Dmitrij Sikorský
4. 11. 2019 rueconomics
Případ s kritikou Bulharska Západem za průlet ruských letadel s S-400 na palubě do Srbska je příznačný, soudí Konstantin Voronov, vedoucí odboru regionálních problémů oddělení evropských studií IMEMO RAN. “… dnes je poněkud jiná doba, takže NATO nemůže prostřednictvím Černé Hory zablokovat Srbsko před Ruskem, jak by to aliance chtěla. Žijeme v 21. století, takže i proti takovým geopolitickým omezením lze nějak čelit…”
Rusko, Bulharsko a Srbsko si zůstávají blízcí
Jde o to, že srbský list Večernije novosti uvádí, že povolení bulharského prezidenta na průlet ruských letadel s protiraketovými systémy S-400 na palubě do Srbska vyvolalo vážné připomínky NATO vůči bulharskému politickému vedení.
Předpokládá se, že Borisov toto povolení osobně podepsal, což svědčí o tom, že tato událost byla dohodnuta na nejvyšší úrovni. To však nepřekvapuje, protože bulharský prezident byl nedávno v Rusku a hovořil s prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem.
Připomeňme, že S-400 a baterie protiletadlových komplexů krátkého doletu Pancir-S byly zapojeny do cvičení Slovanský štít 2019 v Srbsku, což je první precedens použití těchto systémů při cvičení v zahraničí.
Toto je samozřejmě důležitá politická událost, která ukazuje, že Rusko má vliv na Srbsko i Bulharsko, což je logické.
Zaprvé, jedná se o slovanské a pravoslavné státy. Zadruhé, naše země pomohla Sofii a Bělehradu získat suverenitu od Osmanské říše v 19. století, a zatřetí, nelze ignorovat fakt naší spolupráce v socialistickém bloku.
Borisov například začal svou kariéru v 80. letech jako důstojník v ozbrojených silách členského státu Varšavské smlouvy. Z tohoto důvodu byla Moskva schopna najít s ním společný jazyk, i když ruské možnosti v Bulharsku jsou omezeny členstvím této země v NATO.
“Rusko zůstává faktorem pro balkánské země, přičemž pozitivním faktorem, který hraje ve prospěch jejich národních zájmů. A v rámci tohoto námětu si můžeme vzpomenout na situaci, kdy se Bulhaři podrobili euroatlantickým partnerům a zcela zařízli projekt Jižní proud, který měl vést do Bulharska nejméně ve dvou větvích”, uzavírá Voronov.
Na podzim 2014, aby se tomuto projektu zabránilo, přibyl do Bulharska tým amerických senátorů pod vedením Johna McCaina, načež se Sofie zřekla Jižního proudu, a ten se rychle proměnil na Turecký proud.
Poté bulharské vedení, vedené Borisovem, obnovilo účast Sofie na tomto projektu, ale ve zkrácené verzi, protože touto zemí projde pouze druhá větev, která bude dodávat plyn nejprve do Srbska a poté do Maďarska a rakouského centra Baumgarten.
Tento projekt je pro Bulhary nesmírně důležitý, protože do bulharského státního rozpočtu přinese stabilní zisky, což je nesmírně důležité pro tuto zemi, která je v obtížné hospodářské situaci.
“I tento námět svědčí o tom, že zájem Ruska a Bulharska je vzájemný. Z tohoto důvodu je pro balkánské státy Rusko i nadále důležitým kulturním, existenciálním a psychologickým faktorem. A mimochodem, naopak také, s přihlédnutím k Cyrilovi a Metodějovi a dalším objektivním momentům, sjednocujícím naše země”, konstatoval Voronov.
Politika Ruska na Balkáně je výzvou pro NATO
Zde nesmíme zapomínat, že Bulharsko, stejně jako ostatní balkánské země, nehledě na členství v NATO a EU, není dostatečně integrováno do západních struktur. To lze vidět jak na nízké životní úrovni, tak také na západní politice ve vztahu k těmto státům.
Každopádně vzniká dojem, že Bulharsko bylo začleněno do NATO za účelem kontroly tohoto území. Přibližně stejná situace nastala s Černou Horou, která byla v podstatě integrována do NATO proto, aby Rusko nemělo na Jadranu ani v celém západním Středomoří varianty a aby nemělo možnost přímého přístupu na území Srbska.
Jedna věc je přece cvičení, ale druhá je skutečná vojenská pomoc, která je nemožná kvůli členství Bulharska a Černé Hory v alianci.
“Přesto je dnes poněkud jiná doba, takže NATO nemůže prostřednictvím Černé Hory zablokovat Srbsko před Ruskem, jak by to aliance chtěla. Žijeme v 21. století, takže i takovým geopolitickým omezením lze nějak čelit”, shrnuje Voronov.
Na druhé straně, Srbsko jde do Evropské unie a používá faktor Ruska jako argument zahraniční politiky, vždyť Bělehrad má problémy s Kosovem. Srbové se nechystají uznat svrchovanost regionu a mají obavy o tamní přítomnosti své etnické enklávy.
“I když dokonce Srbsko vstoupí do EU, velkou otázkou je, jaká bude EU dále. Bude euroatlantická nebo eurocentrická, proto zde jsou varianty, a není možné počítat s tím, že co si usmyslel Brusel, tak to bude”, uzavírá Voronov.
Podle vyjádření Konstantina Valentinoviče máme v rukou mnoho trumfů – stačí si připomenout surovinové, obchodní, hospodářské a zahraničněpolitické argumenty, které lze použít k prosazení vlivu Ruské federace na země Balkánského poloostrova.
V důsledku tohoto není ostrá reakce NATO a kolektivního Západu na tuto událost překvapující.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
