Zajoch
29.12.2019 Outsidermedia
Scénáře k válce proti Sovětskému svazu se psaly ve Washingtonu * Pentagon buduje objekt na své základně Indcirlik v Turecku * Ruský prezident rozhrnul rámec úzkého politizovaného pohledu na historii druhé světové války * Bývalý prezident Bolívie oznámil, že se jeho strana brzy vrátí do vlády
 |
| 21.srpen 1968 na Václavském náměstí – neozbrojení Pražané se potýkají s tankem okupantů |
Praha lže o událostech ze srpna 1968 v Československu (ale přitom lže redakce FondSK.ru)
21. prosince 2019
Ministerstvo zahraničí Ruské federace je zklamáno rozhodnutím České republiky vyhlásit 21. srpen Dnem památky obětí invaze a následující okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy v roce 1968. Uvedlo: „Snaha Prahy vrátit se k událostem starým půl století a napasovat je do současného politického kontextu, nechuť obrátit tuto stránku, která zhoršuje atmosféru rusko-českých vztahů sotva prospěje úspěšnému průběhu oboustranných kontaktů.“ Ruské ministerstvo se vyjádřilo velmi měkce a diplomaticky.
Co se tehdy ve skutečnosti stalo. Zmatky v Československu v roce 1968 nebyly živelným lidovým vystoupením, ale byla to operace západních tajných služeb, které chytře využily vnitřní konflikt v československém vedení. Jen v prvním měsíci po vstupu vojsk do Československa bylo zabito 12 sovětských vojáků. Byly zapáleny tanky, sestřeleno letadlo s nákladem potravin a sestřelen vrtulník se sovětskými novináři. Až moc zlého pro „pokojný“ protest.
(Poznámka redakce Nové republiky: Popis událostí z roku 1968, tak jak je podává anonymní autor tohoto článku podepsaný jako zvláštní zpravodaj jsou skrz naskrz lživá. Posuďte sami:
Nikdo z československých občanů na vojáky Varšavské smlouvy nestřílel, nikdo je nezabíjel. Protesty byly klidné a důstojné, lidé vysvětlovali okupačním vojákům a důstojníkům, že v Československu žádná kontrarevoluce nebyla. Kdo zabíjel, byli sovětští a polští vojáci. Sovětští vojáci vesměs ze strachu a paniky, protože nerozuměli, proč tisícové davy civilistů jim vyjadřují nepřátelství a odpor, polští vojáci pro změnu v opilosti, například v Jičíně.
U budovy Československého rozhlasu sovětští výsadkáři původem pravděpodobně ze sovětských středoasijských republik stříleli na okolní dav, který postavil z několika auto a autobusu barikádu. Několik lidí zastřelili, několik těžce zranili.
Jestli došlo v té době k úmrtím sovětských vojáků na území ČSSR, pak se jednalo o události čistě interní, na kterých českoslovenští občané nenesli žádnou vinu.
Na Václavském náměstí byl, pravda, zapálen sovětský tank když neznámý muž prokopl rezervní sud s naftou a zapálil ji novinami. Hořící tank dojel nad Václavské náměstí a tam v ulici Balbínově vybuchl. Přitom zemřelo několik obyvatel okolních domů.
Informace o “sestřeleném sovětském letadle s potravinami” stejně jako o “sestřelené helikoptéře se sovětskými novináři” je čistá lež. vd)
Podle vojáků zemí Varšavské smlouvy se činili ostřelovači. Jakási rozhlasová stanice ze Západního Německa vyzývala československé občany, aby vzdorovali. Ve městech našly sovětské a československé zpravodajské služby utajované tiskárny, radiové přijímače a zbraně. U československé hranice se v NSR soustřeďovala vojska NATO … Čekala na signál.
(Poznámka redakce Nová republika: Žádní ostřelovači se na území ČSSR “nečinili”. Opět další lež ruské redakce.
