Paul Craig Roberts
12. 11. 2019 paulcraigroberts
Nyní, kdy splaskl podfuk „něco za něco“ nazvaný Russiagate, vymýšlejí presstitutky další podfuk tohoto stylu, který by se na Trumpovu hlavu dal hodit. A jaký podfuk má to být tentokrát?
Právě jsem doposlouchal CIA řízenou debatu tří pochybně vyhlížejících mužů na televizi NPR, kteří sdělili národu následovné: Je sice pravda, že Trump v telefonickém hovoru se Zelenským neslíbil ukrajinskému prezidentovi výměnou za pokračující ukrajinské soudní stíhání Bidenova syna svou návštěvu Ukrajiny, ale tu prý slíbili Trumpovi poradci a pomocníci poradcům a pomocníkům Zelenského. Není o tom sice nikde žádný záznam a žádný důkaz, ale tak to prý je.
I k takovýmto ubohostem se tedy probíhající puč proti americkému prezidentovi uchyluje.
Nicméně i tak může puč uspět.
Je známou skutečností, že dřívější ředitel CIA aféru Brennan Russiagate, naplňující všechny znaky pobuřování, zorganizoval, a stejně známo je i to, že ředitel FBI Comey spáchal zločin tím, že na podporu této aféry obelhal protišpionážní soud FISA. Stejně, jako se ví o tom, že spiknutí proti Trumpovu zvolení prezidentem se společně s jeho milenkou zúčastnil i vysoký činovník CIA Strzok. Nicméně z ministerstva spravedlnosti žádná soudní obžaloba těmto lidem ještě nedošla.
A jak to tedy je? Sedí ministr spravedlnosti Bill Barr, třebaže je republikánem jako Trump, na všech těchto důkazech a na obžalovacím spisu a čeká, až spiklenci Trumpa z úřadu vyženou?
V této souvislosti je třeba upozornit na fakt, že republikáni jsou zkorumpováni zrovna tak, jako demokraté, a stejně tak jako oni nebaží po ničem jiném, než po penězích a kariérách, které jim tzv. Hluboký stát (vojenskobezpečnostní komplex, neokonzervativci a Národní demokratický kongres) zajišťuje.
Takže rozhodujícím testem, který před námi stojí, se netýká ani tak toho, kolik pravdy je na straně Trumpa a kolik jí je na straně jeho odpůrců, ale je jím problém, zda si Američané podrží onen zbytek kontroly nad svou vládou, anebo zda tato kontrola přejde plně a nevratně do rukou Hlubokého státu.
Jak jsem před nedávnem napsal: Odejde-li Trump, odejde s ním i demokracie. Kontrola CIA nad západními médií je dnes kompletní. Příběh operace Drozd, což je široký program CIA zahájený už v roce 1950 a směřující k využití médií pro úkoly propagandy, vyztužený navíc programem CIA s organizováním a financováním nejrůznějších studentských a kulturních programů, jakožto i s vydáváním propagandistických tiskovin, je dobře znám. A kniha předního německého novináře Udo Ulfkotta KOUPENÍ ŽURNALISTÉ dosvědčuje, jak se CIA podařilo zničit a zkorumpovat i poslední zbytky nezávislé žurnalistiky v Evropě.
Všechny současné problémy prezidenta Trumpa pramení z jeho záměru „normalizovat vztahy s Ruskem“. Tato normalizace by totiž skoncovala s NEPŘÍTELEM, který dnes ospravedlňuje bilionový rozpočet vojenskobezpečnostního komplexu a politických sil, které se na komplex napojily. Prezident Eisenhower řekl svým krajanům už v r. 1961, že tento komplex je hrozbou pro jejich možnost vládu kontrolovat. Bohužel, v důsledku hysterie Studené války Američané jeho varování nevyslechli a možnost kontroly nad svou vládou tak ztratili.
Bude-li tomu tak už navždy, závisí na tom, zda Trumpa v jeho úřadu podržíme. Protože jedině on může kontrolu lidu nad vládou lidu znovu vrátit. Je bohatý, nepotřebuje peníze od kohokoli a je to narcisista. Není závislý na názoru prodejných médií a čelem se staví proti presstitutkám, které nejsou ničím než majetkem vojenskobezpečnostního komplexu a Hlubokého státu.
Vládnoucí establishment a nikoli tedy americký lid rozhodl, že Trump musí odejít. A jak je tedy možné, že se i mezi lidem najdou tací, kteří americký establishment podporují? Vždyť to byl právě tento establishment, který americký lid, pravdu a spravedlnost obětoval svým úzkým sobeckým zájmům.
A proč i Američané, kteří se považují za progresivisty, čili lidí pokrokové, pomáhají vládnoucímu establismentu zbavit se prezidenta Trumpa?
Překlad: Lubomír Man
