TARAS2
27.12.2019 TarasovaTerasa
Můj asi nejoblíbenější spisovatel, Kurt Wonnegut, dříve též junior, napsal v pokročilém věku knížku Muž bez vlasti, ve které zúčtoval s vládou George Bushe Jr. a tím i s lidem Spojených států, který si toho vola postavil podvakráte do čela.
Před třemi týdny jsem konstatoval, že po chybách ne nepodobných jakémusi debilnímu trojskoku se Babiš v mém toplistu volebních preferencí propadl na nevolitelné místo (US vrtulníkové rajzování, záchrana presstitutek z ČT ve sněmovně a hloupé řeči v Kyjevě). Dnes jsem s politováním zjistil, že stejný propad u mě zaznamenal prezident.
Po státnicky rozvážném projevu o svátcích (zaznamenávám doslova duchovní úpadek u Vlka, kdy jeho komentář k tomuto projevu na Kose už snese srovnání s exkrementy páně Šafrovými) mu to nedalo a poskytl rozhovor Parlamentním listům.
Otázka: „Mnoho čtenářů jistě bude zajímat, co jste našel pod stromečkem? Bylo tam i něco, co jste vůbec nečekal?“
Odpověď: „Ano, byl tam nový holicí strojek, protože jeden se mi rozbil a já jsem předpokládal, že si ho v lednu koupím. Nemusím, neboť moje milovaná žena mně holicí strojek věnovala.“
A co ty fusekle, Milošu, proč jsi na ně zapomněl? Ovarová lidovost především.
Otázka:“V Británii se před svátky konaly předčasné volby, ve kterých drtivě vyhráli konzervativci Borise Johnsona. Co jste na to říkal?“
Odpověď: „Ještě před volbami jsem Borisovi popřál, aby je vyhrál, a jsem rád, že se tak stalo, protože si myslím, že v každé politické straně je kromě jejího programu důležité i to, kdo ji vede. Británie měla skvělého levicového politika Tonyho Blaira a skvělou pravicovou političku Margaret Thatcherovou. Oba dva byli ve své době úspěšní. Když vedete stranu a nedokážete přilákat voliče, nemáte charisma, je úplně jedno, zda jste levicový, nebo pravicový. Prostě platí, že jste neúspěšný politik.“
Skvělý levicový politik Tony Blair, skvělá pravicová politička Margaret Thatcherová a skvělý liberální politik Pinochet.
Otázka: „Nedávno se ruské ministerstvo zahraničí ohradilo proti našemu rozhodnutí zařadit 21. srpen mezi významné dny coby památku obětí okupace. Co na to říkáte? A budete vůči ruské straně podnikat nějaké kroky?“
Odpověď: „Je to, samozřejmě, absolutní drzost. Za další, před časem jsem přijal pozvání prezidenta Putina na oslavu 75. výročí vítězství v druhé světové válce, a teď přemýšlím o tom tam buď vůbec nejet, anebo, což asi udělám spíše, tam jet a říci Rusům: co kdybyste obrátili list a přestali si toto výročí připomínat?“
Je to složitější a nelze to jenom odbýt sarkastickým komentářem. Ano, byla to z ruské strany drzost, drzost, kterou pohrdavě odpověděli na řadu drzostí a provokací české strany, státních a ministerských úředníků, představitelů samosprávy, pražské svoloče a agentů CIA mezi pravicovými politiky. Jak se do lesa volá…
Tohle především měl Zeman v odpovědi zdůraznit, ale neudělal to. Místo toho hloupě kličkuje s návštěvou-nenávštěvou a vyzývá Rusy k obrácení listu, který ale přitom nechceme (pochopitelně) obrátit my.
V závěru se ho redaktor zeptal na úspěchy a chyby v jeho letošní práci. Na úspěchy si Miloš vzpomněl, u neúspěchů mu selhala paměť. Bodejť.
Jsou ale obrázky, u nichž to ani prezidentem oslavované přibrané kilo na váze nezachrání:
