Stanislav A. Hošek
22. 12. 2019
Akce spolku Milion chvilek pro demokracii byly od prvního okamžiku nepochybně prováděny profesionálně. S podporou protivládní ČT se dokonce dařilo aktivity rozšiřovat i mimo území Prahy, která je svým fandovstvím lecčemu a leckomu už dostatečně profláklá. První velká akce na Letné byla z pohledu pořadatelů a především jejích zadavatelů, až překvapivě úspěšná. Zásluhu největší na něm ovšem měla právě Česká Televize.
Jenže ta nemůže být všude, takže akce mimo Prahu vesměs nenaplnily očekávání sponzorů, kteří doufali v mnohem širší společenský pohyb. Přesto ale pro veřejnost šlo o zajímavou podívanou, takže celostátní zájem o aktivitu spolku byl získán.
Je ale dobré přiznat, že sice akce na Letné proběhla až ukázkově, leč nezvedla lid k velkému protestu proti vítězům voleb. Vlivové síly stojící za viditelnými organizátory, se proto rozhodly třicáté výročí změny režimu využít k nové monstr akci. Pro zajištění úspěšnosti počinu jeho organizátoři už nespoléhali na „venkov“, ale aktivitu soustředili jenom na osvědčenou Prahu. Akci připravovalo patnáct, jak to nedávno přiznal jejich boss, profesionálních manažerů. Ano, spolek má tolik finančních prostředků, že si může dovolit platit až tak početnou ekipu aktivistů na plný úvazek. Silně pochybuji, že k tomu sloužící fond je tvořen z příspěvků řadových občanů. Ti, co manažery sponzorují, by proto měli mít odvahu a veřejnosti sdělit, o co jim skutečně jde. Především proto, že již přestává jít o pouhé demonstrace, jak uvádím dále.
Den před třicátým výročím mocenského zvratu se tedy uskutečnila veřejná akce, kterou žurnalisté označují za „Letnou dvě“. Opět šlo o holý negativismus, což je nejen zakladatelskou bolestí aktivity Mináře & spol., ale projevem trvalé programové impotence všech, od inspirátorů přes sympatizanty až po realizátory, zainteresovaných na celém aktivismu. Přesto jsem ale vycítil poněkud měnící se atmosféru, vyvěrající především z některých projevů účinkujících příslušníků „kulturní fronty“. Jinak se totiž tito profesionální předváděči cizích myšlenek, čistých to parazitů na produktivní společnosti, ani v tomto systému nazvat nedají. Právě oni by si ale mohli nejlíp uvědomovat ověřenou zkušenost, že u veřejného konání prakticky vůbec nezáleží na tom, jak je míněno a motivováno, ale jen a jenom na tom, jak je okolím a širší veřejností vnímáno.
Letnou 2 jsem už nevnímal jako obyčejnou demonstraci, ale jako manifestaci. Manifestaci vlivu sil, které se projevují v široké škále činností namířených nejen proti premiérovi a prezidentovi, proti současnému vítězi voleb, ale skrytě proti celému volebnímu systému a možná i zastupitelské demokracii vůbec. Letnou dvě totiž, mimo jiné, předcházely publikované názory o potřebě změnit volební systém, omezit volební právo, ba dokonce nedovolit přímé volby prezidenta či primátorů.
Přestože celá akce opět vyzněla jako aktivismus proti něčemu, místo pro něco, tak přece již v ní bylo cítit i cosi navíc. To navíc vyznívalo jednoznačně; „Vládnout musíme my!“. Proto i ta okázalá výzva celé současné parlamentní opozici, aby se zapojila do dění. V akci Letná 2 pociťuji zárodek monstrózních spektáklů síly, které předváděli hitlerovci. Mocenské složky státu by proto měly zpozornět. Podle mého názoru je to dokonce jejich povinností. BIS by měla přestat hledat mysterióznosti a zaměřit se především na realitu. Na začínající fašizaci u nás. Náznaků je víc jak dost. Od přepisovačů dějin přes uctívače vybraných nacistů až po okázale organizované manifestace síly.
