Tři otázky k Sametu (15. díl)

Pražská Letná – listopad 1989
redakce 

15.11.2019  E-republika
Vzhledem k blížícímu se výročí sametové revoluce jsme se rozhodli položit si v redakci, v okruhu přispěvatelů a čtenářů E-republiky tři otázky.

Dnes odpovídá Jiří Beránek

1) Jak jste viděl události roku 1989 v tehdejší době?

Byl jsem tehdy v 1. ročníku na gymnáziu a když jsem přišel domů s tím, že odpadla výuka, protože se stávkuje, táta seděl u stolu, studoval si zrovna knihu o vesmíru a říkal, že pokud budou stávkovat jenom studenti nebo umělci, tak to nic neznamená, že to by museli stávkovat dělníci ve fabrikách… Pod jeho vlivem jsem se tedy díval na probíhající procesy se znepokojením, určitě ne s nadšením, protože nikdo z těch, kteří se dostali k moci neuvažoval o tom, zda by nestálo něco z minulého režimu zachovat (tedy to, co fungovalo ve prospěch lidí). Vnímal jsem to tedy tak, že jedna ideologie v zásadě mechanicky byla vystřídána jinou. Na tom gymnáziu se to např. projevilo tím, že po odvolání ředitele, na nějž se vedly nechutné útoky i ze strany rodičů studentů, došlo ke zrušení výuky ruštiny a počítačů. Také se vyřadily všechny knihy a učebnice, a pokud v některých předmětech zůstaly (matematika, fyzika, chemie, biologie), tak se stejně ve výuce nepoužívaly. V dějepise se podával výklad ve stylu nacismus = komunismus, kteroužto rovnici jsem ani po 30 letech neakceptoval, takže se zřejmě někde v matrixu stala chyba.

2) Jak tyto události a vše, co bylo jejich důsledkem, hodnotíte dnes?

Tyto události a jejich důsledky hodnotím velmi kriticky, protože se zde projevily všemožné nedostatky a zločiny kapitalismu, do jehož globální fáze jsme se tím převratem zapojili. Bohužel v tom polistopadovém vývoji do značné míry selhaly i síly, o nichž by si člověk možná naivně mohl myslet, že budou určitou oporou sociálního státu, pokud již musíme žít v kapitalismu. Mám tím na mysli zejména levicové strany jako ČSSD, KSČM, odbory, ale možná se to týká i nezávislých intelektuálů – pokud něco takového ještě existuje.

3) Co byste přál České republice a Čechům do dalších 30 let?

Protože žijeme v globálním světě – arciť ne snad v ještě úplně zglobalizovaném – přál bych Česku a jeho obyvatelům, aby se zapojili na důstojné bázi do evropského i světového společenství národů. Domnívám se, že v 21. století by se měli lidé různých ras, národů, etnik, vyznání, politických přesvědčení, pohlaví, věku, vzdělání atd. na celé Zemi konečně naučit žít vedle sebe a společně tak, aby případné konflikty řešili pouze mírovou cestou, a aby vůbec takových konfliktů ubývalo. Měli by vycházet z toho, co mají všichni lidé společné, spíše než stavět na tom, co je rozděluje. Lidé by se také měli zabývat méně sami sebou, a více se zaměřit na přírodu a celoplanetární (a v budoucnu i mimoplanetární) úkoly. K tomu jim dopomáhej rozum.

Související články: