Martin Koller
28. 12. 2019
Při nedávné účasti na vysílání internetových pořadů na Svobodném rádiu Beta Kladno a vojensko-historického Cassus Belli na Slobodnom vysielači Myjava jsem se dopracoval ke zjištění, že současnou českou komediální politickou scénu lze přirovnat k situaci kolem tenisového utkání. Samozřejmě s vydatnou dávkou vánoční silvestrovké nadsázky. Na kurtu se rozcvičuje globální hráč Babiš koučovaný nejen Sorosem a Allbrightovou, ale rovněž Merkelovou a německými bankami. Někdo musí pracovat na udržení německého vysokého životního standardu v době nastávající krize.
Budou to samozřejmě především Češi, Poláci, Slováci a další kolonie na východě řízené podle německých zájmů dosazenými guvernéry, či guvernérkami. Babišovi nahrává jako sparingpartner hráč evropské úrovně Mirda Kalousek koučovaný Merkelovou, katolickou církví papeže Františka a sudeťáky. Oba špičkoví hráči si nahrávají v poklidu, protože jsou nad věcí a mají dávno vystaráno. Vědí, že povyk kolem Čapího hnízda a Agrofertu je pouze komedií pro duté hlavy ochotné zdarma blbnout na náměstích v cizím zájmu. Babiše přece živí nikoli zadlužený Agrofert, který mu jako nepatří, ale především jeho chemické fabriky u nás, na Slovensku a jedna aktuálně ztrátová v Německu. Dvojka hlavních herců české politické komediální scény přehlíží ostatní služebné figurky nižších kategorií jako kdysi Brežněv kolchozní celinu, skot a brav. Fiala v zeleno-duhovém tričku, šéf vítězné strany v propagaci nacismu pomníkem v Řeporyjích, sbírá míčky a uctivě nosí Kalouskovi. Přitom sní o tom, že jednou bude moci líbat v kleče ruku Allbrightové, stejně jako Babiš, a nejen zadek Merkelové, případně propocené a probzděné koženky sudeťáku Posseltovi. Umaštěné papíry, kelímky a psí šišky kolem hřiště uklízejí euromarxističtí svazáci dredař antifa Bartoš a zelená duhovka Pekariová. Oba se opájejí nereálnými chimérami o tom, že nahradí svého šéfa Kalouska. Bartoš sní rovněž o tom, že se dostane do Bakalova Aspen Institutu, kde je kolegyně už pevně usazená spolu s Charanzovou, Dlabajovou za ANO, Hamáčkem za ČSSD, exministrem Šedivým za ODS a samozřejmě generálem ve výslužbě Pavlem. V popelnici nalézají Fialou odhozeného modrého ptáka a generála ve výslužbě Pavla, který s lupou v ruce hledá svůj zelený mozek. Bez něj nedokáže domyslet, jak povede z Pobaltí a Ukrajiny strategickou morální a obrannou agresi proti Rusku a ještě k ní přesvědčí české voliče. I on se opájí chimérami, jak s podporou Allbrightové, Bakaly a tabletových makovic získá pozici českého prezidenta ve službách Sorose a Německa. Nevadí, že moudrosti moc nepobral a čest vojáka někde zapomněl v latríně na cestě za korytem. Zato má pěkně zastřižené vousy a dokáže holou rukou zabít králíka, takže by byl vzorový euromarxistický německý prezident a guvernér. Takový historicky Hácha, či aktuálně česká verze Čaputové, kterému nahoře něco chybí a dole něco málo přebývá.
Na lavičce u kurtu sedí levá a pravá ruka ďábla, hlavní Babišovi lokajové. Především Pocheho žák Petříček řídící politiku stále prohnilejšího rodinného podniku se značkou ČSSD, pravý syn svého otce. Spolu s ním čeká na rozkazy šéfa Bundeswehr Metnar. Hlídají Babišovi ručník, župan a čisté spodky. Oba sní o tom, že získají trvalou vedoucí pozici v Aspen Institutu a koryto v Bruselu, případně po vzoru Stropnického, post velvyslance za zásluhy v podlézání Sorosovi, německé EU a Babišovi. Osvědčená cesta ke korytu je plnění protinárodních rozkazů typu podpory afroislámské migrace, nákupu nejméně vhodných vrtulníků, preferencí německé výzbroje, zařazováním naší armády jako kanonenfutru do německého Bundeswehru, v přinejhorším podpisy různých „nezávazných“ smluv. Vedle se nudí král neziskovkářů Pánek. Chce se poptat ligových hráčů, zda mu Allbrightová neposlala nějaký ten miliónek. O svátcích je třeba nakupovat dárky. Peněz je málo, neboť petrodolarové a fondy podporující islamizaci Evropy se rozplývají při financování demokratické války v Jemenu ve jménu saúdské islamistické svobody a lidských práv. Na trávníku kolem kurtů vyhnal vánoční deštík z nor mnoho hlodavců. Z jedné kouká euro-Prouza a z další, vyzdobené nápisem Masarykova dělnická akademie se kření socialistický slouha německých zájmů, bývalý eurokomisař a nejbohatší český důchodce Špidla.
