Ján Čarnogurský

Jana Petrova
25.10.2019  Sputnik
Bývalý premiér Slovenska Ján Čarnogurský oslaví třicetileté výročí od sametové revoluce i jako 30 let od doby, kdy byl propuštěn z vězení. Proč se tam za komunistů dostal a co tomu v jeho životě předcházelo, prozradil Sputniku legendární politik.


Čarnogurský: Považoval jsem komunismus za společenský systém a v roce 1970 jsem začal zastupovat lidi, které vyhodili ze zaměstnání například za to, že podporovali Alexandra Dubčeka v roce 1968. Nebo učitelky, které vyhazovali, když byly spatřeny v kostele. Takže já jsem takové lidi začal zastupovat, za to mě v roce 1981 vyhodili z advokacie. Potom jsem pracoval jako řidič. Potom jsem se více angažoval v takových oponentních aktivitách proti komunistickému režimu. Když teda v roce 1989 komunistický režim padl, tak to bylo v souladu s mým přesvědčením.

Jak dlouho jste byl ve vězení?

Ve vězení jsem nebyl dlouho, byl jsem tam asi tři měsíce a dva týdny. Zavřeli mě za to, že jsem vydával samizdatový časopis Bratislavské listy, který byl oproti komunismu politicky opoziční. Já jsem tam plným jménem a adresou byl uvedený jako vydavatel. Dále za to, že jsem měl 21. srpna 1989 vyzvat lidi, aby položili květiny na místa, kde v roce 1968 při vstupu vojsk Varšavské smlouvy vojáci zastřelili naše lidi. Třetím bodem bylo, že jsem v červenci 1989 u sochy generála Štefánika v jedné vesnici žádal, aby byly svobodné volby. Za to jsem byl zatčený a obviněný z pobuřování proti socialistickému zřízení.

Můžete říct, co jste před třiceti lety cítil? A co jste dělal po propuštění?

Já jsem se z vězení dostal, protože prezident Gustav Husák vyhlásil amnestii. Takže ten propustil všechny zbývající politické vězně. Na svobodu jsem se dostal 25. listopadu, už týden běžela sametová revoluce. Poté jsem udělal velmi strmý politický postup, protože den po propuštění už jsem řečnil na náměstí v Bratislavě. Třetí den po propuštění z vězení jsem byl členem delegace opozice v Československu, která v Praze jednala s předsedou vlády Ladislavem Adamcem o převzetí moci. Dva týdny po propuštění z vězení jsem v Praze na Hradčanech skládal slib jako 1. místopředseda federální vlády.

V roce 1991 jste se stal předsedou vlády Slovenska. Byl jste mezi prvními, kdo oznámil budoucí samostatnou slovenskou hvězdu vedle české na vlajce Evropské unie. Nelitujete toho?

Nelituji. Tento program jsem vytyčil už v roce 1990, kdy jsem říkal, že až jednou vstoupíme do dnešní Evropské unie, tak tam chceme být jako samostatný stát. Vztahy mezi Čechy a Slováky jsou nyní lepší, než byly v době Československa. Tehdy se na obou stranách našli demagogové, kteří obviňovali druhý stát, že se navzájem vykořisťujeme. Češi si stěžovali, že musí na Slováky platit. Nyní není nic takového možné. Navíc se většina ekonomických otázek nyní řeší v Bruselu, nikoliv v hlavních městech členských států, takže kdybychom stále byli Československo, tak bychom to nejdříve museli vyřešit uvnitř státu a pak s tím jít do Bruselu. To by bylo velmi nepraktické.

Myslíte si, že jsou ty ideály, o které oba národy před 30 lety při sametové revoluci bojovaly, naživu?

Musím říct, že v listopadu 1989 jsme nemysleli, že ve společenském životě budou velkou roli hrát peníze. Nyní jsou peníze hlavním kritériem úspěchu občana. Tehdy všichni, dokonce i Václav Havel, říkali, že NATO a Varšavská smlouva by se měly zrušit a evropské státy měly nastoupit cestu spolupráce. Ale vývoj šel opačným směrem. Česko i Slovensko vtáhli do NATO, potom slovenští vojáci v podstatě museli do Iráku. Nyní jsou ještě slovenští vojáci v Afghánistánu a jsou i v Pobaltí, kde je zatahují do napětí s Ruskou federací. To jsme si tehdy nepředstavovali.

Ideál sametové revoluce není jen zapojení do NATO…

Sametová revoluce byla, protože komunismus už brzdil rozvoj států, ve kterých vládl. Ale ideály sametové revoluce byly dost odlišné od toho, co se děje nyní.

Jak je možné, že vzhledem k obtížné historii ve vztazích s Ruskem nyní udržujete dobré vztahy se současnými ruskými úřady, které jsou na Západě ostře kritizovány za připojení Krymu k Rusku nebo za potlačování lidských práv?

Slovensko je nakloněné k Rusku už přes 200 let. Takže, i když ve slovenských médiích nyní probíhá docela silná protiruská propaganda, lidi to moc neovlivní. Lidé zdědili názor od svých otců, od pradědů a podobně. A navíc vidí, že Ruská federace v podstatě dělá dobrou politiku. A to, že je teď, řekněme, Krym součástí Ruska, tak on byl asi 200 let součástí Ruska. Já na to říkám, co by lidé dělali, kdyby Gustav Husák daroval Moravu Slovensku stejně, jako Nikita Chruščov daroval Krym Ukrajině.

Mluvíte o celém národu, ale můžete říct svůj názor? Proč vy sám udržujete dobré vztahy s dnešním Ruskem?

Jednak jsem od rodičů zdědil dobrý vztah k Rusku, potom v průběhu studia jsem studoval ruskou kulturu, literaturu a velmi jsem si ji oblíbil. A teď vidím, že Rusko právě svojí politikou brání Spojeným státům, aby nediktovaly svoji vůli celému světu.

V Rusku je dnes odpor vůči všemožným revolucím, především těm barevným. Pro vás je revoluce pozitivním historickým fenoménem nebo negativním?

Revoluce je nevyhnutelným historickým fenoménem, když nějaký režim dlouho špatně vládne. Komunismus dlouho špatně vládl, a proto bylo nevyhnutelné, že v celé Evropě padl. A pokud nové režimy budou dlouho špatně vládnout a zakážou svobodné volby, tak vznikne nová revoluce.

Co byste českému a slovenskému národu popřál u příležitosti 30. výročí sametové revoluce?

My na Slovensku už čtyři roky pořádáme demonstrace, aby na Slovensku nepostavili žádnou vojenskou základnu NATO. Přeji proto tedy, aby ani na Slovensku a ani v Česku žádná základna NATO nevznikla. A také samozřejmě přeji, aby se oběma státům ekonomicky, sociálně i kulturně dobře dařilo, abychom měli dobré vlády a dobré prezidenty. A také, abychom s Ruskou federací udržovali dobré vztahy.