K odporu vyzývali především stanice Čs.rozhlasu a Čs.televize, které okupanti nebyli s to najít a umlčet.
Rozhlasové stanice Svobodná Evropa, stejně jako Hlas Ameriky či vysílání britské BBC, Radio Vatikán, německé Deutsche Welle či Radio Tirana referovaly o klidném neozbrojeném odporu československých občanů, ale samy k aktivnímu odporu nevyzývaly.
O nálezech zbraní referovalo ilegální vysílání Radia Vltava, provozované z východoněmeckých Drážďan a tzv. Bílá kniha vydané okupačním velitelstvím a tištěná také někde v Drážďanech. Nám všem ale bylo jasné, že zbraně jsou podstrčené a jde o sovětskou provokaci, které měla před vlastními občany ospravedlnit protiprávní ozbrojený vpád do spojenecké země.
A další lež: žádná vojska NATO se na našich hranicích nesoustřeďovala. Velení NATO bylo předem sovětskou stranou informováno i invazi, jejím provedení i termínu realizace. Vojska NATO v Evropě ani nevyhlásila vyšší stupeň pohotovosti a zůstala v kasárnách. vd)
O mravech „pokojných demonstrantů“ dost vypovídá rozhovor s Vojtěchem Pastorem zveřejněný na iRozhlas v roce 2018. Byl to jeden z těch lidí, kteří v roce 1968 trestali na ulici Valentinu Belasovou, ruskou manželku slovenského důstojníka za to, že strhla leták vyzývající vypořádat se s jejím mužem. Demonstranti ji chytili, svlékli do naha a hnali po ulici. Na otázku Pastorovi, proč tu ženu tak ponížili, odpověděl: „Byla to Ruska.“
 |
| Košický lynč – srpen 1968 |
(Poznámka redakce Nové republiky: V tomto bodu je informace o lynči občanky Valentiny Belasové opět překroucená. Paní Valentina strhávala protisovětské, rozuměj protiokupační vlastenecké plakáty a veřejně souhlasila s okupací naší země. Zatímco jinde se podobné případy řešily vyloučením ze společnosti, ignorováním podobných individuí, v Košicích horké hlavy přistoupili k lynči a dopustili se odsouzeníhodného násilí. Později byli čtyři viníci byli potrestáni několikaletým trestům odnětí svobody.
Události tehdy využil mladý student filmové fakulty AMU Fero F. a natočil své školní cvičení jako kolaborantský film, kvůli kterému se ostatní spolužáci až do absolutoria před Ferem F. jako před kolaborantem báli otevřeně hovořit. Nikde ale nepadlo, že lynč byl spáchán na paní Valentině kvůli jejímu původu, ale vždy kvůli schvalování okupace. vd).
Skrytým důvodem událostí v roce 1968 v Československu bylo úsilí Západu zlikvidovat největší projekt Sovětského svazu, jímž bylo vybudování plynovodu „Bratrství“, který by umožňoval dodávat do Západní Evropy, Maďarska, Rakouska a Itálie sovětský plyn přes území ČSSR.
(Poznámka redakce Nové republiky: Redakce ruského média opět nechápe celou tehdejší situaci a jen papouškuje dobovou sovětskou propagandu. Vůbec nešlo o nějaký plynovod Družba, ale o strach z vylomení Československa z linie Varšavské smlouvy, z obranného předpolí SSSR a dále šlo o strach z nákazy “socializmem s lidskou tváří”, tady demokratizací společnosti. Šlo tedy v prvé řadě o geopolitiku a ideologii. vd)
Bylo to období, v němž francouzský prezident de Gaulle promluvil o Velké Evropě „od Atlantiku po Ural“. Znamenalo to nutnost spolupráce kapitalistické Evropy se Sovětským svazem. To, aby se Paříž s Moskvou přátelily, nemohl Washington připustit. Scénáře k válce proti SSSR se psaly ve Washingtonu. Energetické partnerství Evropy s Moskvou by přinejmenším zpochybnilo účast Evropanů v případné agresi. Aby USA nepřišly o své evropské spojence, musely zlikvidovat sovětský projekt dodávek plynu. Proto potřebovaly konflikt v Československu.
