Docent Radim Valenčík |
Radim Valenčík
8.12.2019 blog autora
Řízením osudu, které oprávněně bývá považováno za nevyzpytatelné, jsem se dostal k diplomové práci Jakuba Merce “Motivace české alternativní a dezinformační mediální scény k revizionistické aktivitě” zpracované na Univerzitě Karlově (Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií, Katedra bezpečnostních studií). Její významnou část (12 stran) tvoří rozhovor se mnou a Mercův komentář. Shodou okolností to bylo právě v době, kdy jsem pro jednu pracovní skupinu připravoval podklad o úrovni vzdělání na vysokých školách v ČR a současné době a kdy jsem jako příklad uváděl stav v oblasti závěrečných prací. Rozhovor, který J. Merc v práci uveřejnil, považuji za přínosný a Mercův komentář za poučný. Podrobný úvod k němu jsem uveřejnil v prvním dílu, viz:
8.12.2019 blog autora
Řízením osudu, které oprávněně bývá považováno za nevyzpytatelné, jsem se dostal k diplomové práci Jakuba Merce “Motivace české alternativní a dezinformační mediální scény k revizionistické aktivitě” zpracované na Univerzitě Karlově (Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií, Katedra bezpečnostních studií). Její významnou část (12 stran) tvoří rozhovor se mnou a Mercův komentář. Shodou okolností to bylo právě v době, kdy jsem pro jednu pracovní skupinu připravoval podklad o úrovni vzdělání na vysokých školách v ČR a současné době a kdy jsem jako příklad uváděl stav v oblasti závěrečných prací. Rozhovor, který J. Merc v práci uveřejnil, považuji za přínosný a Mercův komentář za poučný. Podrobný úvod k němu jsem uveřejnil v prvním dílu, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/7346-manipulatori-a-revizionisti-1.html
Zveřejňuji jej v plném rozsahu a doplním svými poznámkami. Jedná se o část 3.2. nazvanou “Radim Valenčík – Blog Radima Valenčíka”. Cituji z ní (pro lepší orientaci: tučně proloženě – otázky J. Merce, proloženě – já, ani tučně ani proloženě – Mercův komentář, fialově moje poznámky):
JAKUB MERC: Když jsme narazili tady na toto, tak by mě zajímalo, jak chápete současný politický systém v Česku. Myslíte si, že je dobrý nebo si zasluhuje nějakou revizi, nějakou změnu?
RADIM VALENČÍK: Kdybych byl legislativec a měl něco vymyslet, tak na rozdíl od řady mých kamarádů, kteří napsali celou Ústavu, tak bych nějakou výraznější změnu neviděl. Dokonce jsem se nad tím ani nezamýšlel. Možná přímá volba starostů. Ale já si myslím, že ten bruselský systém rozhodování je v současné době v krizi z řady důvodů. To je svět uzavřený do sebe, který žije svými problémy a vůbec nevnímá své okolí. Tak jsem pro větší emancipaci středounijního prostoru, ale nikde nenajdete, že bych usiloval o zánik Evropské unie. Jsem fanda toho středounijního prostoru a víc se emancipovat, ale nemyslím to tak, že bychom se měli utrhnout nebo tak. Spolupráce není v rámci EU vyloučena, tak bychom měli koordinovat tu politiku a ozývat se proti těm největším blbostem.
Tento moment je celkem zajímavý v tom smyslu, že Valenčík zde obhajuje existenci Evropské unie, čímž se opět profiluje jako někdo, kdo není z podstaty revizionista, jenž by chtěl překopávat status quo. Na druhou stranu se vůči EU vymezuje, na což má pochopitelně plné právo, ale je otázka, zda mu jde skutečně jen o zlepšení fungování EU, kterou zřejmě podporuje, nebo zda se jen snaží nepůsobit radikálně. Faktem ale je, že se mi nepodařilo dohledat, že by Valenčík někdy volal po opuštění EU, takže lze operovat s tím, že skutečně není v tomto směru revizionistou.
JAKUB MERC: Já se ptám z toho důvodu, že příkladně Nová republika, která často přebírá Vaše texty, tak ta se nějak vymezuje jako politická platforma mimo jiné a dává si za cíl určitou revizi toho systému. Vy sám teda po nějaké revizi nevoláte, jak jsem teď pochopil.
RADIM VALENČÍK: Já jsem řekl, že nemám návrhy, které by to zásadním způsobem měnily. Já nejsem odborník na tohle. Já můžu dělat penzijní reformu nebo financování vzdělávání nebo startovní byty pro mladé. Já třeba vím, jak je to na některých ministerstvech, kde berou na některé citlivé úseky mladé lidi jen s hypotékou, protože člověk s hypotékou je poslušnější. Tomu já rozumím. Jiné věci ať dělají ti druzí.
JAKUB MERC: Já se ještě zeptám na nějaký Váš pohled na mezinárodní situaci. Zaprvé by mě zajímalo, co si myslíte o českém vztahu k západním zemím, že máme strategické partnerství s NATO. Je to v pořádku nebo byste to nějak revidoval?
RADIM VALENČÍK: Já to řeknu z opačného konce, z toho nejproblémovějšího. Mně se opravdu nelíbí rozšiřování NATO, které porušuje status quo, protože myš zahnaná do kouta se bude bránit a u toho nemusíme být. To jsem řekl velmi zjednodušeně. Jinak si myslím, že není problém tam být v NATO. Koneckonců je tam Turecko, tak proč bychom tam nemohli být, když je tam Turecko a Řecko. Globální politiku asi je potřeba nějakým způsobem koordinovat. Mně se zdá spíš, že i v tom NATu probíhají některé procesy, které nepřispívají ke stabilitě světa ve smyslu vyvažování, protože podle mého nejhlubšího přesvědčení, jak se někdo domnívá, že může věci řešit silou, tak vytlouká klín klínem a je stále více těch, kteří mu to budou chtít spočítat a on bude muset používat stále brutálnější a brutálnější sílu. Já silové řešení považuji za velmi nebezpečné a nerozumné.
Vztah k NATO pak lze u Valenčíka vidět sporněji než vztah k EU. Ani zde sice nevolá k opuštění těchto struktur, ale na druhou stranu je zde již větší míra kritiky, a to jak v této odpovědi, tak v jeho textech, včetně těch, které jsem citoval výše, když jsem Valenčíka představoval. Zdá se mi přitom, že Radim Valenčík v této odpovědi, i v některých svých textech, přistupuje k NATO manipulativně, když jej obviňuje z vytváření nestability a konfliktů ve světě. To, že zde nevolá po vystoupení z NATO je tedy jedna věc, ale reálně a dlouhodobě přispívá k manipulativní kritice vůči této instituci, čímž napomáhá k podkopávání postavení této instituce.
JAKUB MERC: A máte nějaký konkrétní příklad, kdy se Vám zdá, že NATO tlačí na pilu?
RADIM VALENČÍK: [dlouhé přemýšlení]. Když se diskutovalo o Afghánistánu, tak si pamatuji, nebyla to má první diskuse o Afghánistánu, už když Sovětský svaz sám tam šel bez konzultace s ostatními zeměmi a šel tam hloupě, tak jsem se cítil tehdy dokonce trapně, protože Afghánistán byla první země, která uznala Sovětský svaz. Já jsem čekal, že z toho bude průšvih a taky byl. A když jsme tam šli my, tak já jsem tu záminku, a to ať mi nikdo neříká že to bylo kvůli Bin Ládinovi, to je prostě nedůstojné až takovým způsobem zdůvodňovat okupaci země, tak jsem to považoval za chybu a jenom jsem si říkal, ať se ta chyba neopakuje. Jenže pak dochází k Iráku a úplný průšvih už pak byla Libye. Teď já nedokážu posoudit, ale ta hra v Sýrii je takovým až hodně velkým vyvrcholením. Já to nepovažuji za správnou politiku. Jednak je to dokonce bez mandátu OSN, je to problematické, nic se nevyřešilo nikde, takže tady se vede něco, co se mi nelíbí.
Na tomto místě je dobré si všimnout, že ve chvíli, kdy jsem Valenčíka vyzval, aby zdůvodnil svou kritiku NATO, tak očividně znejistěl. Kritiku mise v Afghánistánu rozostřil tím, že zmínil rovněž svou kritiku invaze SSSR do Afghánistánu, což možná mělo dokázat, že je objektivní, přičemž jakkoliv nereflektoval, že mise NATO v Afghánistánu se opírá o mandát Rady bezpečnosti OSN, zatímco v Sýrii se nejedná o operaci NATO, ale pouze několika jeho členských států [nato.int, 2018]. To lze interpretovat tak, že Valenčík buď tyto informace nemá, a potom publikuje své subjektivní komentáře pouze na základě dojmů, což rozporuje jeho obraz vědeckého zkoumání, nebo je možné, že o tom ví a potom tedy šíří manipulativní komentáře, jež mají blízko k dezinformacím.
JAKUB MERC: Tedy problém máte s konkrétními akcemi, ale ne s NATO jako takovým a naším členstvím v něm.
RADIM VALENČÍK: No já nevím, jestli s původním pojetím NATO jsou ty zásahy dokonce v souladu. A to, že máme být součástí nějakého silnějšího celku, tak já si nedovedu představit nějakou i vojensky samostatnou politiku.
JAKUB MERC: Tak někteří odpůrci NATO říkají, že bychom měli být neutrální. To je podle Vás cesta?
RADIM VALENČÍK: No a vědí co je to neutralita z hlediska mezinárodně právního? Ta musí být uznaná. A vyžaduje se, abychom na to měli třeba armádu.
Zde pak na druhou stranu rozporuje jeden z argumentů příznivců vystoupení z NATO, tedy možnost neutrality, ovšem je dobré si povšimnout, že když mluví o silnějším celku, tak z toho nemusí automaticky vyplývat NATO. Jak tady totiž již zaznělo, Valenčík zde sice nevolá přímo po vystoupení ze Severoatlantické aliance, ale na druhou stranu ji kritizuje velmi silně a velmi zvláštním způsobem, takže je otázka, na kolik lze věřit tomu, že v této oblasti netouží po revizi.
K tomu moje poznámky:
Zase cituji Mercovu pasáž: “reálně a dlouhodobě přispívá k manipulativní kritice vůči této instituci, čímž napomáhá k podkopávání postavení této instituce”. – To je ta největší tragédie reliktního myšlení 50. let, které ze záhadných důvodů znovu ožívá. Upozornění na problém fungování instituce, na to, že se odklonila od původních zásad, na potíže a rizika, které dysfunkce instituce vyvolávají je označeno za “manipulativní kritiku” a “napomáhání podkopávání instituce”. Ano. Takto to může vidět jen tupá idiocie vyrůstající z krajní ortodoxie. To je největší nebezpečí stability každého systému, protože to vede k zablokování nezbytných kroků nápravy a nakonec krizi a rozkladu systému.
K tomu dodám: Chvála revizionismu! – potřebuje obnovu vize, potřebujeme étos spojený s obnovou životaschopné vize.
Jen malá poznámka k odlišnostem mandátu, pokud jde o účast NATO v intervencích proti různým zemím: Je to pod moji rozlišovací úroveň. Nic víc a nic míň. Ti, kteří si tyto intervence prosadily, jsou titíž. Jen se jim podařilo sehnat víc či míň kompliců.
(Pokračování)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7352-manipulatori-a-revizionisti-4-chvala-revizionismu.html
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7352-manipulatori-a-revizionisti-4-chvala-revizionismu.html