Ivan David
2. 12. 2019
Skupina sedmi poslanců prohlásila, že stvořili jakousi “Pražskou výzvu k informační odpovědnosti” adresovanou americkým zákonodárcům, aby je přesvědčili, že mají vymezit legislativní mantinely sociálních sítí tak, aby se jimi nemohlo šířit to, co se těmto českým zákonodárcům nelíbí. Oni sami tomu říkají dezinformace. Definici pojmu dezinformace samozřejmě neposkytli. Za daleko nejzajímavější na celé této politické epizodě se mi zdá otázka, co je to vlastně za nápad. Je to výplod spolčení neřízených střel, nebo “pokusný balónek” jako úvod do široce koncipované akce?
Stručně si řekněme, že ač se zaklínají tím, že nechtějí cenzuru, o nic jiného než o cenzuru jim nejde. Prostě chtějí zabránit šíření zpráv, které se jim nehodí a názorů, které jsou jim nepřátelské. Není to nic nového. Cenzuru zaváděly různé režimy proto, aby zajistily své neměnné trvání. Cenzura je v příkrém rozporu se svobodou slova, jako základního demokratického práva. Podvratný živel Karel Havlíček Borovský to správně vystihl konstatováním, že mu úplně stačí možnost vydávat noviny a nic jiného nepotřebuje. Zabránění šíření nepohodlných zpráv je útok na demokracii a každý kdo to provádí, páchá zločin proti demokracii. Argumentace, že je přece třeba bránit “naše hodnoty” není nová, každý režim hájil své hodnoty, monarchie, fašisté, komunisté i “demokraté”. Vychvalovaná První republika převzala bezostyšně potlačovací aparát z Rakousko-Uherska (s výjimkou příliš profláknutých vedoucích kádrů) a také cenzuru pěstovala velmi zdatně, protože přece všichni máme rádi “naši demokratickou republiku”. I minulý režim trval na tom, že “republiku si rozvracet nedáme”, ale dal, protože cenzura nakonec nestačila.
Samotné tvrzení, že jim nejde o cenzuru, je tvrzení evidentně lživé, je to desinformace a navíc velmi naivní. Jde jim o omezení svobody slova a to prostřednictvím státu (USA) uplatňováním regulace médií. Že chtějí bojovat proti cizí propagandě? Ano, jistě, to je podstata cenzury. Vadí jim nenávistné projevy? Pak nemají nenávist provokovat svým chováním a starat se, aby bylo mezi občany více spokojenosti a méně frustrace. A hlavně by se sami neměli nenávistně projevovat.
Hrozící konec vlády jedné party
Cenzura je projev slabosti, výrazem vědomí úpadku vlastní obliby a strachu o vlastní budoucnost. Spokojených občanů není třeba se obávat. Situace se mění, a po třiceti letech demokracie, zdá se, to bez cenzury nepůjde. Konání dobra podle jejich představ se přestává líbit. Mají to těžké chlapci a děvčata. Doba šíření vůle panstva vybubnováním na návsi pominula. Rozhlas po drátě, a kontrolovatelnost všech médií je pryč. I když mají pevně v rukou údajně “veřejnoprávní” média a jejich lidé vlastní rozhodující objem tisku i elektronických médií a zaměstnávají své pisálky, kontrola se pomalu vymyká z rukou.
Osvědčenou metodou je zastrašování. Vedle “předposrané masy” je stále ještě dost lidí, kteří jsou neukáznění a nevědí, že by neměli “hřešit ústy ani sluchem, blahoslavení jsou chudí duchem”. Dnes přece není těžké zjistit, co kdo čte a poslouchá, není třeba, jako za Protektorátu cedulky: “Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí, nebo i smrtí”. Jenže tady působí jiné fenomeny, držitelé moci se musejí tvářit jako demokraté a nemohou upřímně říci: “Musíme zavést cenzuru, protože hrozí, že vypadneme ze Sněmovny a přijdeme o moc!” Kromě toho, kdo věří oficiální propagandě vypadá jako blbec a přibývá lidí majících důvod pochybovat a chtít změnu, i když nevědí jakou. Platí to, co jsem slyšel v listopadu 1989 na Václavském náměstí od ustrašené ženy: “Teď už nám nemohou nic udělat, když je nás tolik…”
Scénář, osoby a obsazení, režisér…
Zajímavější je realizace a prezentace nápadu “sedmi pragováků”*/ tohoto režimu. Každá zúčastněná strana byla zastoupena jedním poslancem, a to nikterak zvlášť významným. Zúčastnily se všechny politické strany krom KSČM a SPD, které o cenzuru nestojí, ba právě naopak, a také by jim neprospěla, neboť by byla namířena proti nim. Tyto strany jsou pokládány za antisystémové, ačkoli KSČM drží vládu a SPD lpí na demokracii. “Pragováci” jsou tedy členy “systémových” stran. Prohlédl jsem si snad dost důkladně webové a facebookové stránky těchto “systémových” stran, a nikde jsem nenašel zmínku o “Pražské výzvě”. Psát do amerického Kongresu je, zdá se, rutinou. Ani samotnou tuto výzvu jsem nenašel.
Že by to “pragováci” dělali na vlastní pěst? Každý oslovil “svůj kontakt” do další politické strany a vše činili bez vědomí a dost možná proti vůli vedení těchto stran? Proto se vedení stran tváří jakoby nic? To asi těžko… Vše nasvědčuje tomu, že jde o takzvaný “pokusný balonek”. Byl vypuštěn, a teď se čeká, co se stane. Hlavní signatáři jsou “hrdinové”, kteří první vylezli ze zákopu. Motivací jim je pevné přesvědčení a možná i pochvala před nastoupenou jednotkou. A v případě úspěchu možná kariérní postup. Z uvedeného dále vyplývá, že ony strany si nejsou až tak jisty. Prosazování cenzury je velká sviňárna. Být si strany jisty, že je to nepoškodí, šly by do toho natvrdo a s velkou parádou. A už dávno.
Za opatrností je obava, co to udělá s preferencemi. TOP09 a Starostové (a také KDU-ČSL) riskovat musejí a bojují o tvrdé jádro zastánců úplně jiných hodnot než demokracie. Pro ČSSD zastoupenou dokonce místopředsedou Veselým je akce velmi riskantní, jenže oni už dávno ztratili pud sebezáchovy. ČSSD ztratila identitu a je k nerozeznání od jiných. Zmizel tedy důvod volit právě ji. Pirát Bc. Lipavský je ovšem fanatik, mohu-li užít jeho slovníku, je to kreatura ZDE, strážce “Evropských hodnot” pornoherce Jandy. O Bžochovi z ANO jsem v životě neslyšel, může být v případě neúspěchu obětován. Autor knihy “Vlasovci v boji za Prahu” Pavel Žáček je také dobrý reprezentant ODS, i když ne tak výrazný, jako Pavel Novotný bojující jinými prostředky za stejnou věc.
Skromná prezentace ambiciózního cíle
Nebude-li pokusný balónek propíchnut, “všichni dobří demokraté” vylezou z děr a začnou zvolna pronásledovat neukázněné občany s úplně nesprávnými názory. Ale je dost možné, že celá věc zapadne mezi lapáliemi všedního dne, protože pokus bude vyhodnocen jako neúspěšný.
*/ “99 pragováků”, tedy zaměstnanců pražského podniku “Praga” podepsalo před padesáti lety 18. července 1968 dopis do Sovětského svazu, jimž se domáhali pomoci proti nastupující “kontrarevoluci”.