(Ale spíš šlo o to, aby Sovětský svaz nepřišel o svoje spojence a vazaly a proto se rozhodl hrubým způsobem porušit mezinárodní právo a okupovat zemi, v které ještě sovětská armáda nebyla posádkou – pozn. red. NR – vd.)
Převzato z Fondsk.ru
Pentagon zahajuje stavbu na základně Indčirlik za 95 milionů dolarů
24. prosince 2019
Pentagon podepsal s několika tureckými společnostmi kontrakt na stavební práce na letecké základně Indčirlik v provincii Adana. Informaci zveřejnily stránky amerického ministerstva obrany. „S osmi tureckými společnostmi byla uzavřena dohoda na 95 milionů dolarů za pevnou cenu.“ Práce mají skončit koncem roku 2024.
Za připomenutí stojí, že turecký prezident dříve varoval, že Ankara může v odpovědi na sankce Washingtonu uzavřít pro vojáky základny Indčirlik a Kürečik.
Převzato z Vestikavkaza.ru
Odpověď Putina západním falzifikátorům historie 20. století
Jurij Rubcov
23. prosince 2019
Za čtyři měsíce po vzpomínkové akci na začátek 2. světové války v Polsku, která proběhla 1. září, se ukázalo, proč Poláci nepozvali ruského prezidenta. Varšava o druhé světové válce nechce z jeho úst slyšet pravdu.
Na neformálním setkání hlav států SNS, Ruska, Ázerbájdžánu, Arménie, Běloruska, Kyrgyzie, Moldavska, Tádžikistánu, Turkmenistánu a prvního (bývalého – pozn. edit.) prezidenta Kazachstánu dne 20. prosince v Petrohradě přednesl Putin významný projev. Mohl se opřít o velký blok málo známých, nebo zcela neznámých archivních materiálů. Podal náčrt klíčových událostí v Evropě od prvních chvil 2. světové války.
Nejprve poukázal na rezoluci Evropského parlamentu z 19. září 2019 „O důležitosti uchování historické paměti pro budoucí Evropu“, která jej, jemně řečeno, „poněkud překvapila, dokonce se jej dotkla“. Existuje něco, co překvapí, a něco co se dotkne. Jedná se o snahu západních politiků a historiků prohlásit tak zvaný pakt Molotov – Ribbentrop (smlouva Sovětského svazu a Německa o neútočení z 23. srpna 1939) za dokument „rozdělující Evropu a území nezávislých států mezi dva totalitní režimy“, čímž „byla připravena cesta k zahájení 2. světové války“
Putin vyjmenoval a krátce charakterizoval všechny dohody, které uzavřely evropské země s Hitlerem do roku 1939, a nebylo jich málo:
- Deklarace o nepoužití síly mezi Německem a Polskem;
- pakt Pilsudského a Hitlera v roce 1934;
- námořní dohoda mezi Anglií a Německem z roku 1935 umožňující Berlínu použít své vojenské námořnictvo;
- společná anglo-německá deklarace Chamberlaina a Hitlera, podepsaná 30. září 1938 v horkém sledu za mnichovskou dohodou (podepsaná 29. září 1938);
- deklarace mezi Francií a Německem ze dne 6. prosince 1938;
- úmluva mezi Litevskou republikou a Třetí říší podepsaná 22. března 1939;
- dohoda mezi Německem a Lotyšskem o nenapadení ze 7. června 1939.
