Michal Kobza: Kmentův pamflet o Zemanovi

V tomto dílku ovšem Kmenta plácá páté přes deváté. Snaží se přitom vypadat, jako kdyby pracoval s fakty. Tu a tam může mít i v něčem pravdu, aby vypadal celkově důvěryhodněji. Pokud píše o pomstychtivosti Zemana, je to jistě vlastnost, která každému objektivnímu pozorovateli (i když při zoufalém výběru mezi ním a Schwarzenbergem byl jeho voličem), nemůže uniknout. Zeman byl a možná ještě stále je, posedlý sedmadvaceti „kralovrahy“ z řad ČSSD. Tedy těmi poslanci a senátory ČSSD, kteří ho v prezidentské volbě v roce 2003 nevolili. Proti těmto lidem vedl Zeman osobní válku, i když často některé z nich vzal pragmaticky na milost (například J. Tvrdíka). Kmenta má pravdu asi i v tom, že v roce 2010 svým projektem Strana práv občanů, která získala něco přes 4%, uškodil silně sociální demokracii a ve svých důsledcích umožnil vznik pravicové vlády P. Nečase. Zřejmě má pravdu také v tom, že tento projekt dohodl a také finančně zajistil tehdejší pobočník Zemana Šlouf, ve spolupráci s pražskými kmotry ODS Hrdličkou a Janouškem. Vidět ale za vším „ruskou mafii“ jak to vidí Kmenta, to je prostě vidění světa, které musí být soudnému člověku vzdálené.

Konec konců Zemana nikdy nezajímala sociální demokracie jinak, než jako mocenský nástroj. A zejména po Paroubkově odchodu z čela ČSSD si začal vyřizovat účty se Sobotkou, Zaorálkem a dalšímu svými „ctiteli“ ze sociální demokracie. Toto zesílilo hlavně poté, co se stal prezidentem.

Kmenta ve své knize poněkud nepochopitelně a v rozporu s fakty adoruje Sobotku. Možná proto, že byl vždy proti Zemanovi. A že se to do příběhu jeho knihy tak nějak hodí. Ale pomáhat si fauly, jako to Kmenta dělá, když píše např. o tom, že „Sobotka převzal vedení po neúspěšném Jiřím Paroubkovi…“, to je opravdu hloupé. Stačí jen porovnat volební výsledky Paroubka a Sobotky coby předsedů ČSSD. Sobotka dovedl na podzim v roce 2017 sociální demokracii ve volbách do sněmovny k 7% hlasů. Tedy k volebnímu debaklu. Přitom od Paroubka převzal v roce 2010 stranu ve výborné kondici a jako nejsilnější stranu v zemi na všech úrovních politiky. Tedy v parlamentu, a to jak ve sněmovně, tak v Senátu, v krajích i v komunální politice.

Kdeže ty loňské sněhy jsou, kdy ČSSD měla primátory v Brně i v Ostravě a své silné radniční zastoupení na vysoké úrovni také v Praze. Připomenu jen, že Paroubek přebíral v dubnu 2005 odpovědnost za ČSSD od jejího pionýrského vedení Gross – Sobotka na 10% volebních preferencí. Za třináct měsíců poté ČSSD ve volbách do sněmovny dosáhla téměř na třetinu hlasů voličů. A to vše po osmi letech vládnutí. Kmenta by si také měl osvěžit paměť, co se týče výsledků senátních a krajských voleb v roce 2008. Tehdy ČSSD získala vítězství ve všech krajích ČR a měla po volbách třináct hejtmanů. To je úspěch, který už nikdy nikdo nezopakuje. A ve stejném volebním termínu získala strana v senátních volbách neuvěřitelných dvacet tři mandátů z dvaceti sedmi možných. Stala se tak nejsilnější stranou v horní parlamentní komoře. Paroubek odešel z čela ČSSD po vítězných volbách do sněmovny v roce 2010. Tehdy ČSSD získala 22,2% hlasů. Paroubek nechtěl o své případné vládě jednat s představiteli politického projektu pražských kmotrů ODS Hrdličky a Janouška, nazvaného Věci veřejné. V zájmu budoucnosti ČSSD ponechal toto jednání o příští vládě na ODS a TOP 09, jejichž společná vládní účast s Věcmi veřejnými tyto strany fatálně oslabila.

Závěrem, to, co píše Kmenta o Zemanovi a Paroubkovi, jsou často nesmysly a pokud píše téměř adoračním způsobem o Sobotkovi, pak to svědčí o jediném. Na vydání tohoto politického dění pamfletu mohli mít zájem jenom lidé, spolupracující s Bakalou.