Přes určitou úspěšnost bylo veřejnosti, i samotným organizátorům zřejmé, že další akce tohoto typu už nezískají tak patřičnou popularitu u „diváků“, aby podnítily zapojení široké veřejnosti v dostatečně rozhodujícím počtu. Všichni pochopili, že tedy další gradování tímto směrem nenaplní jejich záměry. Spolek Milion chvilek pro demokracii, sponzorovaný miliony korunek reálných antidemokratů, se proto uchýlil k novému typu aktivit, zahájených 10. prosince. Byla-li Letná 2 manifestací poněkud obehraného stylu, poslední akce spolku v Praze je novinkou, stala se jakousi street show, která měla přímým kontaktem účinkujících s veřejností zatáhnout do protestů i dosud „nezúčastněné“ publikum. Jako první pokus to nebylo nejhorší, leč magistrát by se měl rovněž vzpamatovat a žádat po tak movitém spolku, aby zaplatil náklady na čistění veřejných prostranství, zaneřáděných panoptikální akcí.
Dvě akce na Letné vzbudily zájem veřejnosti, i když ne vždy souhlasný. Akce typu pouličních šarád zatím jaksi nezabírají. Ale hlavně, jsou dost rizikové. V naší společnosti je nepochybně dost sympatizantů s akcemi spolku, i když neprojevují chuť se jich zúčastňovat. Ovšem odpůrců Minářových aktivistů je nepoměrně více a zatahovat je do hry, mnohdy proti jejich vůli, by mohlo přinést poněkud jiné důsledky. Dokonce si myslím, že i k věci lhostejní občané, by aktérům pouliční show nedovolili zneužívat jejich klid a pasivitu až pasivní rezistenci, pro naplnění cílů a zájmů Minářových loutkovodičů.
Nenechme se mýlit tím, co říká „guru“ o záměrech spolku. Už vůbec se nedejme ovlivňovat deklamacemi celebrit, které živelně prezentují své naivní představy. Ti všichni ani možná nevědí, že slouží jako marionety silám, pro něž se už vžil pojem deep state. Temným a především anonymním silám jež zpoza scény vždycky řídili stát a v poslední době cítí, že nad procesem ztrácí kontrolu.
Obecné zkušenosti říkají, že veřejné akce, které jsou namířeny jen proti něčemu a negradují, po čase zákonitě odezní. Viz Žluté vesty v Paříži. Chvilkaři zatím provedli celkem úspěšnou demonstraci, méně účinnou manifestaci a nyní se pokouší o něco nového v našich končinách, o pouliční „dívadla“. Hned na počátku měli sice smůlu, ale mají natolik dost financí, aby pokračovali a asi i nějak gradovali své počínání. Na 10. prosince byla street show, za spolupracující ČT, velmi dobře připravena. Měla tím být zahájena mnohahodinová přehlídka o zvyšující se spoluúčasti na protivládním odporu, dosud pouze divácké veřejnosti. Leč tragedie v Ostravě zvrátila „lidumilné“ záměry ČT.
Řadoví občané se již dlouhé roky nedovídají nic nového ani o Babišovi, ani o Zemanovi, proti nimž jsou akce chvilkařů viditelně vedeny. A přesto je zvolili. Za celou dlouhou dobu neslyšeli od aktivistických Milionářů, co by vlastně oni dělali líp a hlavně ve prospěch široké veřejnosti. Jestli mladí nepřijdou s pozitivním programem, nezbude jim nic jiného než zvyšovat násilnosti. Vždyť street show byla, je a vždycky bude formou měkkého typu násilí, neříkejme, že ne. Přinejmenším obtěžuje nezúčastněné. Opět jakási to zárodečná buňka bojůvek v ulicích předválečného Německa.
I ta zbožšťovaná Greta zpočátku prosila, pak se hádala, až začala vyhrožovat. Krásně předvedla, že pokud se nebudou naplňovat představy mladé generace, jak si ona ve svém radikalismu představuje, tak snadno situace může přejít do násilí. Mejdan nám budiž výstrahou. Ani miliarda chvilek pro demokracii totiž nezaváží tolik, co pár kapek krve, nadtož několik životů.
Proto si dávejme dobrý pozor. Temné síly fakticky jsou proti demokracii, protože jim znemožňuje účinnou nadvládu. Jimi vytvořená a nadmíru dobře sponzorovaná činnost zdánlivé občanské iniciativy stupňuje a zintenzivňuje odpor proti zvolené vládě, aniž zatím ví, jak dosáhnout jejího svržení. Obě skupiny najdou vždycky poměrně dostatek kolaborujících slouhů a hlavně pak množství naivních důvěřivců, kteří se nechávají manipulovat, až v příhodné době oklamat nějakým srdcervoucím projevem moci.
Pozor. Na to se nyní čeká!