Dohoda mezi Sovětským svazem a Německem byla poslední v dlouhé řadě dohod podepsaných jinými evropskými zeměmi. Prezident Putin položil důraz na okolnosti, o kterých oponenti obvykle mlčí: „Sovětský svaz podepsal tento dokument až poté, když byly vyčerpány všechny možnosti a byly v podstatě odmítnuty všechny návrhy Sovětského svazu na vytvoření jednotného systému bezpečnosti a protifašistické koalice v Evropě.“
Putin promluvil o mnichovské konferenci z 29. až 30. září 1938. Vůdčí evropské demokracie (Británie, Francie, Německo a Itálie) souhlasily s fašistickým režimem a byly svolné s odtržením Sudet od československého území ve prospěch Německa. Znamenalo to rozbití suverénního státu a konečné vyzvání Třetí říše k přerozdělení světa.
Putin poukázal na zprávu Bortnowského, velitele operativní skupiny Silesia polské armády, o přípravě útočné operace s cílem zabrat Těšínskou oblast Československa. Zpráva uvádí, že polská vláda provedla širokou přípravu na rozčlenění sousední země a vysílala tam bojovníky k diverzi a teroristickým akcím. Ze zápisu besedy německého velvyslance v Polsku Moltkeho s polským ministrem zahraničí Beckem vyplývá, že si dva dravci, velký a malý, předem dělili československé území, přičemž Beck ujišťoval Moltkeho, že „v oblastech, na které si dělá nárok Polsko, nejsou žádné rozpory s německými zájmy“.
Francie měla s Československem dohodu o vzájemné pomoci při ohrožení. Sondovala u Polska, zda může počítat alespoň s polskou neutralitou. Odpověď byla záporná. Francouzský předseda vlády tvrdil, že ani při přímém napadení jeho země nemůže věřit na loajálnost Polska. Polsko také znemožnilo Moskvě splnit své závazky vůči Československu o pomoci podle dohody mezi Sovětským svazem a Československem. Nepustilo sovětská vojska přes své území.
Na základě faktů zde uvedených i dalších, které pro jejich velký počet není sem možno zahrnout, udělal Putin jediný správný závěr: „Sovětský svaz zůstal sám a musel přijmout realitu, kterou vytvořily západní státy. Rozdělení Československa bylo mimořádně kruté a cynické, v podstatě to byla loupež. Podle všech skutečností je možno tvrdit, že právě mnichovské spiknutí posloužilo jako moment zvratu v historii, po kterém byla 2. světová válka nevyhnutelná.“
Náměstek polského ministra zahraničí oznámil, že analyzují slova ruského prezidenta a studují možnost diplomatické reakce. Jenomže není naděje na to, že analýza bude nestranná.
Národní verze historie v dalších státech SNS, které byly přítomny v Petrohradu 20. prosince, jsou formulovány tak, jako kdyby tyto státy nebyly svazovými republikami SSSR, ale ve 2. světové válce vystupovaly jako samostatné subjekty mezinárodního práva.
S tímto historickým pojetím nejde všechno hladce ani v samotném Rusku – dosud neexistuje centrum, které by s pomocí specialistů čelilo falzifikátorům historie 2. světové války. Specialisté jsou roztroušeni po akademických institucích, vysokých školách, muzeích a archivech. Současná jednorázová profilová komise u prezidenta RF je volná. Z kdysi bojové ofenzivní struktury, kterou ještě před dvěma, třemi lety byla Ruská asociace historiků 2. světové války, zůstal bledý stín. Ruská historická společnost se dosud nestala vlajkovou lodí boje za pravdu o historii.
Převzato z Fondsk.ru
Bolívie bude hlasovat o nástupci Moralese
Ljubov Stěpušova
26. prosince 2019
Morales Bolívii: „Vrátíme se“
Evo Morales je aktivní na sociálních sítích. Nejprve dostal po převratu politický azyl v Mexiku, odtud se přesunul na Kubu a dále do Argentiny. Ve vlasti je na něho vydán zatykač „za vzpouru, terorismus a finanční podporu terorismu“. Ovšem to neplatí v zemích azylu, protože mu jejich vlády udělily azyl politický.