Za plotem organizuje nedostudovaný farář Minář s pomocí několika placených aktivistů a požehnáním bývalého komunistického kádrováka a samozvaného kněze Halíka další komediální nástup tabletových makovic. Vše se děje podle fýrerského principu, dobrovolně, zdarma a nezištně. Opět se má jednat o demonstraci proti Babišovi, která přinese, jako vždy, další voliče-Babišovi. Samozvaný profesor Kohout osahává v tlačenici mladší kluky a povykuje obzvlášť hlasitě. Čeká se jen na Pavla, který se prý přilepil generálským knírem, neznámo mezi kterými půlkami. Večer vyrazí Minář pro pochvalu na Babišovo velitelství v Praze na Chodově a možná i na kus řeči s jeho nahrávačem Mirdou. Halík sní o tom, že s podporou heretika Františka, Sorose a pražské havlérky se stane nejmorálnějším pražským arcibiskupem, či imámem s nekonečnou nabídkou roztoužených chlapeckých zadků. Přitom nezapomíná morálně napadat kardinála Duku za krytí pedofilů v církvi. Od předlistopadového oceněného soudruha bojovníka proti náboženským bludům a lektora VUMLu (Večerní univerzita marxismu leninismu) urazil přes Postupim a Varšavu dlouhou a hlavně morální cestu. Od ministra Metnara dostal nedávno ocenění odbojáře třetího odboje. Asi za pobyt s Havlem na utajeném pracovišti v protialkoholní léčebně. Jeho podobně orientovaného kamaráda Hermana vyznamenal pro změnu šéf Svazu bojovníků za svobodu Vodička. Svůj k svému.
V nedaleké nádražní restauraci stojí u pisoárů, každého pro jiné pohlaví, pseudolevičáci z pražské havlérky soudruh Filip a přítel Hamáček. Řeší problém, kam zmizel socialistický testosteronový býk Onderka, který měl nabrat Babiše na rohy. Zbyla po něm jen nevábná hromada v lihovém domě po večerním posezení se šéfem socialistů a boji s panáky. Oběma bývalým marxistům, současným euromarxistům ujel politický vlak s voliči, když měli hlavy zaražené mezi Babišovými půlkami a podporovali protinárodní politiku euromarxistické německé EU. Filip přemýšlí o tom, jak poletí kontrolovat plantáže ve Vietnamu, zatímco Hamáček o tom, že si dá dalšího panáka, raději dva, než úslužně vyrazí s denním hlášením k Petříčkovi a Pochemu a poté domů za Bakalou do Aspen institutu, mezi své vlastenecké přátele. Každý sní na své úrovni. Soudruha i přítele šmíruje na WC vzrušený zaměstnanec Hamáčkova ministerstva vnitra a pornoherec Jakub Janda, který kontroluje, zda stojí i správných pisoárů, močí v souladu s evropskými hodnotami a neporušují práva třiceti dalších pohlaví.
V kabince za jejich zády se starosta Řeporyjí přehrabuje v přetékající míse, kterou vrchovatě naplnil a snaží se uplácat tvárnice na stavbu pomníku SS vlasovců v Řeporyjích. Slastně mlaská a hlasitě vypouští větry do taktu písní „Deutschland Deutschland über Alles, Horst Wessel Lied“ a „Óda na radost.“ Přitom sní o přetékajícím politickém korytu, minimálně v euromarxistickém německém Bruselu. Považuje se za velkého politika a geniálního mediálního manipulátora, protože tvoří kromě historicky zastydlého nadávání na neexistující komunistickou hrozbu, aktuálně jediné viditelné téma současné ODS, podlézání Německu stupidními útoky na Rusko. Svými sprostými, arogantními a nemorálními komediemi si koryto u Allbrightové, Merkelové a Fialy jistě vyslouží. Na dveře kabinky netrpělivě buší vládní zmocněnkyně Babišova úřadu vlády, árijsky stepilá atletická blondýna Eugenie Číhalová s modrýma očima v oduševnělé tváři. I ona si chce šplhnout u sudeťáků a kryptonacistů v Berlíně a v německém Bruselu. Číhalová se cítí ohrožena atomovým Hřibem a garážovým Kolářem. Ti se výrazně zviditelnili v podlézání Berlínu útokem na pomník maršála Koněva a tím i památku 148 000 sovětských voják, kteří osvobodili v roce 1945 Československo a zastavili tím nacistický protislovanský teror a holocaust. Babiš se totiž chystá pod záminkou investic zadlužit výrazně naši republiku u německých bank, samozřejmě nezištně. Tím