
Proč? No proto, že mnozí státní úředníci, kteří zůstali ještě z dob “posvátných” 90-tých, viděli cíle národního rozvoje právě v tom, aby sloužili a obsluhovali USA a jiné západní “partnery”.
Putin se dostal do systému konsensu elit, vzniklého dlouho před ním, a proto dříve neměl možnost přistoupit k podstatným změnám. Pouze vleklá ekonomická krize v kombinaci s řadou zahraničně-politických vítězství a zesílení nepřátelského vnějšího tlaku dovedly přestavbovou kompradorskou elitu do oslabené pozice, a to poskytlo možnost právě nyní začít přestavbu přestavby. Aniž by to bylo řečeno nahlas a aniž by byly použity nějaké takové termíny.
Systém už nepotřebuje zmrazení – rozpadl se, nastal čas budovat nový.
Putin začal hlubokou rekonstrukci systému moci a zásad rekrutování politické elity. Žádné kopírování a návraty k minulým schématům nejsou možné a nejsou potřebné. Nicméně určité obecné zásady jsou vidět – Státní rada se stává jakousi analogií ÚV KSSS. Místem, kde oligarchií nekontrolovaná nová státní elita, která je osvobozena od dvojího státního občanství a která absolvovala regionální volby, vytyčuje dlouhodobé cíle a předává své směrnice technickým realizátorům.
Termín “přestavba 2.0” se stal nadávkou a varováním před liberální odvetou. V tom případě to, co začal dělat Putin, lze nazvat antipřestavbou. Tam ta přestavba rozbila Sovětský svaz, když odstranila z politického systému nadsystémové instituce, a proto rozvrátila federaci. Putin vrací tyto instituce vytvářením předpokladů pro nové formování jakékoli formy integrace bývalých území SSSR.
Státní rada Ruska se dá snadno transformovat na Státní radu Svazového státu s libovolným počtem účastníků, přitom se zachováním svých prezidentů analogicky s hlavami svazových republik v rámci SSSR. Není princip posílení regionů položen proto za základ nastávající ústavní reformy, protože je zaměřen právě na integrační konfederačně-federativní strategii v dlouhodobém výhledu?
Bez zohlednění tohoto stanovení cílů ztrácejí všechny navrhované ústavní reformy svůj spojovací princip a mění se na soubor akcí, jejichž podstatu není možné pochopit, a proto se objevuje spousta různých výkladů, podobných hádání z kávové sedliny. Pozornost se přesouvá na druhořadé detaily: na složení vlády, na dohadování se, která kolona zvítězila a které seskupení a na jakou dobu se prodralo navrch.
Ale pokud vezmeme v úvahu, že Vladimír Putin tak vytváří dlouhodobý systém, schopný bojovat po desetiletí za reintegraci v prostoru bývalého SSSR, tak je všechno jasné. Nicméně vzniká obava: a co bude, pokud Putin někdy odejde z politiky?
SSSR byl na vrcholu sil pouze tehdy, když jej řídil Stalin. I de Gaulle i Čankajšek předpovídali, že s odchodem Stalina čeká SSSR úpadek, a nezmýlili se. Když se podíváme na nuly typu Chruščova, Brežněva nebo Gorbačova na pozadí Stalina, tak se stává pochopitelným, jak zranitelný je systém moci, orientovaný na lídra, když neexistují spolehlivé instituce.
V Rusku tyto instituce nikdy nebyly – neomezená monarchie byla pro to jedním z důvodů, a proto odchod Putina hrozí, že bude mít stejné následky, jaké měl pro SSSR odchod Stalina.
Každý nový prezident bude zaručeně mnoho let slabší než Putin. Myslet si, že po tuto dobu budou nepřátelé Ruska sedět se založenýma rukama, to nikoho ani ve snu napadne. Právě z tohoto důvodu Putin nemá ani právo, ani možnost odejít z politické systému do té doby, dokud nejsou vytvořeny předpoklady pro jeho trvalý samočinný vývoj.
Nejspíše bude muset Putin udělat něco podobného tomu, co dělal v době přestavby Gorbačov, pouze s opačným obsahem. Ten začal odbourávat dřívější ideologii. Putin bude muset dělat totéž v souvislostí s ideologií nynější.
A už to vidíme: první propagační salvy, zamířené na Polsko, se týkaly historie války a směřují na aktivní kladné polohování SSSR. Je to antiGULAG, přestavba přestavby. Aby se nacionalizovala elita, bude se muset pokračovat v této cestě i nadále.
A proto se do Ústavy RF zařazují změny o převaze národního zákonodárství nad mezinárodním. O zákazu dvojího občanství pro státní úředníky. Vždyť po schválení tohoto zákona bude nutno podstatně obměnit nejen poslanecký sbor, ale také vydatně proplít řady úředníků. Takže při rotaci elity se objevují ideologické záruky.
Když Putin odejde z bezprostředního vedení výkonné moci, například, do Státní rady, Rusko se může stát obdobou “kádrových” divizí: k dispozici je důstojnický sbor a struktura štábů, a mužstvo po mobilizaci plní obsazování funkcí kdykoliv. Putin vytváří v Rusku obal pro budoucí Svaz, formuje pro to kádry a píše pro ně směrnice a organizační řády.
V podstatě v Rusku začala mobilizace a v tomto okamžiku měnit vrchního velitele znamená ohrozit porážkou výsledek války. Historicky bude v Rusku v roce 2024 vrcholit rozvinování sil, a proto je pro Putina, obrazně řečeno, možný pouze přechod ze statusu generálního tajemníka strany ke statusu vedoucího hlavního stanu nejvyššího vrchního velitelství.
V předvečer velkých zápasů a bitev se řízení vojsk konsoliduje a velitelský sbor zapomíná na dovolené a propouštění do zálohy. Do vítězství se ruší propustky.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
