 |
| Docent Radim Valenčík |
Radim Valenčík
13.11.2019 blog autora
Dostal jsem velmi zajímavou vzpomínku na listopad 1989 doprovázenou analýzou událostí od Jaroslava Šulce. Myslím, že podstatným způsobem dokresluje to, co se tehdy událo. Je z ní patrné i to, co si většina z nás stále neuvědomuje či dokonce nechce uvědomit. Původně jsem chtěl uveřejnit a okomentovat jen vybrané pasáže. Při zpracování jsem, že by to bylo škoda, protože jednotlivé prvky toho, co J. Šulc napsal, dávají dohromady velmi dobře sladěný celek.
Dostal jsem velmi zajímavou vzpomínku na listopad 1989 doprovázenou analýzou událostí od Jaroslava Šulce. Myslím, že podstatným způsobem dokresluje to, co se tehdy událo. Je z ní patrné i to, co si většina z nás stále neuvědomuje či dokonce nechce uvědomit. Původně jsem chtěl uveřejnit a okomentovat jen vybrané pasáže. Při zpracování jsem, že by to bylo škoda, protože jednotlivé prvky toho, co J. Šulc napsal, dávají dohromady velmi dobře sladěný celek.
K blížícímu se výročí jen pár otázek – 1. část
Jaroslav Šulc
Přestože ve své nedělní (20. 10. 2019) blogové úvaze dr. Radkin Honzák – vizhttp://blog.aktualne.cz/blogy/radkin.honzak.php?itemid=35013#utm_source=volnyHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=default&utm_term=position-1&utm_campaign=Aktualne – s předstihem vyzývá všechny “narcisy, kteří se svezli na vítězné vlně ex post, jeho velikost nemohli ustát, už dlouho bojují proti němu, proti jeho dílu, jeho monumentálnímu odkazu a také proti všem pravdoláskařům a sluníčkářům” a ironicky je již v nadpisu upozorňuje, že je “Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla”, nedalo mi to a sedám i v této souvislosti k PC. A to navzdory možná naivní víry, že nejsem narcis a že pravdoláskaři a sluníčkáři jsou mi v zásadě docela ukradení.
Dr. Honzák v seriálu nepochybně trapných příběhů s notorickým přepisováním moderních českých dějin (móda panující bez ohledu na zrovna vládnoucí režim) zmiňuje mj. i rozporuplnou postavu TGM. Shodou okolností tutéž neděli česká televize na ČT 1 reprízovala inscenaci pojednávající o jeho tvrdošíjném tíhnutí k pravdě v případě polenském. Asi by za zpracování stálo popsat jeho úlohu a následnou ostrakizaci TGM i jeho rodiny v případech obou Václavem Hankou zfalšovaných rukopisů – královodvorského i zelenohorského. Holt, sice v Česku nemáme soudce Lynche, ale s veřejným pranýřem má česká společnost díky pracovitosti českých médií už také bohaté letité zkušenosti…takže by to mohlo být až nemístně aktuální.
A tak Husovo “poznej pravdu, šiř pravdu a bojuj za ni třeba až do smrti” je sice asi pořád ještě pilně citováno v čítankách, ale moc vážně se nejspíše už pár desetiletí, či spíše století v reálném životě nebere – Hus nehus, Masaryk nemasaryk, o provokativním nápisu “Pravda vítězí” jako národním mravním imperativu vyvedeném na prezidentské standardě ani nemluvě. A je načase si tyto odkazy připomínat, neb za tři týdny tady máme slavné sametové finále – třicet let od 17. 11. 1989. A lze se obávati, že to ta nebohá PRAVDA zase okrouhá, ostatně posuďte sami:
Už drahnou dobu – a naposledy minulý týden 15. 10. ve Slovenském domě na panelové diskuzi k tématu “Otazníky sametu” za účasti spousty hlavně postarších lidí, kteří většinou “u toho tenkrát byli velice blízko” – lze totiž ze spousty střípků – tu ze vzpomínek pamětníků či z pomalu otevíraných archivů (nejen českých) poskládat poněkud děsivou mozaiku – že to totiž všechno bylo tak trochu jinak, než se běžně uvádí. A to nejen co se týče vlastního průběhu událostí 17. listopadu, ale především toho, co mu předcházelo a co následovalo.