Bývalý prezident napsal na Twitteru: „O těchto Vánocích, které trávím s dětmi bolívijské komunity v Argentině, znovu oznamuji svoji povinnost pokračovat v zápolení, aby nové pokolení žilo ve svobodné, vážené a svéprávné zemi.“ Ve zveřejněném videu řekl, že jeho strana Hnutí socialismu (MAS) se brzy vrátí, aby pokračovala v úsilí o lepší budoucnost Bolívie. Na Twitteru napsal: „Z Argentiny koordinujeme spolu se společenskými hnutími úsilí na obnovení demokracie v naší milované Bolívii.“
V interview pro španělskou agenturu EFE oznámil, že příkaz k jeho uvěznění je „zcela nezákonný a neústavní“ a opakoval, že zůstane prezidentem země, pokud se jeho odvolání z funkce „neposuzovalo, neodmítlo ani neschválilo v zákonodárném shromáždění a prezidentem byl prohlášen legálně“.
Trval na tom, že za jeho odchodem z vlády stojí USA, a řekl, že mu Washington neodpustil, že se rozvoj bolívijského průmyslu odehrál mimo jeho vliv. Dále řekl, že dnes říci v Bolívii: „Pryč s Janinou“ je podněcování k rebelii a důvodem k trestnímu stíhání. Stejně tak zvyšování hlasu na ministra. Někteří odborníci tvrdí, že tato vláda Janine Agnesové, Luis Fernanda Comacha a Carlose Mesy je horší než vojenská diktatura.
Historie sesazení Moralese
Evo Morales promluvil o svém odchodu poté, kdy 20. října zvítězil v prvním kole prezidentských voleb, ale chtěl se vyhnout krveprolití na svých stoupencích, kteří byli fyzicky napadáni opozicí po celé zemi. Do mexického azylu odešel s celou vertikálou výkonné i zákonodárné moci. Stát začala vést opoziční Janine Agnesová, druhá mluvčí parlamentu. Prohlásila se za dočasnou prezidentku a chce do nových prezidentských voleb vytvořit dočasnou vládu.
V La Pazu došlo ke střetům mezi stoupenci Agnesové a podporovateli Moralese. O život přišlo 35 lidí. Několik týdnů před tím jeden z hlavních spojenců Moralese, bývalý brazilský prezident Lula da Silva uvedl, že byla velká chyba MAS ucházet se o čtvrtý prezidentský mandát, když bolívijská ústava umožňuje jen dva za sebou. Morales na to odpověděl: „Možná to tak je, ale odbory, pracující a různé sociální sektory mě žádaly, abych zajistil pokračování hospodářského růstu a zlepšování v sociální sféře.“
Následník Moralese je znám
Moralesova strana zorganizuje o nejbližší neděli v Argentině videokonferenční shromáždění, aby byl určen kandidát pro volby prezidenta. Podle průzkumů veřejného mínění je na prvním místě člen MAS Andronico Rodriguez s 23 procenty hlasů, za ním je bývalý prezident Carlos Mesa s 21 procenty. Ti co Moralese svrhli, Luis F. Camacho (uchází se o funkci) a Marco A. Pumari (není rozhodnut) mají 13 procent a 10 procent. Oba dost ztratili, když do sítě unikla nahrávka telefonního hovoru, v němž posuzovali společnou kandidaturu ve volbách. Pumari žádal Camacha o 250 tisíc dolarů a kontrolu nad dvěma celními body výměnou za ústupek na vedení. Rating Agnesové je 9 % hlasů.
Bolívie se chystá na volby, v nichž nemůže kandidovat ani Morales, ani jeho viceprezident García Linera. Datum voleb dosud není stanoveno, ale asi bude v období mezi březnem a květnem příštího roku.
Převzato z Pravda.ru
