Jiří Kouda
28.12.2019 Steigan.no a První Zprávy
Čím rozsáhlejší je destrukce způsobená vojenskými konflikty vyvolané účastí západních sil, tím intenzivnější je protiruská propaganda, upozorňuje profesor historie Georges Chabert.
Podle něj Norsko zbytečně vyplácí miliardy NATO, protože už nyní Aliance nechrání, ale pouze zvyšuje úroveň napětí a využívaje k tomu jako vhodnou záminku „ruskou hrozbu“.
Členství v NATO stojí Norsko miliardy korun, píše v blogu Steigan, Georges Chabert, profesor historie Norského přírodovědného a technického ústavu v Trondheimu. A na oplátku dostává pouze nespolehlivé fregaty, které se jen tak tak nepotopí, problematické a krátkodobé americké stíhačky, stejně jako nebezpečí nových válek, uvádí článek. Během existence Sovětského svazu, za kterým stála celá organizace Varšavské smlouvy, spolupráce s Severoatlantickou aliancí alespoň přislíbila Norsku „určitou bezpečnost“, vysvětluje autor. Dnes je však „Rusko ponecháno samo“ a jeho HDP je srovnatelné se Španělskem – ve skutečnosti se stalo „záminkou pro udržení globální vojenské aliance nad vodou“, zdůrazňuje článek.
„Evropská bezpečnost již není středem pozornosti, a to není zdaleka celá pravda,” poukazuje autor. Není náhodou, že Vladimir Putin označil rozpad Sovětského svazu za „největší geopolitickou katastrofu minulého století“ a Západ, zastoupený Spojenými státy a jeho evropskými spojenci, nevyužil toho, že v roce 1991 prakticky ztratil svého bývalého vážného protivníka, uvádí článek.
„Řadu zemí zasáhly bomby a vyhnaly z nich miliony uprchlíků. Válečné strany byly podporovány ve všech směrech a dostávaly peníze a zbraně. Války zcela zničily infrastrukturu ve dvou třetinách Evropy. Putin nezveličoval: svět draze zaplatil za vojenskou dominanci Západu,“ konstatuje autor.
Navíc, čím rozsáhlejší ničení v důsledku vojenských konfliktů s účastí západních sil, tím intenzivnější se stala propaganda, poukazuje materiál: „Označený protivník je vylíčen jako sám ďábel, aby se ospravedlnila válka.“ Podle George W. Bushe byl Saddám Husajn „horší než Hitler“, senátor Lindsay Graham ujistil, že Kaddáfí „chce zaútočit na Evropu“, a Bašára Asada líčí Bílý dům také jako příšerného darebáka, připomíná autor.
Tuto rétoriku snadno přebírají západní média: již od srpna 1990 do ledna 1991 noviny The Washington Post a New York Times srovnávaly Saddáma Husajna s Hitlerem 228krát, uvádí Steigan blogger. „Dva „noví Hitlerové“ již byli mučeni, popraveni a pohřbeni v zemi – mezitím však více než milion Iráčanů zemřelo ve válkách, které se nezastavily od roku 2003,“ poukazuje článek.
Současně americká geopolitika „tlačí Evropu do věčného konfliktu s Ruskem“ a nedávné nepřátelské prohlášení amerického ministra zahraničí Mike Pompeo o Moskvě a Pekingu to jasně ukazují, píše profesor. Zároveň Evropě velí, aby nekupovala ruský plyn a čínské technologie, ale americké technologie, protože prý „hájíme naše hodnoty v boji proti nesvobodným zemím“.
„A když tisk přirovná Vladimira Putina nebo Si Ťin-pchinga k Hitlerovi, je to vážný důvod k znepokojení – znamená to, že se blíží válka,” varuje autor. „Když komunismus zmizí, NATO ho bude následovat,” předpovídal ve své době Charles DeGaulle. Severoatlantická aliance ale naopak po pádu SSSR přijala řadu nových členů a dnes „představuje největší hrozbu pro světový mír“, je přesvědčen autor.
NATO opakovaně v Iráku, Libyi, Sýrii a dalších konfliktních zónách „podkopává chartu OSN“, uvádí Georges Chabert. Podle jeho názoru by Evropané měli být rádi, že Rusko a Čína pokračují ve vývoji svých vlastních zbraňových systémů a země jako Írán posilují svou obranu. Jinak „defenzivní aliance“ vedená Spojenými státy hrozí opakováním katastrofických scénářů konfliktů v Iráku, Libyi nebo Sýrii, kvůli nimž se miliony lidí stávají novými uprchlíky, zdůrazňuje článek.
Mezitím se populární norští politici Erna Sulbergová a Jonas Gahr Støre sejdou se svíčkami na výročí „Kristallnacht“ („Křišťálová noc“ – židovský pogrom, který se v roce 1938 prohnal Německem) a slibují „přijmout veškerá možná opatření“ tak, aby jak to řekl Sulberg „vykořenit všudypřítomné předsudky“.
Nastal však čas pochopit, že vlna nenávisti, která se zvedá v Evropě, je právě to, co provokují vojenské akce Západu v Asii, na Středním východě a v severní Africe, varovně dodává autor.