Mozaika složená z vyjádření a činů jeho nejen skutečných osnovatelů, faktických režisérů a herců, ale i mnohačetného komparsu. Tedy jak nemnoha těch, kteří skutečně – byť až dosud zůstávají ve skrytu – celou akci s předstihem koncipovali a pak jen tahali za nitky, aby to “nešlo šejdrem”, pak těch, kteří se obvykle sami prezentují jako “mužové sametu”, ale i té spousty nadšeně důvěřivých pěšáků či nic netušících přihlížejících. Občasné výkřiky lidí, kterým dnes není aspoň čtyřicet, není třeba brát vůbec vážně, ti vše znají jen z druhé ruky.
Aniž jsem kvalifikovaný historik či znalý všech relevantních dokumentů, případně hodnověrných svědectví (a budu rád, když si takovou syntetickou práci JAK A PROČ TO VLASTNĚ BYLO? budu moci konečně přečíst), tak zatím se mi ta celá skládanka okolo 17. listopadu 1989 jeví – samozřejmě zcela subjektivně a ve vývodech možná mylně a pro někoho až dehonestačně – jako umný a nikoliv náhodný průsečík velké řady střednědobě a (tehdy) momentálně působících vlivů (pracovně je člením na vnější 1. a 2., či vnitřní 3., 4. a 5.). Po mém soudu byly události sametu důsledkem a projevem především:
1. Dominového kolapsu celého východního bloku, najmě bývalého SSSR;
2. Rezignace party kolem Gorbačova na pokračování starých praktik z dob gerontů Brežněva, Andropova či Černěnka;
3. Efektivního dlouhodobého strategického úsilí o systémovou a komplexní destrukci zemí Varšavské smlouvy především ze strany Američanů, nepochybně koordinujících aktivity se svými spojenci;
4. Narůstající ztráty autority domácí KSČ v předvečer sametu a při vědomí toho pokusem o změnu ve vedení strany hned více zájemci o posty nejvyšší;
5. Ze slušnosti a kvůli objektivitě nutno zmínit jak aktivity opozice, tak lidí tahajících v tichosti za nitky splétající podivnou historii 17. listopadu.
Aspoň telegraficky a v největší stručnosti k jednotlivým faktorům – bráno nahrubo chronologicky, aneb co podstatného 17. listopadu 1989 předcházelo a v jakých kulisách se vlastně odehrával:
Ad 1) Tehdejší ČSSR nemohla nebýt součástí dominového kolapsu celého východního bloku, najmě bývalého SSSR.
Na přelomu první a druhé třetiny 80. let skončil do té doby trvající předstih ročních temp přírůstů klíčových makroekonomických agregátů. Národní důchod resp. hrubý domácí produkt, z nich odvozená produktivita práce byly ve východní Evropě vždy nižší nejen absolutně, ale snížená tempa přírůstků po roce 1983 znamenaly ukončení fáze dohánění vyspělejšího Západu;
Moje průběžná poznámka: Proč k tomu došlo?
- Při zhruba poloviční produktivitě práce a polovině populace v zemích Varšavské smlouvy oproti zemím v NATO bylo nutné k zajištění parity ve zbrojení vydávat 3 – 4 krát více než na západě, což se ukazovalo být stále obtížněji zajistitelné;
- Zdrcující byla informace rozvědčíka TOPASE nasazeného ve štábu NATO o tom, že stratégové NATO se ve vyzbrojování přeorientovávají nejen z klasických zbraní (tanky, děla, letadla) na zbraně nové generace (zejména řízené střely naváděné družicemi, rakety Pershing apod.), ale také že vyvíjejí celé nové zbraňové systémy, moderní logistiku atd. Za těchto okolností sice zůstávala odstrašující jaderná parita s kapacitou mnohonásobného zničení protivníka dál ve hře, ale – v kombinaci s érou brežněvovské ekonomické stagnace – to nastolilo zcela novou situaci a tudíž nové vedení SSSR bylo donuceno k jednání (od počátku ovšem v méně výhodné pozici slabšího partnera);
Moje průběžná poznámka: Důsledek předešlého, tedy proč ta ztráta dynamiky a proč celkový rozklad?
· Kaskadérská akce německého amatérského pilota Mathiase Rusta, který proletěl celým severním Ruskem a přistál na Rudém náměstí, byl nejen mezinárodní skandální ostudou a zpochybněním kvalit Sovětů efektivně bránit centrum své moci, ale dal M. S. Gorbačova zapravdu v názoru, že režim je mnohem a všestranněji prohnilejší, než si připouštěl i největší pesimista a že zásadní změna ve všech oblastech nemá alternativu;
Moje průběžná poznámka: Nepodstatný, ale symptomatický projev rozkladu.
· Již dříve, během návštěvy M. S. Gorbačova ve Velké Británii, však byla otestována míra jeho osobního kompromisnictví. M. Thatcherová, která tehdy řešila domácí konflikt s hornickými odbory, postavila MSG před obtížné rozhodnutí: buď SSSR poskytne britským stávkujícím horníkům potřebný záchranný úvěr, aby mohli v protestech vůbec pokračovat, ale pak nelze s britskou vládou vážně jednat o mezivládní hospodářské spolupráci (úvěry, know-how, uvolnění embarga apod.), anebo naopak;
Moje průběžná poznámka: Podle mě dost nepodstatná epizoda, Scargill vedl hornické odbory do slepé uličky a těžko na něho bylo možno sázet. Thatcherová nabízela poměrně velkorysé programy rekvalifikací. U nás útlum hornictví proběhl mnohem drastičtěji.
· MSG jednal zcela pragmaticky (a nemohl jinak). Košile mu byla nutně bližší, než kabát a své třídní bratry byl nucen “hodit přes palubu”. Bohužel z tohoto postupu, který se v jeho rozhodování dál recykloval, nikdo v Praze (ani u jiných spojenců SSSR) nevyvodil závěry: že jde o nový – byť vynucený – styl práce nového sovětského vedení, kterému je nutné se přizpůsobit;
· MSG pak následně na poradě vedoucích tajemníků spojeneckých zemí tuto svou zcela pragmatickou linii před nimi nekompromisně obhajoval. Nejenže nikdo neměl sílu mu razantně oponovat, ale nikdo ani nenastolil otázku budoucí společné strategie za nové situace;
Moje průběžná poznámka: Tady jsem podstatně kritičtější. Došlo k úplnému vyčpění idejí. Gorbačovovo “Nové myšlení” bylo bezobsažné. Češi (coby “smějící se bestie”) si toho brzy povšimnuli a dali Gorbačovovi přezdívku “Míša Hovorka”.
· Jestliže byla později “perestrojka” překřtěna na “katastrojku”, je to sice vtipné, ale poněkud alibistické.
Moje průběžná poznámka: I zde zaúřadovali Češi, dobový vtip: Jak se řekne “perestrojka” holandsky? “Zchouwendochouwen.”
Shrnující poznámka:
Prostě platí to, co jsem napsal v předcházejících dílech, toto konkrétně ve druhém:
“Systém založený na zestátnění výrobních prostředků je historicky nestabilní, protože předpokládá realizaci dílčích vlastnických funkcí ve velkém rozsahu, v rámci velké dělby práce, přičemž ti, kteří mají možnost tyto vlastnické funkce realizovat v rámci své profesionální činnosti, se budou snažit přeměnit svá neplnohodnotná vlastnická práva v plnohodnotná, tj. přeměnit se v novou třídu vlastníků.Modernějším jazykem bychom mohli říci, že efekt “zastoupení vlastníka” při realizaci vlastnických funkcí je při masovém postátnění výrobních prostředků tak velký, že se realizátoři vlastnických funkcí nutně postupně přemění v drobné podnikatele, oligarchy a dokonce i reprezentanty globálního kapitálu. Systém založený na postátnění je tudíž z hlediska historického vývoje nestabilní.”Viz: http://radimvalencik.pise.cz/7255-tech-30-let-ii.html
Vím, že mnoho lidí, kteří se hlásí k levici, s výše uvedeným názorem nesouhlasí. Ale je to tak. Pokud se s tím nevyrovnáme, pokud nenajdeme inovovanou levicovou pozitivní vizi, tak bude levice intelektuálně i ideově chřadnou jako doposud. Všude na světě.
“Novou třídu” M. Djilase lze snadno sehnat, protože shodou okolností letos u nás vyšla znovu:
DJILAS, Milovan. Nová třída. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2957-7
Vřele doporučuji každému, kdo chce pochopit, logiku dějin.
Je to jedna z velmi mála odborných politicky zaměřených knížek, která vyšla v prvních létech pokusu o vybudování socialistické společnosti a pak i po listopadu 1989. Vlastně kromě této a “Bohatství národů” Adama Smitha o jiné nevím.
(Pokračování)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7273-tech-30-let-ix.html
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7273-tech-30-let-ix.html
