 |
| Listopad 1989 – OStrava |
redakce
15.11.2019 E-republika
Vzhledem k blížícímu se výročí sametové revoluce jsme se rozhodli položit si v redakci, v okruhu přispěvatelů a čtenářů E-republiky tři otázky.
Dnes odpovídá Stanislav A. Hošek
1) Jak jste viděl události roku 1989 v tehdejší době?
Na samém počátku jsem byl přesvědčen, že dojde k obrodě socialismu a začal jsem se v tom smyslu ihned angažovat. V polovině prosince jsem jako člen delegace OF celého koncernu Ostravsko karvinské doly navštívil Špalíček v Praze, tehdy hlavní stan OF. Ihned jsem vystřízlivěl. Dostal jsem se tam do kontroverze, protože jsem nesouhlasil s kandidaturou Václava Havla na prezidenta. Za to jsem byl odejít z funkce mluvčího OF OKD. Okamžitě jsem se přestal angažovat v aktivitách OF kdekoliv. Zásadně jsem změnil své původní přesvědčení a začal přemýšlet vlastní hlavou o blízké i vzdálenější budoucnosti. Především o tom, jak zajistit sobě, celé velké rodině, přátelům a spolupracovníkům žití v nastávající době.
V únoru 1990 jsem dostal nabídku, abych kandidoval za předsedu celostátního odborového svazu horníků. To byla pro mne ta jedinečná šance. Rýsovala se totiž možnost pokusit se zajistit zdravotně postiženým havířům pracujícím pod zemí, mezi něž jsem také patřil a jichž byla v té době v zemi naprostá většina, odchod do penze, protože neměli žádnou naději na budoucím pracovním trhu. V polovině dubna r. 1990, kdy jsem již jako předseda osobně poznal většinu reprezentantů nové moci, jsem naprosto jistě věděl, že socialismus zmizel z dějin alespoň na sto let a je proto nezbytné adaptovat se na nové podmínky a celý boj pracujících s podnikateli, rentiéry, finančníky a kapitálem vůbec, začít od počátků.
Nikdy jsem nesouhlasil s Klausovou přeměnou plánované na tržní ekonomiku, kterou lživě vydával za transformaci, ač šlo o její komplexní, až totální převrat, založený na soukromém vlastnictví. Neustále odmítám zastupitelskou demokracii v režii držitelů velkých balíků nadbytečných peněz. A zásadně nesouhlasím s bezbřehou svobodou bez základních pocitů odpovědnosti jedince vůči okolí, ba veškerému lidstvu.
2) Jak tyto události a vše, co bylo jejich důsledkem, hodnotíte dnes?
Převrat se od samého počátku vydával za návrat do Evropy. Bráno doslova šlo o nesmysl, protože jsme po celou svou historii Evropu neopustili, jelikož to geograficky nejde. Jako heslo, či bonmot šlo pouze o další důkaz, že i hloupost, ba dokonce lež, se dají říci krátce. Přesto jsem se nad pojmem návratu, při příležitosti třicetiletí, zamyslel a pokusil se zrekapitulovat, kam jsme se za oněch třicet let fakticky vrátili.
Podle mého neúplného výčtu společenský, mocenský, politický zlom z poslední dekády minulého století:
- Byl návratem naší země do společenství národů Západu, tyjících nejméně poslední polovinu tisíciletí z bohatství zbytku světa;
- zavedení konvertibility naší měny bylo návratem do globálního dolarového monopolu, alias celosvětového dolarového imperialismu;
- prosazení parlamentní demokracie bylo návratem do politického systému, v němž skuteční vládci vykonávají nadvládu nad většinovou společností pomocí jimi vydržovaných osob;
- prosazení vůdčí ideologie ničím neregulované svobody bylo návratem do společenství, v němž každý jedinec soupeří se všemi ostatními a ve velkém množství případů se nenávidí až k nesmiřitelnosti;
- privatizace byla návratem naší společnosti do systému obrovité a hlavně stále se zvyšující sociální nerovnosti mezi lidmi;
- restituce majetku šlechty byla návratem do části právního řádu konstituční monarchie;
- restituce majetku církve byla dokonce právním návratem až do stavu středověké, absolutistické monarchie;
- přechod z plánovaného hospodářství na svobodný trh byl návratem k samým počátkům bezohledně dravého kapitalismu, zbídačujícího nezanedbatelnou část populace;
- veškeré národohospodářství pod taktovkou ODS bylo návratem do doby pobělohorské majetkové loupeže;
- vstup do NATO byl návratem k praxi KSČ, spočívající v nutnosti vojenského spojenectví s nesouměřitelně silnějším partnerem, za účelem možného podílení se na světovládě;
- až chorobná nenávist politických špiček k Rusku je návratem k chování Hitlera;
- podpora migrace a celého multikulturalismu připomíná obrovskou kulturní revolucí, čímž je tak návratem k praxi velkého Maa;
- boj s dezinformacemi je návratem ke komunistickému zákonu o vedoucí úloze strany aplikovanému na informační prostředí;
- chování opoziční „havlérky“ vůči současné politické moci je návratem ke Stalinově teorii a praxi o zostřujícím se třídním boji v průběhu pokračující revoluce;
- vstup do EU je návratem, ke kterému se ani komunisté neodvážili (ČSSR se nestala součástí Sovětského svazu, i když nejeden komunistický politik si to přál).
3) Co byste přál České republice a Čechům do dalších 30 let?
V současnosti probíhá v globalizujícím se lidstvu období nestability až chaosu, ze kterého by měl vzniknout nový, poněkud trvalejší stav. Přeji všem, ať toto období v průběhu oněch třiceti let a pokud možno dříve, skončí. Hlavně přeji ať se naší zemi a nejbližšímu okolí podaří vyhnout válečným konfliktům. Nejraději bych si sice přál, aby se jim dokázal vyhnout celý svět, ale zkušenosti z mého osmdesátiletého života to absolutně vylučují.
Přeji Čechům trvalou vlastní identitu, i když nutně přizpůsobenou na nové podmínky. Což přeji celé Evropě, ba každému etniku světa, které si to bude přát.
A nakonec přeji celému globálnímu lidstvu, aby našlo takové řešení věčného konfliktu ovládající versus ovládaní, který by vylučoval války vůbec, zajišťoval co nejspokojenější život pro naprostou většinu jedinců a vytvářel šanci na „trvalé“ jeho zlepšování.
Zveme všechny čtenáře k účasti na této minianketě. Příspěvky prosím zasílejte na adresu letko@volny.cz
Související články:
