17. 11. 2019
Přátelé, někteří z Vás se chystají jít na akci “Milionu chvilek …”. Jsem přesvědčen, že nejde o dobrý nápad, a to z těchto důvodů:
Iniciativa “Milion chvilek…” je nečitelná a nikdo pořádně neví, kdo za ní stojí a co jsou její skutečné záměry a cíle. Lidé na shromáždění chodí jako pouhý pasivní, bezmocný kompars, bez možnosti aktivní účasti na formulaci skutečných cílů aktivity. Asi by se moc divili, kdyby iniciativa uspěla a byla nucena odhalit své skutečné záměry.
Požadavek na demisi Babiše výrazně oslabil po ukončení trestního stíhání premiéra, ať se nám to líbí nebo ne. Jeho střet zájmů byl vyřešen již předtím vložením jeho majetku do svěřenských fondů. Víc nelze podle českého práva v této věci udělat a české právo ani víc nepožaduje. Nejsem Babišovým fanouškem, ale musím uznat, že si ve funkci vede úspěšně a že jeho vláda má za sebou podstatně lepší výsledky, nežli předchozí pravicové vlády různých těch Kalousků a spol.
Právě na tyto hrdiny včerejška (drobné pravicové straničky vydávané za “demokratickou opozici”) se iniciativa podle vlastních slov chce obrátit, aby přišli s řešením “velikého problému”, jakým pro ně je obrovské množství hlasů ve volbách roku 2017 pro ANO, tedy Babišovo politické hnutí. Tady asi nechtěně “chvilkaři” prozradili víc, nežli chtěli: nejde o odchod premiéra nebo jedné ministryně, ale o svržení nynější vlády, o likvidaci velkého politického konkurenta těch pravicových straniček. Likvidaci mimo standardní, ústavní politické procedury. Jde o pokus o nedemokratickou změnu politických poměrů nátlakem zpitomělé ulice, náporem (možná v jádru docela nahnědného) populismu. Jde o pokus výsledky demokratického rozhodnutí lidu revidovat nedemokratickou a demokracii ohrožující cestou. To je opravdu na pováženou!
Není dobré chodit na demonstraci i jen ze zvědavosti, protože budete samozřejmě zahrnuti do počtu demonstrujících, tedy podporovatelů “chvilkařů”.
Jeden můj kamarád mi na dotaz, proč na ty demonstrace chodí, odpověděl, že to dělá pro budoucnost svých dětí. Podivil jsem se, je to slušný, vzdělaný a inteligentní člověk, přesto si plete mimořádné, krizové situace, kdy jsou na místě výjimečné postupy, nestandardní a nedemokratické (jako byla např. situace před listopadovým převratem v roce 1989), se situací standarně fungujícího demokratického režimu, se situací nikoli krizovou a výjimečnou. Postupy použité v listopadu 1989 nelze používat nyní. A pokud se použijí a zaznamenají úspěch, půjde rázem o otázku změn nebo odstranění samotného základu otevřené demokratické společnosti. Konce takových událostí mohou být hodně problematické, zcela cizí představám a úmyslům davů chodících na shromáždění pořádaná „chvilkaři“.
Přátelé, nerad Vás vidím v roli potenciálních “blbců ve hře” někoho jiného. Dost možná si své činy budete v budoucnu nakonec vyčítat a říkat: tohle jsme ale opravdu nechtěli!
Opravdu si účast na akcích “chvilkařů” dobře rozmyslete.
S pozdravem
Petr Kužvart
Proč nejít 16. listopadu na Letnou II
Dneska nad ránem jsem se probudil a pár věcí ze včerejška se mi v hlavě dalo dohromady, až jsem se vyděsil!
Tíhu diskuse je v Čechách opravdu těžké unést. Ale už prof. Masaryk říkal, že demokracie je právě diskuse. K diskusi nerozlučně patří i jistá dávka noblesy a tolerance. Nějak se mi zdá, že to dnes neplatí. V Česku to je často tak, že velmi brzy místo argumentace začnou lítat nadávky a urážky a následuje vzájemná nenávist. Přitom mít různé názory je přirozené a neměli bychom to brát osobně: kdo má jiný názor, nemusí být blbec, darebák a kdo ví co ještě. Různé názory by nás rozhodně neměly rozhádat – také bychom z debaty neměli utíkat. Měly by nás obohacovat přinejmenším o důvody k přemýšlení. Prostě brát to úplně v klidu. Já mám své pravidlo, kterého se snažím držet: jsem splachovací a nikdo mě nemůže naxrat. Není vždy snadné se jej držet, ale je to jeden z mála prostředků proti tomu, aby se diskuse záhy změnila ve fekální žumpu. V Čechách bohužel toto platí zvýšenou měrou pro anonymní výlevy na internetu!
Dnes nad ránem jsem se probudil a pár věcí ze včerejška se mi v hlavě dalo dohromady, až jsem se vyděsil. Ale pak jsem si vzpomněl, že navzdory předpovědím je stejně nakonec vždy všechno jinak, a to mě uklidnilo natolik, že tu svou hypotézu nyní formuluji a rozesílám.
Tedy: jak by to mohlo 16.11.2019 a poté probíhat
– 16. listopadu se na Letné nálada postupně vygraduje v takový stupeň nenávisti, že když na konci shromáždění je z tribuny zaveleno: jde se na Hrad!, tak velká část shromážděných se pohne tím směrem. V davu musí být ovšem dost se scénářem obeznámených “chvilkařů”, kteří ovládnou čelo improvizovaného průvodu. A půjde se na Prašný most, jiné přístupy k Hradu z letenské terasy nejsou pro velký pochod vhodné.
