29.11.2019 SvobodnéNoviny
Díky převratu zorganizovanému ve Washingtonu se Bolívie v překvapivě krátkém časovém období dostala do sevření politického otřesu. Začátkem tohoto měsíce zemřelo při tvrdém střetu s bezpečnostními silami země nejméně pět aktivistů podporujících návrat Evo Moralese, což vyvolalo novou vlnu nepokojů.
Před týdnem, po téměř 14 letech vlády, Morales náhle podal rezignaci a odletěl do Mexika pro politický azyl.
„Můj hřích byl domorodý, levicový a antiimperialistický,“ řekl Morales.
Jako první domorodý bolivijský prezident byl Morales považován za levicovou ikonu a byl široce populární mezi domorodou populací země, která byla v minulosti na pokraji koloniální nadvlády Španělské říše.
Před svým útěkem, Morales zdůraznil, že bylo jeho odpovědností „zabránit šiřitelům převratu pronásledovat mé odborářské bratry a sestry, zneužívat a unášet jejich rodiny a zapalovat domovy guvernérů a zákonodárců“.
Demonstranti začali s násilnostmi v ulicích hlavního města země poté, co Organizace amerických států se sídlem ve Washingtonu zpochybnila legitimitu vítězství Moralese v posledních volbách, aniž by předložila jakékoli konkrétní důkazy.
Moralesův odchod nyní ponechal Bolívii v mocenském vakuu, protože jeho příznivci vyšli do ulic, aby protestovali proti nezvolené Jeanině Anezové – bývalé prezidentce Senátu. Od doby, kdy sama sebe prohlásila za prezidentku, mnozí zpochybňují síly, které jí pomohly na nejvyšší post země.
Krátce poté, co Morales nastoupil na let do Mexika, Luis Fernando Camacho a jeho věrní následovníci vyplenili jeho rezidenci a vloupali se do prezidentského paláce. Camacho, 40letý bohatý právník z regionu Santa Cruz, byl vůdcem mládežnické unie Santa Cruz, která se hlásí ke krajně pravicové ideologii.
Camacho, jako člen bolivijské konzervativní elity, dlouho kritizoval mnoho kroků a sociálních programů přijatých za levicovou správu Moralese, včetně znárodnění ropy a plynu v zemi.
Nově získané vládní příjmy pak byly z velké části přerozdělovány pro znevýhodněné osoby a nejméně půl milionu Bolivijců se díky tomu dostalo z chudoby. V zemi, která byla dlouho ovládána potomky španělských dobyvatelů, je rasismus proti domorodému obyvatelstvu hluboce zakořeněn v politické a sociální struktuře.
Carlos Mesa byl frontmanem opozičního hnutí. Jako prezident od roku 2003 do roku 2005 Mesa pokračoval v odkazu svého vyhnaného předchůdce a zastupoval zájem velkých podniků a nadnárodních společností.
V roce 2005 byl nucen rezignovat, když rozzlobení Bolivijci vyšli do ulic, aby protestovali proti využívání bohatých zásob zemního plynu v zemi zahraničními firmami. V posledních volbách se dostal na druhé místo, ale stále byl 10 procent za Moralesem.
Podle uniklých informací vydaných serverem Wikileaks se Mesa setkal se zástupci amerického velvyslanectví v Bolívii, kde diskutoval o tom, jak svrhnout Moralese.
Historie Bolívie a Latinské Ameriky je příběhem amerického intervencionismu a imperialismu, který je americkou politikou vůči tomuto regionu již od přijetí neslavné Monroeovy doktríny. Jen při pohledu na latinskoamerické zkušenosti USA rozhodně hrály roli při nedávných událostech v Bolívii.
USA mají rozsáhlou historii vměšování se do latinskoamerických záležitostí a již nějakou dobu se chystaly svrhnout vládu Eva Moralese. Velvyslanectví USA v roce 2008 koordinovalo převrat „mediální luna“, který měl na svědomí strašlivé rasové násilí, když se krajně pravicové skupiny v Santa Cruz pokusily získat autonomii pomocí cizích teroristických buněk, podle informací vydaných serverem Wikileaks.
„Severoamerická říše neodpouští, že levicová země, socialistická komunita ukazuje světu, že existuje nekapitalistický způsob, jak dělat věci s rovností, důstojností a identitou,“ řekl Morales v nedávném rozhovoru s deníkem Al Jazeera. „Vrátíme se však do Bolívie a připojíme se k boji za posílení našich sociálních sil.“
