redakce
Vzhledem k blížícímu se výročí sametové revoluce jsme se rozhodli položit si v redakci, v okruhu přispěvatelů a čtenářů E-republiky tři otázky.
Dnes odpovídá: Stanislav Blaha
1) Jak jste viděl události roku 1989 v tehdejší době?
Jako velkou příležitost zbavit se vlády jedné strany. V té době mi bylo 26 let a šel jsem do všeho po hlavě. V době, kdy ještě nebylo vše rozhodnuté, jsem úspěšně vyzval své kolegy k účasti na generální stávce, byl jsem zakládajícím členem OF a po jeho rozdělení i zakládajícím členem ODS. Později jsem samozřejmě z mnoha věcí vystřízlivěl a postupem času, s tím, jak jsem v mnoha věcech viděl do politicko-ekonomické kuchyně 90. let na místní a okresní úrovni, jsem se z „opory nového režimu“ přes etapu „občanské pasivity“ stal jeho ostrým kritikem. Jak se to vše stalo, to by byl námět na román.
2) Jak tyto události a vše, co bylo jejich důsledkem, hodnotíte dnes?
Dnes vše hodnotím s čím dál větším nadhledem. Revoluce požírají své děti a vynášejí na povrch všelijaký kal. Stále více mám dojem, že v Listopadu 89 nešlo o pluralitu, demokracii a lidská práva, ale o prostou změnu režimu, rychlé nalezení nového protektora staronových „elit“ a plíživou restauraci kapitalismu v co nejasociálnější podobě. V politice stále více přituhuje a začíná se to tu stále více podobat studené občanské válce, člověk s jiným politickým názorem je ocejchován jako nepřítel a vlastizrádce. Pluralita je omezována v rámci „boje proti dezinformacím a hybridním hrozbám“. Už tu opět máme seznamy „třídních nepřátel“ a „černé listiny“ těch, co si ve veřejném životě ani neškrtnou. Co se týče ekonomiky, stali jsme se kolonií třetího či spíše až čtvrtého řádu.
A tak mi nezbývá, než se při hodnocení uplynulých 30 let ptát: Kde se vzalo téměř milion lidí v exekuci, 70 tisíc bezdomovců a 130 tisíc lidí žijících v ghettech? Proč se přestaly rodit děti? Čím to, že upadá naše školství? Kde se vzala epidemie rakoviny a dalších civilizačních nemocí? Proč usychají naše lesy a naše půda ztrácí svou úrodnost? Kde jsou za posledních 30 let stavby, na které bychom mohli být pyšní? Kde jsou umělecká díla srovnatelná s 60. léty? Kde jsou všeobecně respektované osobnosti, které se za posledních 30 let vyprofilovaly a udávají směr v průmyslu, vědě a technice? Proč naše masmédia nereflektují skutečné problémy, honí se za lacinými senzacemi a zabývají se doslova prkotinami?
Přál bych nám všem, abychom se po 30 letech od Listopadu 89 přestali vymlouvat na předlistopadový „totalitní režim“ a bolševika. Pojďme všichni společně hledat a nacházet odpovědi na složité otázky současnosti a začněme je věcně, racionálně a pokud možno neideologicky řešit.
Zveme všechny čtenáře k účasti na této minianketě. Příspěvky prosím zasílejte na adresu
letko@volny.cz
Související články:
