redakce
22.10.2019 E-republika
Vzhledem k blížícímu se výročí sametové revoluce jsme se rozhodli položit si v redakci, v okruhu přispěvatelů a čtenářů E-republiky tři otázky.
1) Jak jste viděl události roku 1989 v tehdejší době?
Měl jsem pocit, jako by snad Bůh přicházel na Zem, aby odstranil poslední zbytky zla a konečně zavládla láska a všeobecné dobro.
K tomu si dovolím krátce povyprávět o tom, co mne tehdy k tak silnému náhledu na dobové události vedlo, a o tom, co jsem v průběhu několika měsíců, snad roku, před listopadem 1989 prožíval.
Byl jsem tehdy – od září 1988 – krátce v emigraci. Požíval jsem péče uprchlického tábora v Rakousku, což mělo trvat do doby, než mne přijme třetí země. V Rakousku možné zůstat nebylo. Nebydlel jsem v žádném lágru, ale v malém hotelu, penzionu v Alpách, ve Štýrsku, kde jsem měl veškeré životní potřeby zdarma zajištěny. Měl jsem dost času, a tak jsem někdy i několikrát týdně chodíval do půvabné alpské vesničky Fischbach, vzdálené 8 km od zmíněného hotýlku. Byla to krásná cesta mezi lesy, pastvinami a usedlostmi, na jejímž konci mne čekal kostel. Pokaždé byl otevřený a také prázdný a já v něm skoro pokaždé byl sám. O křesťanství jsem toho tehdy věděl poskrovnu, proto jsem bohoslužby nevyhledával, ale uvnitř kostela svatého Jiljí jsem cítil pokoj. Věděl jsem, že tady jsem na dobré adrese.
Nevím, kde se ve mne ta troufalost vzala, ale začal jsem prosit Boha o pomoc při ukončení nadvlády komunistického režimu u nás. Modlil jsem se takto při každé návštěvě kostela. O Boží moci jsem měl jen naivní představu – zřejmě proto, že jsem o něm a celém křesťanském učení trestuhodně málo věděl – ale že by se toto mé přání mohlo vyplnit, mi i tak připadalo naprosto nemožné. Modlil jsem se za pád komunismu, ale že by se tak mohlo stát, tomu jsem opravdu pramálo věřil. Dodnes žije uvnitř mne samotného onen bezbřehý rozpor mezi tím, jak mi mé přání připadalo bláhové, a tím, jakou obrovskou mocenskou sílu v mých očích tehdy sovětský blok představoval.
A ono se tak stalo! Vnímal jsem to tehdy jako naprostý zázrak! Jako Boží působení. Tak ohromný byl rozdíl mezi skálopevnou mocí Kremlu vládnoucí nad půlkou Evropy a jejím rozsypáním se během pár měsíců, tak ohromný byl rozdíl mezi tím, zač jsem se modlil, a tím, že se mé modlitby vyplnily.
Opravdu, měl jsem v tu noc 17. listopadu 1989, kdy se na mé noční cestě z kostelíku do hotýlku, v němž jsem byl ubytován, objevila nad Fischbachskými Alpami polární záře, že Bůh přišel mezi nás.
2) Jak tyto události a vše, co bylo jejich důsledkem, hodnotíte dnes?
Dnes je mi jasné, že šlo o dohodu mezi sovětským vůdcem Gorbačovem, americkým prezidentem Reganem a německým kancléřem Kohlem, britskou premiérkou Thatcherovou a francouzským prezidentem Mitterandem o ukončení sovětského vlivu ve východní Evropě. Důvodem pro tento krok bylo rozšíření působnosti západního kapitálu o tento prostor. (Dobře to popisuje Naomi Kleinová ve své Šokové terapii.)
Zdali Regan a spol. přislíbili Gorbačovovi za jeho vstřícnost náležité politické kroky Západu, jež by znemožnily potrestání komunistických vládců a zároveň jim umožnily exkluzivní účast v privatizacích, o tom se dá jen spekulovat, ale nevylučoval bych to. Podrobnosti tohoto druhu však nejsou podstatné. Podstatné je, že zásadní změny k dobru jsme se nedobrali. Z diktatury prolhané ideologie jsme přesedlali na diktaturu stejně prolhaného mamonu. Oboje je cestou do zkázy.
3) Co byste přál/a České republice a Čechům do dalších 30 let?
České republice bych do dalších třiceti let přál to, co celému Západu, potažmo celému světu: Změnu hodnotové škály od osobních a skupinových zájmů k dobru pro všechny. Přál bych všem, aby se jejich srdce otevřela lásce k bližnímu.
Mám-li být konkrétnější, pak bych občanům České republiky přál schopnost sledovat, co se ve světě děje, a podle toho se připravovat na budoucnost. Ta se totiž – bude-li jaká – neobejde bez pádu kapitalismu a nasměrování lidského úsilí k nezištnosti, záchraně přírody a starostlivosti o druhé. Signály tu už jsou: papež František, klimatická hnutí, hnutí za sociální spravedlnost, ochota přijímat uprchlíky, neziskové podnikání, odpor ke zbrojení, apod.
Zveme všechny čtenáře k účasti na této minianketě. Příspěvky prosím zasílejte na adresu letko@volny.cz
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články:
- Tři otázky k Sametu (8. díl)
- Tři otázky k Sametu (7. díl)
- Tři otázky k Sametu (4. díl)
- Tři otázky k Sametu (6. díl)
- Tři otázky k Sametu (2. díl)
- Privatizace českého vodárenství: První malé vítězství
- Pravda jako zbytečný luxus
- V čem jsme až po uši aneb Odpověď na jeden dotaz
- Zisková demokracie podle neziskovek
- Drtinová měla zjevení, v přímém přenosu