posílí koloniální závislost na Německu, sníží možnost odchodu z německé EU a posílí propojení naší armády s Bundeswehrem. Proto chce Číhalová na demonstraci podpory politiky Babišovy germanizace naší republiky vyrobit několik tvárnic, případně hnědý věnec, páchnoucí jak Hitlerovy spodky. Ten na oslavu hrdinů SS, kteří s nasazením života bojovali v Osvětimi i jiných rekreačních střediscích proti židákům, cigánům a slovanské verbeži, éj, čo to táram, komunistům. Z tohoto hlediska je ilustrativní, že v Bundeswehru, stejně jako v celém Německu se v souladu se zákonem nehajluje a nemalují svastiky. Nicméně se dodržují nacistické vojenské rituály a pějí na oslavách nacistické písně. Intelektuálové z pražské havlérky typu starosty z Řeporyjí se patrně domnívají, že nacisti, kteří v Německu veřejně nehajlují a nemalují svastik, stejně jako ti, kteří to na Ukrajině a v Pobaltí provádějí veřejně, jsou zamilovaní do Židů. Starý Jehova je údajně jediný bůh, který má smysl pro humor. Místy evidentně dost cynický a namyšlené hlupáky trestá slepotou.
V nedaleké restauraci sedí pospávající kníža se sudeťákem Posseltem. Dávají si osmý chod vepřových a hovězích uzenin a paštik vyrobených v Agrofertu z vodňanských kuřat vypěstovaných v Polsku. Vše za peníze získané komedií kolem likvidace vepřína v Letech. Díky vydatnému podílu americké sóji jsou pochutiny nadýmavé, takže Posselt sedící na dvou židlích si povoluje vůdcovské koženky číslo osmdesát. Na stůl nosí euromarxistická sudeťačka Válková s bydlištěm v Passau a Herman, vlastenecký a morální milovník sudeťáků a mladých chlapců, oba státní zaměstnanci a bojovníci za lidská práva Babišova úřadu vlády. Upocený euromarxista Dolejš z KSČM prohání u vchodu automaty. Ministr Plaga chystá v koutě stolu posilování inkluze a výrazné zjednodušení školních osnov. Hloupost budoucích českých generací je zaručena a se stane normou na úrovni afroislámských pasáků koz. K tomu jim pěje Kocáb o tom, jak jsme kdysi žili v nenormálním Absurdistánu. Povykem probuzený kníža si s Posseltem připíjí japonským pivem z Plzně, francouzskou pitnou vodou z Prahy a dobře baví blbostí nemalé části mladé české generace. Céska Trottl, dóbra Trottl. Volají Merkelové, že další nástup tabletových makovic v euromarxistické německé kolonii východní Afrika-Česko ve prospěch koloniální germanizace se vydařil. Domů vyrazí v německém autě z Boleslavi, nebo v korejském z Nošovic. Ja, ja, zeme céska, dómof muj.
V protinárodní ČT placené z našich daní a na Seznamu připravují reportáže na oslavu Wimbledonu 2019 pražské havlérky jako dalšího vítězství svobody, demokracie, rasového multikulturalismu, globální sexuální revoluce, vlády menšin a politicky korektní pravdy a lásky. Zdůrazňují, že se máme skvěle a čekají nás ještě skvělejší zítřky v německé EU. Mají sice problém odlišit od sebe euromarxistické partaje pražské havlérky (ANO, ODS, ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti, KSČM). Ty jsou díky svému vedení a zastoupení ve sněmovně a senátu, o europarlamentu ani nemluvě, jedna jako druhá protinárodními slouhovskými rodinnými podniky cizáckých zájmů. Nicméně, to nevadí, národ za třicet let dostatečně zblbl. Stádo pubescentních tabletových makovic, zkráceně „tableti“ propuká v neutuchající jásot. Proč se učit, když můžeme demonstrovat! Volají po nahrazení Babiše jeho hlavním lokajem Petříčkem. Ilustrativní doklad jejich pronikavé inteligence i faktu, že inkluze podporovaná dlouholetou mediální masáží, a pokud možno drogami, opravdu zabírá. Stádem vzájemně zdivočelí „tableti“ mávají zelenými kartami s fotkami Gréty. S orgastickými posunky doprovázenými téměř opičími skřeky poblázněných, či nafetovaných euro- mužen připomínajícími africké křepčení kolem ohně se každý ze stáda cítí osobností. Oslavují svoji cestu do německého euromarxistického otroctví v rámci německé východní Afriky-Česko.