– bude už tma, nepřehledná situace, čelo průvodu dojde ke stanovišti bezpečnostních rámů a klidně tudy projde dál. Těch pár policajtů nemá šanci dav zadržet, domlouvání zanikne v hluku davu, který podle předříkávačů skanduje pořád nějaké slogany: Máme toho dost! Demisi vlády!, Pryč s Babišem“ a pod..
– problémem je tak trochu brána Hradu na Prašném mostě, u Císařské konírny. Dav se tu zastaví, zahustí a začne pomalu procházet do samotného Hradu. Je přiveden na nádvoří, rozbije pár oken, skanduje. Ostraha Hradu nemá šanci situaci zvládat. Až se zpožděním přijedou policejní posily, ale beznadějně uvíznou na Hradčanském náměstí nebo na I. nádvoří Hradu v davu. Pak je třeba, aby dav začal policisty provokovat, pokusil se jim obracet auta na střechu a podobně. Začne přetahovaná, pár nejagresivnějších demonstrantů je zadrženo, to dav rozběsní (předříkávači jsou na místě a činí se, aby všichni věděli, co se tu stalo). Nemám policejní mozek, takže netuším, co velitel zásahu nařídí. Pro “chvilkaře” bude výhrou, pokud se spustí zásah a bude policií proveden pokus dav z Hradu vykázat a posléze vytlačit. To už budou vrčet televizní i policejní kamery, zaznamenají potyčky, policistúm začnou téct nervy, vytáhnou pendreky – a je to tady.
– v neděli 17. listopadu “chvilkaři” plánují shromáždění na náměstích a návsích po celé zemi. Sobotní večerní extempore na Hradě bude zveličeno a zdramatizováno, představeno jako “nová Národní třída”, masakr, tedy přirovnáno k události z r. 1989. To bude mobilizační faktor do dalších dní.
– je na vynalézavosti “chvilkařů”, jak zajistí pokračování a gradaci dalších shromáždění a stupňování požadavků. Ač byla na počátku “Několika chvilek” na jejich straně zřetelná menšina společnosti, nyní už to nemusí platit, díky efektu valící se a nabalující se sněhové koule.
– v určitém momentě někde vznikne cosi jako “rada národní záchrany” (nebo to bude “výbor…”?), jež zformuluje zhruba tyto požadavky: demisi vlády, nástup přechodné úřednické vlády, do 6 měsíců předčasné parlamentní volby, rozpuštění hnutí ANO (nebo jeho zákaz? že nejsou splněny zákonné podmínky je jedno, chce to přece všechen lid!).
– vláda padne během pár dní. Prezident bude “chvilkařům” ještě vzdorovat, ale tím sl vyslouží jen další požadavek: demisi prezidenta Zemana. Je přece nezpůsobilý k výkonu funkce! Je jen otázkou doby, kdy demisi pod drsným nátlakem nakonec podá. Na jeho místo bude “radou národní záchrany” nominován euroatlantický generál Petr Pavel.
Tak a máme vzorový scénář “barevného státního převratu”. Členy “rady národní záchrany” budou např. pánové Minář, Fiala, Kalousek, Schwarzenberg a také pár účastníků z Letné – nejlépe ti co je policie zadržela při rozbíjení hradních oken, nebo dostali obuškem. V následných předčasných parlamentních volbách opanuje pole “koalice demokratických stran”, tedy spolek pravicových pidistraniček – pardon, nyní již zjevných členů budoucí vládní koalice. A je finito!
Tohle opravdu chceme? Vůbec to není neproveditelné a má to slušnou šanci na úspěch. Myslíte si, že takto zajistíte lepší budoucí svět pro své děti? Nikoli, až se smečka chtivých pravičáků zmocní vlády, tak vás odkopne do bezvýznamnosti jako již nepotřebnou veteš. A nastolí své pořádky a svou agendu!
Každý takový “barevný” pokus o vládní převrat by měl zahrnovat v pravou chvíli rozhodující akcelerační prvek. V případě euroatlantického Majdanu v Kyjevě to byla bezhlavá střelba z okolních budov do davu (mrtví byli tehdy na obou stranách, i mezi policisty), v roce 1989 to byla policejní desinformace o mrtvém studentu Šmídovi na Národní třídě, dneska to může klidně být překvapivý pochod davů pod rouškou tmy na Hrad + pro “chvilkaře” vysoce žádoucí následný policejní zásah proti davu, nejlépe v kujisách Hradu českých králů a prezidentů. Předvečer 30. výročí se přímo nabízí a ostatně nazítří “chvilkaři” chystají shromáždění po celé zemi, tedy bude příležitost pro gradaci atmosféry. V dalších dnech eskalace napětí, sněhová koule, vznik “rady národní záchrany” a fomulování zásadních požadavků, útok na prezidenta. Pak už jen další nátlak davů uvedených do transu pocitem stěžejní dějinné úlohy. A poté postupně kocovina, deziluze, únava, šeď všednosti. Ach jo!
Ještě k tomu tolik démonizovanému Andreji Babišovi:
Je to oligarcha, ale oligarcha s dobrými výsledky veřejného vládnutí. A mimo to je na něj vidět, je pod kontrolou parlamentu a veřejnosti i médií. Daleko větší strach mám z jiných oligarchů, jako je Bakala, sedíci v klidu ve Švýcarech, a tahajících z pozadí za nitky. Premiérů už bylo! Horších nebo lepších. A ještě bude. Je opravdu nezbytné kvůli sesazení ministerského předsedy právě teď dělat státní převrat? Je tu přece standardní (ale náročná) cesta nad ním ve volbách prostě zvítězit. Je nynější stav společnosti opravdu tak vyhroceně krizový, že je nutno sahat k nouzovému a výjimečnému kroku, tedy “barevnému” státnímu převratu?
Opravdu si nepřeji být dneska jasnozřivým a mít pravdu!
