Sudeti chtějí Lidice vypálit znovu

„Za vypálení vesnice si obyvatelé Lidic mohli sami!“ O tom chtějí studeti a jejich tuzemští pomahači náš národ přesvědčit, takový je cíl sudetské propagandy.

Česká televize v pořadu Reportéři ČT v červnu t. r. odvysílala tvrzení, že matka paní Marie Šupíkové, zavražděná v koncentračním táboře, byla udavačka. Kvůli jejímu udání se, podle ČT, lidická tragédie stala. Přeživší v čele s osmdesátiletou Marií Šupíkovou, jejíž maminka byla za udavačku označena, to berou jako zradu. Na protest vystoupili z organizace Ministerstva kultury památník Lidice, napsali stížnost na ČT a RRTV a poslali otevřený dopis ústavním činitelům.

Redaktoři ČT vycházeli z výzkumu historika Vojtěcha Kyncla, který stojí na jediném zdroji informací v osobě protektorátního četníka. Ten si ale podle historika Vojtěcha Šustka mohl vše vymyslet, což byla po válce běžná praxe; chránil totiž sám sebe. V reportáži ČT se však o domnělém udavačství hovoří jako o nezvratném faktu (viz,viz, viz).

Jde jen o aktivitu bulvárních novinářů toužících po senzaci za každou cenu, i za použití nepravd, a toužících tím po vlastní bulvární slávě? Nebo jde o záměrný a promyšlený útok na jeden z výrazných národních symbolů nacistického řádění, našeho utrpení a protinacistického odporu – na Lidice? Myslím, že to druhé. Jaká je ideologicko-mocenská linie, spojení, propojení tohoto případu s dalšími souvisejícími skutečnostmi?

Ředitelku památníku Lidice, jehož je ministerstvo kultury zřizovatelem, pro kterou jsou, podle vyjádření lidických dětí, tedy přeživších a jejich potomků, tedy pro níž jsou tyto osoby pouze nepohodlným přívažkem, do funkce jmenoval Daniel Herman; byl tehdy ministrem kultury. Daniel Herman je aktivním členem páté kolony sudetů v ČR, Jaké jsou úmysly sudetů u nás? Revanš. Co je jedním z prostředků revanše? Boření nebo alespoň zpochybňování našich národních symbolů. V tomto případě chtějí do lidí naroubovat informaci: Za vypálení vesnice si obyvatelé Lidic mohli sami! Byli tam udavači.

Proti útoku České televize na Lidice se jasně postavila oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) v Lidicích. Příznačné je, že celostátní vedení této organizace drží, dodnes stále, ústa. Důvod je jednoduchý: Předseda ČSBS Jaroslav Vodička před nedlouhým časem Pavlu Hermanovi udělil, o své vůli, bez schválení ústředním výborem ČSBS, svazové vyznamenání. Za co? Asi jako podporu jeho prosudetských aktivit a jako souhlas s nimi. A kruh se uzavírá. Aktuálně se lidická organizace, oblastní výbor, spolu s desítkou dalších oblastních organizací reprezentujících souhrnně dvacet procent členské základny, aktivně účastní kritiky současného předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu, protože toto předsednictvo uplatňuje vůči vnitřním i vnějším podnětům ke změně činnosti svazu a zejména ke kritickým názorům členů svazu informační blokádu; kritika je též reakcí na aktuální hospodářské a politické problémy ČSBS. Nynější předsednictvo svazu rovněž zanedbatelně informuje veřejnost o vnitřním dění ve svazu, a nedostatečně a hlavně nekvalifikovaně reaguje na aktuální politické dění, které se témat, obsažených ve stanovách svazu, týkají; viz.

Útoky sudetů na symbol Lidic a mlčení vedení Českého svazu bojovníků za svobodu se hodí. Komu?