 |
| Ekonomičtí migranti ze střední Afriky dorazili do Evropy |
redakce PP
13. 11. 2019 ProtiProud
REDAKCE PROTIPROUD analyzuje pocity křivdy, kterou vnímají některé východní národy, od nichž přichází do EU levná pracovní síla, zatímco imigranti z Afriky a Asie požívají zvláštní ochranu.
Falešný obraz vysoce kultivované a syté Evropy již více než deset let povzbuzuje lidi z Ukrajiny, Pobaltí a některých dalších východoevropských zemí, aby opustili své domovy a vydali se za prací na Západ. Mnohým z nich se na novém místě nedaří zle, ale pro mnohé se „evropský sen“ stává tragédií. Analytický portál RuBaltic shromáždil příběhy z posledních let, které ukazují, jak někteří ze zemí využívajících levné pracovní síly zacházejí k příchozím z “východní periferie”.
Umírající Ukrajinec
Zvláště Polsko aktivně využívá levnou pracovní sílu ze sousední země, ale současně se zde Ukrajinci stále více potýkají s pohrdavými postoji. Ilustrují to mnohé nehezké příběhy. Jeden z nich se třeba nedávno odehrál v blízkosti města Nowy Tomyšl, kde rodák z Podkarpatské Rusi ilegálně pracoval ve firmě vyrábějící rakve.
V práci se muži udělalo nevolno, ale vedoucí odmítl zavolat lékaře. Pak nešťastník ztratil vědomí a přestal vykazovat známky života. Další den bylo jeho tělo nalezeno 125 kilometrů daleko od podniku. Později vyšlo najevo, že další nelegální pracovník z Podkarpatska pomohl majitelce firmy zbavit se mrtvoly. Okamžitě všechno přiznal a uvedl, že na něho vyvíjeli nátlak.
Příběh se samozřejmě nabízí jako falešná zpráva snažící se vyvolat skandál či senzaci. Jenomže o všem informoval představitel polského státního zastupitelství Michal Smetkowski. Teprve následně zprávu zachytila ukrajinská média.
Na Ukrajině již totiž nemají zábrany popisovat osudy svých krajanů v „báječné“ Evropě. Zejména v Polsku, s nímž se oficiální Kyjev nedokáže shodnout ani na interpretaci historických křivd.
Pokud máme věřit vedoucímu odborového svazu Solidarita práce Vitaliji Machinkovi, jsou Ukrajinci v sousední zemi oběťmi „závažných zločinů vražd, násilí a ponižování“. Poláci za to zpravidla nejsou potrestáni, protože místní policejní orgány odmítají brát v úvahu výpovědi Ukrajinců a zahájit vyšetřování. V tomto případě měl cizinecký pracovník z Podkarpatska „štěstí“, že se jeho případu výjimečně ujalo státní zastupitelství. Lze se jen dohadovat, kolik takových případů zůstává nevyšetřeno.
Jak se něco takového mohlo stát v civilizovaném Polsku? Zvláště, není-li to výjimečné. Podobný příběh vyprávěl v tyto dny také ukrajinský herec Jurij Čebotarjev. Ten již několik let žije v Poznani, hraje v divadle a přivydělává si jako kuchař v místní pizzerii Tivoli. Nebo přesněji, přivydělával si. Když ho vedoucí nepustil na divadelní festival, Čebotarjev se rozhodl s ním rozloučit a vypořádat. Ale namísto dohodnutých 1700 zlotých dostal na ruku pouze 900.
Pokus o dosažení svých práv pro něho skončil trpce: herci zlomili nos. Mužně to strpěl, protože na „pana“ ruku vztáhnout nelze.
„Jsem přesvědčen, že kdybych se bránil a na hlavě šéfa pizzerie by byla byť jediná modřinka, už by mě deportovali,“ napsal Čebotarjev na své stránce na Facebooku. Nechce být deportován. Prý je pro něj lepší snášet bití v Polsku než chudobu na Ukrajině.
Čebotarjevův příběh je typický i v tom, že tento umělec velkých a malých divadel v roce 2014 horlivě podporoval Majdan a obhajoval „evropské hodnoty“ EU. Nyní upřímně nechápe, že se s těmito “hodnotami” potkává v unijním Polsku.
Slíbili zaměstnání a vzali do otroctví
Je zjevné, že mnozí přistěhovalci z východní Evropy padají v EU do pracovního otroctví. Klasickým příkladem je zpráva, kterou na konci loňského roku vydala Státní pohraniční služba Ukrajiny. V Polsku byla odhalena černá továrna na výrobu cigaret. Dřelo zde devět Ukrajinců a pět Moldavanů.
Podle slov nelegálních zaměstnanců jim slíbili, že je oficiálně zaměstnají, ale potom jim sebrali jejich osobní věci a zakázali volat blízkým, aby nemohli odhalit místo svého pobytu.
V továrně je drželi déle než měsíc v oddělené místnosti, nepřetržitě je sledovali kamerovým systémem a hlídali dva strážci. Po celou dobu pracovali otrocky ve dvou směnách. Už prostě také něco vědí o „evropských hodnotách“, v zaslíbené EU.
Co jsou však nesčetné příklady pracovního otroctví z Polska proti těm na Pyrenejském poloostrově. Zločinecká skupina Španělů a Portugalců, tam držela v zajetí více než 600 občanů Moldavska a Rumunska – které ostatně je členem unie. Klasicky je nalákali na slušnou mzdou, poté jim sebrali doklady, drželi je v nuzných podmínkách a mořili hladem.
Zrazují své vlastní lidi
Zneužívání lidí z pobaltských zemí především v západních státech Evropské unie má ještě jednu charakteristickou vlastnost: z Lotyšů a Litevců profitují jejich vlastní krajané. Otroky z pobaltských států a sousedních zemí posílají na západní trh přímo místní zločinecké gangy.
V roce 2016 byla ve Velké Británii odsouzena skupina obchodníků s lidmi z Lotyšska, kteří „pomáhali“ svým spoluobčanům nalézt své místo na slunci. Podle státního zástupce zločinci své oběti při příjezdu na pracoviště označili za dlužníky a do nitky je obrali.
„Cítila jsem se samozřejmě hrozně, ale nemohla jsem nic dělat,“ vypráví Linda, která pracovala dvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. „Nemohla jsem najít jinou práci, protože vypršela platnost mého pasu. Na nový jsem neměla peníze, takže jsem musela pracovat i za dvacet liber týdně, abych měla co jíst. Přála jsem si, aby mě už naložili do auta, odvezli do lesa a tam zabili. Bylo to děsivé, všem tak vyhrožovali.“
Podobným byznysem procházejí Litevci ve Švédsku – zde také obdobný funguje při němž někdejší spoluobčané „zrazují své vlastní“. Migranti ani nemusejí vědět, že nejsou zaměstnaní legálně. Pokud nedostanou výplatu – nešťastníkovi doporučí, aby se obrátil na soud, čož je ovšem pro tyto chudáky nemožné, protože ve Švédsku nejde o žádný levný špás.
Vypadněte z Velké Británie
Výsledek referenda o Brexitu ještě zesílil vlnu nechuti k imigrantům, která ovšem paradoxně zasáhla hlavně početné přistěhovalce z východní Evropy. Lotyšský televizní kanál LNT tomu věnoval samostatný pořad. Britové, kteří už mají východoevropských cizinců plné zuby, vyháněli imigranty i z metra se slovy: „Vypadněte do své země!“
Lyme Brenzs, vedoucí překladatelské a poradenské kanceláře ve městě Spalding, uvedl, že agresí rozhořčených Britů trpí bohužel i nezletilí. „Říkají dětem: Vypadněte odtud, sbalte si kufry, beztak budete brzy deportováni. Výmluvný je již fakt, že děti vyhánějí už z ulic a dvorů, kde si obvykle hrají. Přitom je to vlastně jejich domov, narodily se tady,“ konstatuje Brenzs.
Dalo se to však očekávat. Mnoho Britů podporovalo Brexit v naději, že se především zpřísní imigrační zákony. Lotyši a Litevci v Anglii by tedy neměli být překvapeni, pokud se ocitnou ve stejném postavení jako Rusové v Lotyšsku a Litvě.
Paradoxní na tom všem je, že k těmto kulturně přeci jen do jisté míry zpřízněným a obvykle poctivě pracujícím příchozím se v zemích EU staví nepřátelsky, ale současně vlády otevírají brány hordám imigrantů z Afriky a Asie, kteří přicházejí podivuhodně “kulturně obohacovat” – tedy dělat všechno možné, jen ne poctivě pracovat.
